hrad Revište

1. Počátky panství a hradu

Součástí listiny je i Metacam (ohraničení) Revištské země, kterou tvoří z východní strany dnešní Prochotský potok, ze severní strany Pokutský potok (přítok Kľakovská potoka), západní stranu pak ohraničuje Kľakovská potok a jižní stranu brod při Voznica a Revištské potok.

Název země Ryvchka, později Revište je nesporně slovanského původu. Odvozen je pravděpodobně ze slova řvát - řvát a mohlo označovat místo, které bylo vyhloubené, vykopané či vyrvány. Toponymum Revište / Revištia nacházíme i na východním Slovenska ale iv Chorvatsku či Slovinsku, což svědčí o jeho starobylosti sahající do dob včasného středověku.

Hrad Revište byl vybudován na strategicky výhodném místě, v ohybu řeky Hron a zařadil se do soustavy Pohronská strážních hradů (hrad Breznica, Rudno nad Hronom, Teplický hrad, Žakýľ, Šášov). Pod hradem se nacházel brod, kterým procházela významná obchodní cesta vedoucí z Ostřihomi přes hronskobeňadické opatství, tehdejší nejvýznamnější opatství na území Slovenska, směrem do Zvolena, který byl centrem velkého Zvolenského dominia a oblíbeným a často navštěvovaným sídlem uherských králů. Významnou polohu potvrzují i nedaleké mýtné místa ve Voznice, Hliníku nad Hronom av Žiaru nad Hronom, které se v pramenech vzpomínají poprvé v roce 1226.

Hrad byl postaven zřejmě někdy koncem 13. nebo začátkem 14. století. Při bližším časovém určení vzniku hradu se názory odborníků rozcházejí. Historici se dosud domnívali, že hrad nechali postavit zmíněný župan Leustach či jeho potomci v druhé polovině 13. století. [4] Župan Leustach měl však jen dcery a proto hrad zdědil jeho bratr Borša mladší a jeho synové bříza, Zadur a Peter. Tito šlechtici sídlili ve Vozokany či pláštěnce. Písemné zprávy poukazují na možnost, že hrad Revište dal postavit Petrov syn Peter, tedy vnuk Boršov. Ten v druhém desetiletí 14. století nelegální zabral majetky hronskobeňadického opatství v Kovac (dnes Kozárovce). Panovník Karel Robert nařídil v roce 1335 půdu vrátit hronskobeňadickému opatovi, protože Petrovi poddaní ji užívali i po jeho smrti a jednali tak zmocnění kastelána hradu Revište. [5] Vznik hradu na počátku 14. století podporuje i dendrochonologická analýza lešenářského trámu z obvodového opevnění. Prokázala, že strom na výrobu trámu byl Poražen někdy v letech 1301 - 1321 a proto stavbu hradu lze datovat spíše do začátku 14. století. [6] V tomto období vládl na západním a částečně středním Slovensku oligarcha Matúš Čák Trenčianský. O vztahu Matúše Čáka a Petra mladšího nevíme nic, ale nedá se vyloučit, že Peter mohl být jedním z jeho přívrženců. Mohl využít situace, kdy panovník Karel Robert ještě neovládl Matoušovo dominium a proto nemohl chránit zájmy církve či nižší šlechty.

Po smrti Matúše Čáka v roce 1321 král získal pod svou kontrolu i zbylé území jeho panství. Panovník zřejmě hrad Revište spolu s panstvím Miškovci odňal a nechal ho ve zprávě svého kastelána.

2. Majitelé hradu do konce středověku
V písemné zprávě z roku 1331 se poprvé vzpomíná hrad Revište, i když ještě nepřímo. Hronskobeňadické opatství potvrdilo, že na sv. Martina jistý Job, služebník levickém kastelána Imricha zaplatil Michalovi, vicekastelánovi bána Jana z Revista (Michaeli ... vicecastellano Johannes Bani de Reuisce) 10 hřiven v denárů.

Druhá zpráva o hradu Revište se zachovala v souvislosti s řešením se zmíněným nelegálním záborem majetků hronskobeňadického opatství v roce 1335. V rozsudku uherského palatina je zmiňované zplnomocnění správců hradu - bána Pavla, kastelána na Revista (auctoritas Pauli dole, castellani de Ryuusche) a jeho vicekastelána Michala zvaného Rykathay.
Od roku 1339 nacházíme na postu Revištské kastelána magistra Jana, syna Alexandra z rodu jakost. Snad ještě více, než předchozí správci, patřil Ján k okruhu nejvěrnějších dvořanů krále Karla Roberta a královny Alžběty. V mládí sloužil na královském dvoře jako pomocný stolník královny. Když během oběda ve Visegrádě v roce 1330 zaútočil na královskou rodinu atentátník Feliciano Zach, stolník Ján ho pohotově zneškodnil svým krumpáčem. Král nezapomněl na tento čin a Jana odměnil četnými majetky.

