hrad Gýmeš

Původně v polovině 13. století nebyl postaven hrad Gýmeš v takovém rozsahu. Velký hrad vznikl v pozdější době a to spojením resp. opevněním několika menších budov, resp.hradov, které byly postaveny v těsné blízkosti. V období mezi 9. a 13. stoletím na místě zvaném Pustý Gýmeš bylo deset menších osad, z nichž zůstala jedna a to obec Jelenec. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1113, kdy obec Gýmeš uvádí v soupisu majetků zoberského kláštera benediktinů.
V Zoborské listině se řeší majetkové poměry benediktinského kláštera. Roku 1226 obec Gýmeš daroval král Ondřej II. Ivanka z rodu Hont-Poznaň. V roce 1295 obec tvořily dvě osady a to Horní a Dolní Gýmeš, které byly od sebe odděleny lesem. Už v této době se zmiňují vinice. Hrad Gýmeš dobil v roce 1302 Matúš Čák Trenčianský, přivlastnil si ho a ponechal tu svého poverejníka se jménem Detre. I zde jsou historické údaje rozdílné v závislosti na zdroji. Údajně Ondrejov vnuk Štefan Forgáč se přidal na stranu Matúše Čáka, za což mu král zkonfiskoval majetky. Jiný pramen uvádí, že král získal hrad Gýmeš po smrti Matúše Čáka. Ondřej II. s bratrem Ivanko II. bojovaly proti Matúši Čákovi av roce 1312 oba padli. Roku 1312 Matúše Čáka královské vojska vyhnali a hrad zůstal královským majetkem až do roku 1386. V roce 1350 král Ludovít Velký udělil obyvatelům Velkého Gýmeš právo týdenního trhu ¬ za jejich služby vůči králi.

V roce 1356 král hrad Gýmeš daroval královně Marií. Na požádání královny Marii Blažej (resp.Baláž) Forgáč zabil v roce 1386 Mariina soka krále Karla Malého z rodu Anjou, který vládl pouze 39 dní. Dar pro Blažeje, který první použil příjmení Forgáč, od královny Marii byl hrad is příslušnými majetky. Do Hont-Poznaňovho erbu, na základě armálesu přibyla postava ženy - královna Marie. To, už jde o zakladatele větve a erb rodu Forgáč. Tato darovací listina zmiňuje pouze čtyři obce: Velký a Malý, Horní a Dolní Gýmeš. Jiný historický zdroj uvádí, že Gýmeš vlastnili již dříve příbuzní Blažeje a Blažejovi odměnou bylo čtyřicet vesnic. Dlouho se Blažej z darů za vraždu soka královny Marii netěšil. Za půl roku byla jeho sťata hlava v Itálii u vdovy Margity. Spor o hrad nastal po zmíněné smrti Blažeje Forgáče. Král Zikmund v roce 1400 rozhodl, že hrad budou vlastnit synové Petr a Mikuláš Forgáč. Chamtivost hradních pánů Gýmeš vytvořila spor s církví. Majetkové neshody gýmešského panství s opatem ve sv.Beňadiku v roce 1403 řešil gýmešský zemepán Mikuláš Forgáč rabováním Požitavskej obcí.

O původu názvu hradu resp. obce Gýmeš se vytvořilo několik teorií. Nejčastěji se uvádí, že název je vytvořen ze slova "GIM", což ve starší "uhorštine (?)" Znamenalo Jelen. Slovenský "jelen" má v maďarském jazyce ekvivalent "Szarvas". Podle jelena - Jelenec si poslovenčil název obce až 1.X.1948. V lidové tradice se zachovalo prý i pojmenování podle kopce s původním názvem "Kouř", ze kterého dostala pojmenování nejprve obec Dymeš později Gýmeš ao nějaké století později i hrad Gýmeš.
Dobře viditelný kopec Dun má vyvýšené bradlo, kde byl první dřevěný hrad, ze kterého kouřem signalizovaly hrozící nebezpečí do centra starých Slováků starobylého Nitry. Kopec "Dým" a od něj "dymíš" a od slovesa použitím Gy- namísto dy- čili skomelením na Gýmeš. Jsou to jen pověsti založené na dohadech, ale ty mohou, ale také nemusí být pravdivé. Zajímavostí ale je, že v roce 1920 se Kostolany pod Tríbčom nazývali Dýmeš Kostolany. Hradisko bylo i nedaleko na lysce a to z ml.doby halštatskej, takže bude těžko identifikovat historické údaje bez archeologického výzkumu.

Začátkem novověku se Turci několikrát snažili dobít hrad Gýmeš. Teprve v roce 1576 hrad Gýmeš zničili Turci. Rok 1610 byla rolnická vzpoura, neboť Forgáčovci vybíraly vysoké poplatky (daně a zvýšené roboty). Vzpoura byla majiteli Gýmeš krutě potlačena.
Hrad byl již značně zničen. Roku 1613 dal opravit s velkými náklady Žigmund Forgáč hrad Gýmeš. V roce 1618, kdy byl Žigmund zvolen palatína, bojoval proti Sedmihradska knížeti Gabrielovi Bethlena. Ten se mu přišel s početným vojskem pomstít, majetky vyplenil a hrad Gýmeš podpálil. V roce 1619 požádal palatín Forgáč Tekovské župu o pomoc při opravě hradu Gýmeš. Hrad opravil, zařídil i vyzdobil. Roku 1663 hrad Gýmeš dobyli Turci.

