Pamětní pokoj Jozef Ignác Bajza

Vznik pamětní pokoje Jozef Ignác Bajza má svou historii. Cesta k dnešní podobě pamětní pokoje Jozef Ignác Bajza byla trnitá a samotnému vzniku předcházelo mnoho překážek a peripetií. Pamětní pokoj vznikla nejpozději, tedy jako poslední podobného charakteru, které byly zřízeny v blízkém okolí. V Naháči je otevřena pamětní pokoj na památku Jiřího Fándlyho a na Dobré Vodě vznikla pokoj věnovaná Janu Holly. Z historicko-kulturního hlediska má Pamětní pokoj Jozef Ignác Bajza velký význam pro obec. Vedle vzácném kostele, fare a kamenných dílech (křížem), je nejvzácnější stavbou a pamětihodností v obci. O prvních zmínkách o faře, v níž se v současné době nachází Pamětní pokoj JI Bajzy, se dočteme ve vizitace. Podstatná změna se však na faře udála v době, kdy působil ve farnosti kněz Štefan Ujságh. Pro popis a bližší pochopení historie budovy, odečítat text, který již byl v této knize na jiném místě popsán.

V roce 1856 byla obec z větší části zasažena ohněm, který zpustošil i školní budovu po faru. V té době vedle staré farní budovy farář stavěl pro sebe dům, nynější farní budova. Když se do této nové budovy nastěhoval, starou faru propustil pro školu a byt učitele. Z tohoto poznatku vyplývá, že do roku 1856 byla budova využívána jako fara a po roce 1856 se budova využívala na školní účely. Své opodstatnění měla až do roku 1974, kdy sauskutočnilo přestěhování mateřské školy do nových priestorov.502 Po roce 1974 budova sloužila pro potřeby obce, jako skladovací prostor. Do roku 1954 měla vlastnická práva na budovu církev a po 29. září 1954 přešlo vlastnictví do rukou československého státu. Na základě delimitace majetku prošlo v roce 1991 vlastnictví budovy ze státu na Obec Dolní Dubové.

Posledním krokem bylo navrácení budovy do majetku církve podle zákona č. 282/1993 Sb o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem. Navrácení majetku se uskutečnilo 11. června 2001. První známou písemností, která se zabývá zřízením pamětní pokoje je list správce farnosti Petra Rajtár ze dne 20. dubna 1983, který byl adresován Radě MNV v Dolním dubů. Z dopisu vybíráme: "Před dvěma sty lety, 18. srpna 1783, na území obce Dolní Dubové vstoupil slovenský národní buditel Jozef Ignác Bajza ve funkci správce katolické farnosti Dolní Dubové. Účinkováním tohoto národního buditele se obec Dolní Dubové dostala do dějin slovenského písemnictví tím, že se zde začaly psát a vydávat nejen religiózní, ale i vzdělávací a zábavné knihy ve větším rozsahu v tehdejší řeči slovenského lidu v západoslovenském nářečí. Erudovaný spisovatel JI Bajza se zde odvážil přes 800 let zmrzlou hladinu češtině "lady lámat první," jak se sám vyjádřil a jak mu to právem přisuzuje i slovenská literární pospolitost. "

Dále z dopisu vybíráme: "Jiné obce by si pokládali za vysoké vyznamenání, kdyby se mohly vykázat s takovým historickým faktem! K tomuto dvousetleté výročí by měla zaujmout kladné stanovisko i obec Dolní Dubové! Bylo by třeba podniknout v době tohoto výročí kroky na patřičných správných místech okresu Trnava, zařídit pamětní pokoj JI Bajzy a umístit pamětní desku na průčelí domu pod řadovým číslem 35. "Na uvedené skutečnosti navazují i informace z kroniky obce, které byly zapsány v roce 1984 , kde se dočteme o požadavku občanů zřídit Pamětní pokoj JI Bajzy. Požadavek byla předložena na veřejné schůzi MNV. Rovněž se dočteme, že tento záměr se neuskutečnil, protože v Muzeu knižní kultury v Trnavě byla v té době zpřístupněna expozice bernolákovcov v slovenském národním obrození, kde byla tato téma zastoupena.

Vyjádření MNV v Dolním dubových mohlo být ovlivněno danými politickými poměry v ČSSR. Dalším písemným důkazem o zřízení pamětní pokoje je až informace komise kultury z roku 1991, která informuje obecní zastupitelstvo, že bude konzultovat na farním a biskupském úřadě možnost zřízení pamětní pokoje JI Bajzy. První písemný doklad, který se zabývá vytvořením posudku na domě č. 35, je ze zasedání zastupitelstva ze dne 2. března 1992. V témže roce se objevila na zasedání zastupitelstva (16. července) další informace, kde starosta obce Leonard Kocán informuje o přípravě projektové úlohy opravy domu č. 35. - pokoj JI Bajzy. První zmínka o možnosti financování rekonstrukce přichází ze zasedání zastupitelstva ze dne 20. ledna 1995.