Nový uherský král Ludvík I. v roce 1346 svým pážata Janu zvanému Gutundorph, synovi Jana, a Petrovi zvanému Zudor synu Dominika, odebral majetky, které vlastnili v Nové Bani (šlo o mlýn, porážku, obydlí pekaře a obuvníka) s ročním výnosem 40 hřiven stříbra a za vynahrazena jejich věrných služeb jim daroval majetky v Pilišské stolici. Někdejší majetky královských pážat v Nové Bani zároveň panovník připojil k užitkem hradu Revište (pro usu castri nostri Ryuche). [11] Jde o první doslovnou zmínku o hradu, ačkoliv předchozí zprávy o kastelán a vicekastelánovi nepochybně svědčí o jeho přítomnosti.
Hrad s panstvím zůstal v královských rukou iv následujících desetiletích. Poměry se změnily, když nastoupil na trůn Zikmund Lucemburský. V roce 1388 královna Marie na žádost svého manžela Zikmunda vyňala zpod pravomoci hradu Revište Žarnovica a darovala ji Frankovi a Šimonovi, synem bána konu ze Sečian (maď. Szécsény). K Žarnovici tehdy patřilo i mýtné a několik další příslušenství. Je pozoruhodné, že byly totožné s později známými výstrojí hradu Revište. Došlo tím k výraznému zmenšení hradního panství ak poklesu jeho příjmů. Tento stav si zřejmě uvědomil i panovník a už v následujícím roce změnil své rozhodnutí. Frankovi a Šimonovi Žarnovica s výstrojí odebral a udělil jim panství Topoľčany.

Peter Čech, který v roce 1414 "zistiac, že rytířstvo je posláním člověka na zemi", rozhodl se cestovat do dalekých krajů a poznávat svět. Na tuto cestu potřeboval peníze a tak dal za 4000 zlatých do zálohu hrad Revište Janu Marótimu, strýci jeho manželky Kateřiny. [14] Majetky mohl získat zpět po splacení dluhu, což i zakrátko udělal. V roce 1426 se v souvislosti se záborem majetků kláštera Pavlínov z Lefantoviec vzpomíná Revištské kastelán Tompa (Tomáš) z Beladice jako familiárně Petra Čecha. Král zřejmě přikázal vrátit majetky klášteru a Petrovi zároveň udělil novou donace na jeho hrady a panství.

Hrad Revište poznamenalo neklidné období spojené se zápasem o uherský trůn po smrti krále Albrechta Habsburského. Po smrti Petra Čecha vlastnil hrad Revište jeho syn Ladislav Čech, který podporoval nároky Vladislava I. Jagellonského na uherskou korunu. V opozici proti němu stáli přívrženci Zikmundově dcery Alžběty Lucemburské a její nezletilého syna Ladislava Pohrobka. V roce 1441 se vzpomíná Revištské kastelán Ladislav Sobon v souvislosti se zaplacením výkupného za zajatce Imricha ze Šimovian, jehož zajal kremnický kapitán Haško. Zájmy královny Alžběty v té době zastupoval kapitán českého původu Jan Oškrdal, který se v roce 1446 vzpomíná jako Revištské kapitán. Není jasné, jakým způsobem Oškrdal získal Revište.

Jednal zřejmě na příkaz Jana Jiskry, hlavního kapitána krále Ladislava Pohrobka. Podle dohody, kterou Jiskra v září 1446 uzavřel s uherskými barony měl vrátit obsazeno hrady, mezi nimi i Revište, jejich bývalým majitelům. V roce 1447 si podřídil většinu hradů v regionu gubernátor János Hunyadi, ale Revište ne. Na základě následující mírové dohody si Jiskra mohl ponechat kromě pevností v Šariši a na Spiši i Revište, dokud mu Huňady a jeho baroni nevrátí Zvolenský hrad, Vígľaš, Ľupča, Šášov a město Krupinu, jakož i hrad Dobrou Nivu. Jana Oškrdal na hradě vystřídal Jiskra věrný spojenec, Šášovské kapitán Peter Koler či Kolár, zvaný i Šafář. Působení Koler na Sasů a Revista přerušilo jeho zajetí. Nejmenovaní uherští páni (spojenci Hunyadiho) v síle 1500 jezdců v červenci 1449 podnikli útok na Kremnici. Město sice nedobyli, ale zajali Petra Koler a dalších služebníků Jana Jiskry. Podobně jako v případě Imricha ze Šimonovian, zajatců bylo možno vykoupit za vysokou cenu. Stalo se tak pravděpodobně iv Kolerovom případě. V následujícím období nacházíme Koler ve funkci kapitána pouze na Šášov. Je pozoruhodné, že Revište se už neobjevuje mezi Jiskrová hrady v dalších mírových dohodách. Zdá se, že hrad mu přímo nepodléhal a kontrolovali ho Jiskra bývalí vojáci - bratříci. V srpnu roku 1456 se Peter Koler znovu objevuje ve funkci Šášovského i Revištské kapitána.

