* 2. ledna 1873 Alençon, Normandie, Francie
† 30. září 1897 Lisieux, Francie
Význam jména: lovkyně (gr.) Nebo přívětivá a mocná paní (nem.)
Emblém: lilie, růže (lupínky růží)
Patronka misí, misionářů, letce
Sv. Terezie z Lisieux patří mezi velmi oblíbených svatých. Narodila se 2. ledna 1873 v Alencone ve Francii. Pocházela z devíti dětí, ona byla nejmladší. Čtyři bratři zemřeli jako děti. Všech pět sester vstoupilo do kláštera. Celá rodina žila velmi zbožným životem. Matka zeli zemřela již roku 1877. Otec Ludvík se pak vzorně staral o své dcerky. Terezkinu výchovu svěřil nejstarší dceři Paulíně, která byla od ní o dvanáct let starší. Navzdory svému mladému věku měla obdivuhodnou vychovatelské metodu. Vůbec sestru nerozmaznávala, ačkoli ji měla velmi ráda. Vždy se snažila o jednotu se svým otcem, který ji také podporoval. Paulína roce 1882 vstoupila do karmelitánského kláštera. Terezka se v té době usilovala být vzornou křesťankou. Velmi zbožně se připravovala na první sv. přijímání. Během tří měsíců si poznamenala do svého deníku 818 obětí a 2773 dobrých skutků. Na její modlitby se obrátil jeden na smrt odsouzený zločinec. Byla nesmírně šťastná. Ačkoliv měla pouze čtrnáct a půl roku, chtěla následovat své sestry Paulinu a Marii do karmelitánského kláštera. O povolení žádala i papeže Lva XIII. O několik týdnů po návštěvě Říma dostala zprávu, že její biskup povoluje vstup do karmelitánského kláštera.
Život v klášteře nebyl lehký. Postel se skládala ze tří desek a slamník. Maso mohli jíst pouze nemocní. Předepsané byly půsty a mlčení. Terezie to však s radostí přijímala. Před povlečením měla každá postulantka uvést, proč vstoupila do kláštera. Terézia řekla: "Přišla jsem, abych zachraňovala duše a zejména abych se modlila za kněze." I když měla pouze patnáct let, v klášteře ji nemaznali naopak představení jakoby zkoušeli její víru. Bylo to pro ni těžké, ale statečně to snášela. 8. září 1890 složila věčné sliby jako Terezie od Dítěte Ježíš a od Nejsvětější Tváře. Toužila jít do misí do Vietnamu, no chatrné zdraví jí to nedovolilo. Roku 1894 jí zemřel otec. Její rodná sestra Celina vstoupila rovněž do Karmelu a další sestra Leonia do kláštera Navštívení Panny Marie.
Začátkem roku 1895 na rozkaz představené matky Anežky (její vlastní sestry Paulíny) začala psát Terezie svůj životopis, který nazvala Dějiny duše. Tam napsala pamětní slova: "Mým povoláním je láska. Chtěla bych Ježíše milovat tak vroucně, jak ho ještě nikdo nemiloval. Nejmenší úkon lásky prospěje Církvi více než všechny ostatní skutky dohromady. "Své sestře napsala:" Pokud se chceš stát svatou, nemaj jiný cíl, než dělat Ježíšovi radost v maličkostech! "Ona sama byla v tom vzorem. Trpělivě snášela dennodenní šustění a vyrušování jisté sestry, která seděla vedle ní v kapli nebo při praní s klidem snesla stříkání špinavé vody do obličeje, které způsobila jiná sestra. Mnoho si vytrpěla kvůli chudé stravě, měla velké žaludeční bolesti. Trpěla i kvůli kruté zimě, protože v klášteře se vůbec netopilo. Nikdy se však nestěžovala, pouze na smrtelné posteli o tom řekla představené. Dostala tuberkulózu. Vykašliavala krev. Zemřela 30. září 1897 jako čtyřiadvacet roční.
Jako předpověděla, spustila z nebe "déšť růží". V roce 1923 ji papež Pius XI. prohlásil za blahoslavenou ao dva roky později za svatou. 14. prosince ji spolu se sv. Františkem Xaverským prohlásil za hlavní patronku misí, ačkoli v nich nikdy nebyla a ani nepracovala. Dne 19. října 1997 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za učitelku církve, ačkoli kromě vlastního životopisu a několika úvah a básní nenapsala nic teologicky důležité.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