Starostka obce Marie Tomovičová informuje o rekonstrukci domu č. 35, kde má být zřízen pokoj JI Bajzy a dále informuje, že navštívila sídlo fondu Pro Slovakia. O skutečném stavu poškození domu č. 35 a jeho havarijním stavu, který ohrožoval zřízení pamětní pokoje, nejvíce věděl správce farnosti Jozef Horvátik. Byl prvním, který po roce 1989 poukazoval na skutečný stav budovy a hledal řešení na její záchranu. Jozef Horvátik, ačkoli se nenarodil v naší obci, zajímal se o její historii a tradice, studoval a sbíral dokumenty související s obcí. Na sklonku života si předsevzal (mnozí lidé to nazývali i jeho posledním životním dílem) zřídit pamětní pokoj JI Bajzy. První myšlenkou spojenou s domem č. 35 bylo zřízení pokoje života a tradic v obci spolu s pokojem, která bude věnována JI Bajza. Ve spolupráci s Katedrou etnologie Univerzity svatého Cyrila a Metoděje v Trnavě měl realizovat odborný Etnologický výzkum a realizace expozice domu. Myšlenka byla na světě, ale největší problém nastal s financováním rekonstrukce domu. Počáteční plány počítali s dotací z fondu Pro Slovakia, žadatelům byla obec.

Zásobování a koupi materiálu měl na starosti František Remenár. Práce v prvním týdnu souvisely se stavbou opěrného zdi od dvora, které navazovaly na realizován betonový základ. V prvním měsíci rekonstrukce se postupně zapojovaly více občané obce, někteří se začali seznamovat s problematikou, při níž by byli nápomocni. Stanislav Damašek si vzal na starost projekt elektroinstalace, Jozef Čapkovič projekt na zámečnické práce a Štefan Čapkovič ml. projekt na truhlářské a tesařské práce. Odstraňování vnitřních omítek a jejich odvoz na skládku si vzala na starost rodina Leonarda bulku. Z rodiny se na pracích zúčastnil Leonard Hrčka, Jozef Hrčka st., Jozef Hrčka ml. (Oba žijící ve Veselém), Marek Hrčka, Jozef Hrčka, Marián Horváth st., Marián Horvát ml. a Andrej Horváth. Od počátku se na rekonstrukčních pracích pravidelně zúčastňovali i zaměstnanci obce - Anton Dovičič, Pavel Krajčovič ml., Peter Horvatovič st., Viliam Michalička ml. a Marián Jursa. Práce pokračovaly, postupně se uskutečnilo srážení stěn a jejich stabilizace pletivem. V levé pokoji za začaly přípravné práce na rekonstrukci podlahy, uskutečnil se výkop zeminy před betonáží podlahy.

Do zednických prací se postupně zapojil Jozef Junas a Jan Horváth. V měsíci říjnu se začaly přípravné práce na krovu, vyzdít se opěrný zeď pod krovem a uskutečnilo se betonování podlahy a překladu nad opěrným zdí. Práce na krovu začaly 5. listopadu 2004 a byly naplánovány do dvou dnů. V prvním dni se uskutečnilo rozebrání střechy a montáž krovu. Ve druhém dni se uskutečnilo laťování a pokládání krytiny. Tesařské práce na krovu realizoval Štefan Čapkovič ml., Roman Debrecký a Stanislav Ferech. Do pomocných prací se začala zapojovat i mládež a ministranti Matej Šurina, Ondrej Šurina, Dominik Zábrodský, Tomáš Hrčka, Matej Hrčka, Mário Matuškovič, Roman Špalek, Michal Bednár a Matej Bednár. Nejvíce odpracovaných hodin z mládežníků měl Daniel Stranovský. V listopadu se postupně dokončili tesařské práce, osadili se střešní žlaby a korýtka a začali se klempířské práce, na kterých se zúčastnil Ján Novota a František Kalinec. Práce postupně pokračovaly betonováním podlahy, dozděním vnějšího zdi, omítkami a zprovozněním elektroinstalace. Zednické práce v tomto období realizoval Jozef Šurina, který tyto práce zajišťoval až do konce rekonstrukce domu.