Později se dozvídáme, že Revište měl v zálohové držení a hrad na žádost uherských prelátů a baronů na vlastní náklady vykoupil "z rukou českých zbojníků, plenících horní kraje království". O těchto Češích známe jen skromné údaje. Víme, že zasahovali do správy hradního panství a přenesli mýtné vybírané v Nové Bani do Hronského Beňadik, kde stejně podléhalo hradu Revište.

Uherský král Matyáš Korvín počátkem roku 1465 odebral Petrovi Koler hrad a panství Šášov, které měl v zálohu za 6000 zlatých. Z této částky král zaplatil Koler 1000 zlatých a za zbývajících 5000 mu na žádost prelátů a baronů udělil do zálohu Revište. Při té příležitosti panovník poznamenal, že šlo o částku, za kterou předtím Koler vykoupil Revište s výstrojí od výše zmíněných českých zbojníků. V roce 1466 Matej Korvín odňal Petrovi Koler i hrad Revište a spolu s panstvím udělil ostřihomského arcibiskupovi Janu Vitez. Arcibiskup jako odškodné Koler zálohoval za 3800 zlatých svůj hrad Szanda v Novohradské stolici. Výměna byla pro Koler zjevně nevýhodná, neboť měl nárok na vyšší částku. K Szande totiž patřilo jen malé panství, které navíc leželo ve vzdáleném regionu. Rozhodovala vůle panovníka, který si tímto krokem naklonil arcibiskupa. V roce 1471 Jan Vitéz spolu s dalšími preláty a velmoži vedl proti Matějovi Korvínovi spiknutí. Důvodem byla zejména zahraniční politika.

Povstalci králi Matějovi vyčítali nedostatečnou obranu jižních hranic země před Turky. V následujícím roce zálohoval hrad Revište is panstvím svému familiárně Ladislavu Markusovi. Spiknutí bylo odhaleno a Jan Vitéz upadl do nemilosti panovníka. Matej Korvín Jana Vitez uvěznil a žádal ho o vydání arcibiskupských hradů. Revište se následně zmiňuje mezi hrady, které začalo obléhat královské vojsko. Následně král hrad Revište spolu s jinými majetky udělil (pouze formálně?) Jágerský biskupovi Janu Beckensloerovi. Ladislav Markus držel hrad do léta 1472, kdy zemřel Jan Vitéz a došlo k úspěšným vyjednáváním. Hrad se dostal po útěku Jana Beckensloera z Uherska opět do královských rukou.

V roce 1479 Matej Korvín zálohoval hrad a panství za 5000 zlatých stoličnobelehradskému proboštovi a královskému pokladníkovi Urbanovi z Velké Paprsky (dnes obec Lúč na Ostrove) a jeho bratrem Blažejovi a Janovi. Urban z Velké Paprsky se na hradě nezdržoval. Revište proto spravovali jeho bratři a synovci. Od roku 1490 šlechtici z Velké Paprsky získali do držby i hrady a panství Šášov a Lupči. Po Urbanové smrti (1492) majetky užívali společně, ale na Revista sídlil Blažej z Velké Paprsky. Vůči majetkové rozdělení mezi Janem a Blažeje před králem protestoval jejich synovec, královský komorník František Dóczy, syn nebohého Benedikta. podle dohody z roku 1500 mělo Revište připadnout Blažejovi a jeho synovi Ladislavu, jakož i Františkovi Dóczymu. Dělba však nakonec nevstoupila v platnost. V následujících letech podíly na hradním panství vlastnil František a jeho strýc Jan se syny. Podle majetkového soupisu z roku 1505 patřila polovina hradu Revište Gregorovi, synovi Jana. V roce 1510 měli bratranci Ladislav a František na Revista vlastních kastelán. František Dóczyv roce 1518 hrad zabral a vyhnal odtud Ladislavových lidí. Po smrti Františka Dóczyho v bitvě u Moháče hrad i během příštích generací vlastnili jeho potomci a příbuzní.

3. Hrad a panství za Dóczyovcov, Lipcheyovcov a Héderváriovcov (1526 - 1662) [19]

Hrad Revište na počátku 16. století spolu s hrady Šášov a (Slovenská) Ľupča představoval majetkovou doménu šlechticů z Velké Paprsky. Aby zabránili vzájemným rozporům v roce 1500 přikročili k sdílení všech svých hradních panství, což v konečném důsledku vedlo k zahájení užívání dvou rodových příjmení. Držitelé Revista začali používat výhradně rodové příjmení Dóczy a majitelé Ľupče příjmení odvozené od hungarizovaného názvu hradu Lipchey (Lypchey).

