Hrad Červený Kámen

Nejdříve byl hrad královským majetkem, později se jako jeho vlastníci vystřídaly několik významné uherské šlechtické rody, mezi jinými i Matúš Čák Trenčianský, páni ze Svatého Jura a Pezinku, Zápolští nebo Turzovci.
Turzovci získali hrad spolu s panstvím do dědičné držby od královny Marie Habsburské, manželky uherského krále Ludvíka II. Jagellonského.
Do dějin hradu zasáhly nejvýznamnější dva šlechtické rody, které se postupně staly jeho vlastníky: němečtí Fuggerové a uherští Pálfiovci.
Fuggerové získali hrad do držby od svých obchodních partnerů Turzovci. Červenokamenské panství s gotickým hradem se tak v roce 1535 dostává do vlastnictví jedné z nejbohatších obchodnických rodin tehdejší Evropy.
Na jejím čele stál Anton Fugger, vzdělaný, velmi bohatý a schopný obchodník z jihoněmeckém Augsburgu, který se s jistotou pohyboval v prostředí renesanční Evropy. Rozhodl se využít strategickou polohu Červeného Kamene nedaleko Vídně a Bratislavy a proměnit starý gotický hrad na bezpečný sklad zboží, s nimiž jeho rodina obchodovala po celé Evropě.

Investoval množství vlastního času a finančních prostředků na přestavbu středověkého hradu na renesanční pevnost. Starý hrad byl postupně, od roku 1537, Burano a na jeho místě vyrostly čtyři obranné bašty spojené obrannými zdmi a jedno obytné křídlo. Vznikla tak moderní renesanční pevnost, jejíž architektura využívala nejmodernější dobové poznatky a byla přizpůsobena na účinnou obranu všeho, co pevnost ukrývala v rozlehlých skladovacích prostorech / sklepích.
Turecké nebezpečí visící nad Uherským královstvím a celou střední Evropou způsobilo, že obchodní záměry Fuggerovců v této části Evropy postupně slábly, až se rodina rozhodla Červený Kameň prodat.

Mezi více zájemci o koupi hradu a panství zvítězil mladý baron Mikuláš II. Pálfi, (který si získal srdce mladé Máří Magdalény Fuggerovej, dcery Marka Fugger, vnučky zmíněného Antona Fugger) a do roku 1588 se stal vlastníkem celého panství.
Potomci Mikuláše a Máří Magdaleny si panství podrželi až do roku 1945.
Pálfiovci hrad několikrát přestavovali: v druhé polovině 16. století byla fuggerovská pevnost Mikulášem II. Pálfi upravená na rodové sídlo, o století později přestavěl hrad Mikuláš IV. Pálfi pro sebe a svou manželku Marii Eleonora Harrachova v raně barokní slohu av druhé polovině 18. století hrad zmodernizoval a rozšířil Rudolf Pálfi s manželkou Marií Eleonorou Kaunitz-Rietbergovou. V pozdějším období už nedošlo k zásadním stavebním zásahům, které by výrazněji pozměnili vzhled hradní budovy. Poslední člen pálfiovského rodu opustil hrad v roce 1945 ao čtyři roky později byl hrad prohlášen za státní kulturní majetek.

historie muzea
Dějiny muzea na hradě Červený Kameň začínají krátce po odchodu posledního vlastníka do zahraničí. Karol Pálfi hrad opustil v březnu 1945 - před příchodem postupující Rudé armády odešel do Rakouska spolu se svou matkou, která s ním hrad obývala.
Hrad byl již za první republiky považován za objekt s velkou památkovou hodnotou a již od počátku 20. století byla část reprezentačních prostor hradu zpřístupněna během nedíl a svátků případným zájemcům o prohlídku hradu. Pálfiovci tak veřejnosti zpřístupnili část prostorů, které užívaly, soukromé obytné prostory však oku návštěvníka samozřejmě zůstávaly skryté.

Po druhé světové válce péči o památkové objekty převzala Národní kulturní komise, která vznikla v roce 1946. Jejím úkolem bylo soustředit vzácné nábytkové mobiliáře, předměty výtvarného a užitého umění, historické knihovny a šlechtické archivy z objektů, které byly bývalými majiteli opuštěné a často krát volně přístupné.
V roce 1946 se v prostorách hradu Červený Kameň začali shromažďovat torza zabavených interiérových zařízení z jiných bývalých šlechtických sídel západoslovenského kraje a postupně se začalo is nutnými opravami hradního objektu.
Dne 22. října 1949 byl hrad zpřístupněn veřejnosti na kulturní účely a 24. prosince 1949 byl spolu s dalšími 13 objekty prohlášen za národní kulturní majetek.
Na hradě byly mezitím soustředěny cenné umělecké předměty pocházející z 31 zámeckých objektů a 2 klášterů, které vytvořily základ dnešních sbírek muzea. V této první fázi trvající do roku 1960 přešel hrad několika menšími či většími rekonstrukcemi, jejichž cílem bylo udržení provozuschopnosti muzea. Zároveň intenzivně probíhalo restaurování sbírek, zejména předmětů ze sbírky nábytku a obrazů.

V roce 1960 prošel tehdejší Státní hrad Červený Kameň pod správu Krajského národního výboru v Bratislavě. V roce 1967 došlo ke změně názvu na Západoslovenské uměleckoprůmyslové muzeum Červený Kámen, což znamenalo definitivní upevnění postavení hradu jako muzea s jedinečnými sbírkami.
V roce 1970 se statut muzea opět změnil a muzeum získalo celoslovenskou působnost pod názvem Muzeum Červený Kameň jako specializované historické muzeum dokumentující způsob bydlení a život šlechty.
V roce 1970 byl hrad prohlášen za národní kulturní památku.
Postupně se zhoršující statická situace hradního paláce si vyžádala generální rekonstrukci budovy i přilehlého areálu spojenou s památkovou obnovou komplexu, která začala v roce 1976.
Rekonstrukční práce na hradním paláci skončily v roce 1998.

Od roku 1979 dodnes (s krátkou přestávkou) je Muzeum Červený Kámen součástí Slovenského národního muzea jako jedna z jeho specializovaných složek, přičemž zaměření muzea se nezměnilo.
I jeho stálá expozice, jejíž poslední část byla otevřena v r. 1997, je zaměřena na kulturu bydlení šlechty.
Muzeum své sbírky pravidelně zapůjčuje na výstavy doma iv zahraničí a samozřejmě jejich zpřístupňuje pro návštěvníka i formou výstav na hradě. A dodnes v hradním paláci av předhradí pokračuje s menšími modernizacemi a restaurátorskými pracemi.