Z účastníků rekonstrukce, kteří vykonávali odborné zednické práce měl nejvíce odpracovaných hodin. V roce 2005 se dělaly dokončovací práce. Práce začaly v měsíci duben, šlo o drobné zednické práce při dokončování interiéru budovy. Intenzivnější se začalo pracovat až v měsíci červnu a červenec. Začali se realizovat práce na novém vchodu do budovy a uskutečnila se obnova fasády. Postupně se dokončovali nátěry stěn a oken. V závěru přišlo k osazení nových vchodových dveří a linolea. Do závěrečných prací se postupně pracovně zapojil Jozef Martinkovič ml., Milan Čapkovič, Jan Lopatka, Jan Horváth a Milan Miksád. Na rekonstrukčních pracích se ještě zúčastnil Ing. Jozef Ušák, Radovan Svitek, Pavel Krajčovič st., Leonard Čapkovič, Jozef Valentovič, Viliam Jánoš a Jozef Remenár. Poslední záznam z deníku na pracích, výdajů a příjmů související s rekonstrukcí domu je ze dne 14. července 2005. Rekonstrukce domu trvala deset a půl měsíce, zde jsou započítané i zimní měsíce, kdy se na stavbě nepracovalo. Pozoruhodný je v této souvislosti fakt, za jaký krátký čas se podařilo rekonstrukci zvládnout.

Stav budovy byl ve více než havarijním stavu, v podstatě se rekonstruovala od základů, původní zůstaly jen vnější zdi, některé příčky, okna, komín a část krytiny. V budově jsou dvě původní místnosti levá a pravá pokoj, které se nacházejí v přední části budovy. V zadní části budovy vznikly dvě menší místnosti. Místnost v pravé části budovy je původní av levé části vznikla nová místnost, která byla od základů vystavěna. Dalším faktem je i postoj občanů, jejich participace při obnově budovy formou finančních příspěvků, materiálního zabezpečení a odpracovaných hodin. Mnozí kromě svého volného času nabídli i své zkušenosti a rady, které se ukázaly jako neocenitelný dar při rekonstrukci budovy. Financování rekonstrukce zajišťoval Jozef Horvátik. Celková finanční hodnota rekonstrukce není přesně vyčíslena. Při více odborných řemeslných pracích se řemeslníci vzdali své mzdy, platil se jen spotřebovaný materiál. Bylo odpracovaných 813 brigádnických hodin, které nebyly finančně vypláceny.

Zaměstnanci obce odpracovali 230 hodin, jejich mzdu hradila obec Dolní Dubové a Úřadem práce a sociálních věcí ČR. V některých případech, jako jsou venkovní mříže na oknech a vchodové dveře do budovy, byly placeny z finančních zdrojů občanů. Přibližně 20 rodin z obce darovalo větší finanční hotovost. Štědrou finanční hotovost darovali i Slovenské elektrárny, as a Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice. Největší finanční hotovost do díla vložil Jozef Horvátik. První a bezpochyby nejsložitější úloha byla úspěšně realizována. Druhou o nic méně podstatnou úkolem bylo zřízení pamětní pokoje JI Bajzy. Již v roce 1998 se Josef Horvátik vyjadřuje, že je vlastníkem několika originálů, které by v budoucnu mohly být umístěny v pamětní pokoji. Možnost umístění dobových artefaktů, starožitností, předmětů, které by poskytly i občané obce, byla jasně definována. Největší množství předmětů daroval Jozef Horvátik. Původ a historická hodnota několika uložených předmětů nám ve většině případů není známa. V levé pokoji od ulice je dominantou pokoje obraz JI Bajzy od malířky Holešově. Obraz je umístěn v někdejším vchodu do staré školy, dnes je vchod zastavěný.

Vchodu dominuje původní klenba, která je zvýrazněna římsou. Dalším obrazem v pokoji je obraz sv. Rochus. V pokoji se ještě nachází obraz sv. Aloise z Gonzaga, který byl v roce 2005 rekonstruován. Na stěně jsou umístěny církevní zástavy a dobové nástěnné hodiny. Zajímavostí pokoje je psací stůl a židle, která se dá přestavit do polohy na klečení. Součástí stolu jsou čtyři knihy Breviarium Romanum a dobové psací potřeby. V pravé pokoji od ulice je prosklená stolová tabule, která je věnována rekonstrukci budovy. Nad tabulí je originál listu, který adresovalAnton Hlinka z Národního shromáždění republiky Československé v Praze dolnodubovskému faráři Vojtěchovi Plechlo. Dominantou pokoje je obraz ukřižovaného Ježíše Krista. Dále jsou v pokoji umístěny funkční dobové kamna a předměty, které byly součástí církevního života. V pokoji je také sbírka liturgických rouch, které se používaly v minulosti. Vzácností pokoje je busta Vojtěcha plechu od akademického sochaře Justína bulku, rodáka z Dolního Dubového. Zajímavostí sbírky předmětů je funkční harmonium od firmy Pianoro, V. Schönhofer. V zadních místnostech jsou umístěny rozličné předměty, které byly v minulosti součástí vybavení domácností a ekonomik. V pamětní pokoji se v současné době nenachází originál, který by přímo připomínal JI Bajzy.