Práce na obranných zařízeních pokračovaly i v 16. století, kdy při vstupu do hradu postavili velkou věž lichoběžníkového půdorysu a válcovitou věž. Zvýšené roboty, poplatky a daně vyústily v r.1610 do rolnické vzpoury poddaných, kterou panství krutě potlačilo. Při obnově hradu, zničeného Turky po pádu Nových Zámků na podzim 1663, postavili na jižní, nejvíce ohrožené straně nové opevnění s dělovými baštami. Gýmeš byl jedním z mála hradů, kde probíhaly stavební práce ještě v 18. století. Do tohoto období se datuje přeměna gotického paláce na rovnost kryptu Forgáchovců s kaplí. Teprve v polovině 19. století panství hrad definitivně opustilo a začal se rozpadat.

Začátkem 18.století, včase Rákocziho povstání se majitel hradu Gýmeš, Žigmund II. Forgáč stal velitelem Rákocziho vojska, za co se dostali do vyhnanství a hrad Gýmeš se stal majetkem krále. Císař Josef I. prodal hrad Gýmeš českému kancléři gr. Janovi Vratislav. Od něho odkoupil hrad rošoňský biskup Pavel Forgáč, který ho opravil. Na hradě dal postavit 4 kaple, z nichž se zachovala jedna - sv.Ignáca. Byl to patron hradu a na výročí bývaly slavnostní hody s velkou parádou. Používalo se kněžské roucho vyšívané ženskými vlasy. Pod touto kaplí byla rodinná hrobka Forgáčovcov s velkým křížem z alabastru. Biskup Pavel dal v r.1720-22 v obci Gýmeš postavit kostel a barokní hrad. Přestěhování dědiců do zámku byl začátek konce hradu Gýmeš.

Forgáčovci se přestěhovali do nově postaveného zámku, ve kterém bylo výzdobou až 1756 loveckých trofejí, které postupně z zámečku zmizely. Teprve nedávno zachovalý hrad Gýmeš, v roce 1833, nechal Karol Forgáč zdevastovat tím, že dal rozebrat střechu hradu a konstrukci krovu použili na výstavbu cukrovaru v Jelenci. Tak se stala iz hradu Gýmeš zřícenina, která stále více a více chátrá.

Těžko posuzovat zdraví místního, posledního, náruživého starého mládence, hraběte Karla Forgáče (1825-1911), po jehož smrti se přihlásilo u soudu 46 matek o podíl na dědictví pro své levobočků. Údajně jich bylo mnohem víc a román Laca Zrubca - Gýmešský harem uvádí až "80 mladičkých grófiek". Dědici se nestarali o hrad, až ho sami zničili. Roku 1840 hrad začal pustnout a neměl ho kdo opravit. Roku 1868 zřídili Forgáčovci chov muflonů, ale v roce 1883 muflonů stádo vypustili do přírody.

V roce 1950 přešla zřícenina do majetku státu. Shodou okolností tak uplynulo přesně 700 let od založení hradu, když ho původní majitelé opět ztratili. Stát hrad svěřil pod správu Státních lesů, které pochopitelně pro své zaměření a omezené možnosti nemohli zajistit záchranu hradní zříceniny, jejíž neustálá destrukce nebyla dodnes pozastavena. Při porovnávání historických fotografií je možné zjistit, že největšími úbytky zdiv byly postiženy palácové křídla vnitřního hradu, nemluvě o množství dalších menších destrukci na zbývajících částech hradního komplexu. Takto se na přelomu let 1997/1998 zhroutila například horní část původní průjezdové věže ve východním předhradí a neustále dochází k silnému rozrúšaniu dalších korun zdiv objektů, zániku hodnotných omítek a architektonických detailů. Zdi postupně pohlcuje náletových zeleň, rostlé stromy znepřehledňují členění hradu a jejich kořeny rozrušit zasypané konstrukce.

Mezi jednu z mála snah o začištění hradního areálu od zeleně patřila aktivita klubu EkoGýmeš. Jeho členové v letech 1985-1987 zajistily a zpřístupnily některé partie zříceniny, soustředili volně rozmístěné opracované články na jedno místo a vyčistili i studánku pod hradem. Efektivnost těchto prací ale byla jen dočasná kvůli absenci další údržby. Ze stejného důvodu nepřineslo trvalejší výsledek ani odstranění kmenů najvzrastlejších stromů pracovníky Státních lesů v roce 1999, které se uskutečnilo z iniciativy Památkového ústavu v Nitře. Jakoby nestačilo, že tato dodnes nezdokumentovaných a podrobně neprozkoumaná zřícenina se stále rychleji ztrácí před našima očima, k její likvidaci napomáhají novodobí "vykradači pokladů". Ve snaze uspokojení osobních cílů rozrušit terén a zdiva ohrožovat stabilitu hradu a oberajúc ho tak o jedinečnou výpovědní hodnotu. A tak budoucnost této vysoce hodnotné památky závisí od rychlých opatření směřujících k zajištění stability zdiv v havarijním stavu av probuzení aktivního zájmu veřejnosti o záchranu našeho zanikajícího kulturního dědictví.

Dnes se obnově věnuje Občanské sdružení Castrum Ghymes které působí na hradě Gýmeš od listopadu 2011. Aktivity sdružení se zaměřují na práci s dobrovolníky či studenty archeologie, historie, případně architektury, samozřejmě pod vedením odborníků a dozorem KPÚ v Nitře. Realizují je během osobního volna, o víkendech či během dovolených.