Avšak ve vedlejší budově, což je fara, se nacházejí originální záznamy, které jsou psány JI Bajza, jejich historická hodnota je nesmazatelná, ale jejich umístění do prostorů pamětní pokoje je z bezpečnostního hlediska nemožné. Pamětní pokoj má muzeální charakter, v níž si připomínáme místo, kde působil a tvořil JI Bajza. Přímým důkazem o činnosti JI Bajzy je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který stojí v těsné blízkosti pamětní pokoje. Přestavbu kostela do současné podoby realizoval právě JI Bajza. Dalším dílem, které připomíná JIBajzu, je Kalvárie - Golgota, která byla postavena za jeho účinkování v prostorách před kostelem. V blízké budoucnosti se plánuje zřídit expozice, která bude věnována JI Bajza. Zřízením expozice a výraznější připomene činnost a odkaz JI Bajzy. Posledním krokem a pro mnohé i nejmilejším bylo slavnostní otevření a vysvěcení pamětní pokoje. Dolnodubovský farář Jozef Horvátik, osoba, která se nejvíce přičinila o vznik pamětní pokoje, se v osobním listu svěřuje prof. Jozef Šimončič.

Z dopisu vybíráme: "V sobotu 25. června 2005 bude posvěcení a otevření pamětní pokoje Jozef Ignác Bajza v Dolním dubů. Je to můj poslední úkon v Dolním dubovém jako faráře. Bude to skromná slavnost. Program začne v 10:00 hod. sv. mší. Po ní arcibiskup Ján Sokol provede úkon posvěcení a tím bude konečně budova předána svému poslání. "Slavnostní otevření pamětní pokoje uspořádal Farní úřad v Dolním dubů. Výraznou pomoc při organizaci poskytlo farnímu úřadu Zemědělské družstvo podílníků v Dolním dubových a Obec Dolní Dubové. Na slavnost kromě arcibiskupa Jána Sokola byli pozváni kněží z děkanátu Smolenice, blízcí přátelé Josefa Horvátika, starostové z okolních obcí, poslanci obecního zastupitelstva, představitelé zemědělského družstva a široká veřejnost z obce. Program se začal sv. mší, kterou celebroval arcibiskup Ján Sokol. Po sv. mši se uskutečnil akt posvěcení pamětní pokoje. Akt začal státní hymnou a hymnické písní Hej, Slováci, kterou zpívala Mužská pěvecká skupina při Obecním úřadě v Dolním dubů.

Následoval přímluvu starostky obce Marie Tomovičovej, která srdečně přivítala hosty a věnovala se průřezu historií obce. V proslovu pokračoval arcibiskup Ján Sokol, který vzdal úctu JI Bajza. Po proslovech nastal úkon posvěcení. Pamětní pokoj JI Bajzy posvětil arcibiskup Ján Sokol. Po posvěcení promluvil přítomným dolnodubovský farář Jozef Horvátik. Ve svém vystoupení se věnoval počátečním problémům při realizaci rekonstrukce budovy, vyzdvihl celoslovenský význam tohoto díla, i snahy o zviditelnění obce. Tímto aktem se uzavřela dlouhá kapitola rekonstrukce domu a zřízení pamětní pokoje JI Bajzy. V únoru 2009 zemřel tvůrce myšlenky zřízení pamětní pokoje Jozef Horvátik. Jeho odkaz pokračovat ve zviditelňování JI Bajzy a obce si vzali více za svůj. Po dohodě Josefa Havlíka s představiteli obce proběhla realizace pamětní tabule. Cenu za práce na tabuli uhradil Jozef Havlík, synovec Josefa Horvátika a cenu za materiál uhradila obec. V červnu 2009 byla tabule osazena na průčelí domu pamětní pokoje. Pamětní tabule si připomíná působení JI Bajzy v obci a slavnostní otevření pamětní pokoje. Její umístěním se po dlouhých letech naplnili přání Petra Rajtár a později i Josefa Horvátika.