Po přesídlení Lipcheyovcov na Šášov bylo nutné pozměnit starší dělbu z roku 1500. K rychlejšímu podepsání nové dohody přispěl fakt, že v době jejího uzavření v zatím blíže neznámém roku žili už jen dva dospělí příslušníci šlechticů z Velké Paprsky - Damián Lipchey a František Dóczy. Na základě pozdějšího dokumentu ze dne 27. ledna 1550 víme, že si oba bratranci rozdělili panstva Revište a Šášov na dvě stejné poloviny a každý z nich vlastnil i polovinu hradů. Z hlediska správy bylo určitě jednodušší, kdyby Revište jako celek připadlo do rukou Dóczyho a Šášov Lipcheyho, ale pravděpodobně šlo io pojištění se v případě vymření jedné strany bez potomků, čímž by mohly zabránit převodu celého panství na panovníka právem odúmrtní. V případě pokud by došlo k odebrání poloviny panství, byli by větší šance odkoupit nebo získat donace od krále na druhou polovinu.

Po čase se ukázalo, že rozdělení obou panství a hradů na dvě poloviny by přineslo vzájemné rozpory, protože Damián Lipchey i František Dóczy zplodili několik mužských potomků a nehrozilo vymření jedné z větví šlechticů z Velké Paprsky. K novému dělení však došlo až po Damianova a Františkově smrti. V přesněji neurčeném čase v roce 1531 se vdova po Lipcheym Margaréta Macedonyayová setkala s Markétou Forgáchovou vdovou po Dóczi a uzavřeli novou dohodu. Macedonyayová se vzdala své poloviny hradu a panství Revište ve prospěch Forgáchovou a její potomky a Forgáchovou zase přenechala Macedonyayovej polovinu hradu a panství Šášov. Díky uzavřené dohodě se Revište mezitím stalo výlučným sídelním hradem Dóczyovcov.

Po dohodě z roku 1531 se na základě pozdějších dokumentů zdálo, že došlo ještě někdy v 30. letech 16. století k dalšímu rozdělení panství mezi děti Margarety Forgáchovou a Františka Dóczyho. Kromě přesného určení podílů v jednotlivých vesnicích zřejmě došlo k vyčlenění Revista pro Mikuláše Dóczyho a kurie v Žarnovici pro Mikulášova bratra Gabriela Dóczyho. V průběhu druhé třetiny 16. století Revište prokazatelně využíval jako sídlo výše uvedený Mikuláš Dóczy. Nejstarší doklad představoval list královny vdovy Marie z roku 1538, adresovaný Mikulášovi jako "panu na Revista". Nejmladším pramenem, který potvrzoval přítomnost Mikuláše na hradě, byla listina z roku 1551, označující Mikuláše jako "z Revista".

Od poslední třetiny 16. století se hrad Revište pravděpodobně postupně dostal do pozadí jako stálá rezidence i pro děti Mikuláše Dóczyho, které začaly na bydlení více využívat zeměpanské město Žarnovica. K roku 1575 písemné prameny doložili, že syn nebohého Mikuláše Imrich Dóczy měl "stálou rezidenci v domě nebo šlechtické kurii v zemëpanské městě Žarnovica." Vysvětlení upřednostňování Žarnovica před Revista spočívalo v celkové snaze šlechticů v západní části království bydlet v největších sídelních lokalitách svých panství, které poskytovaly pohodlnější přístup a hlavně díky dálkovému obchodu a trhem lepší zabezpečení šlechtického dvora dražšími potravinami, látkami a užitnými předměty. V případě Tekovské stolice, kde ležela Žarnovica však hrozilo nebezpečí propadu ze strany Osmanů, což by spíše vedlo k předpokladu o bezpečnější rezidenční funkci Revista, ale v Žarnovici bylo výhodou, že obydlí Dóczyovcov leželo na skalním výběžku nad městem a jistě mělo i základní fortifikační prvky .

Okrajovosť Revista av podstatě postupný přesun centra správy panství do Žarnovica potvrdil i fakt, že při příležitosti pohřbu Andreje, syna Gabriela Dóczyho se setkání členů rodu konalo 30. března 1620 v Žarnovické "kurii Dóczyovcov". Po smrti Andreje Dóczyho zůstal posledním významným příslušníkům rodu Štefan Dóczy, bydlící v (Nitranské) Blatnici, který byl v letech 1623 a 1627 doložen jako hlídač uherské koruny a císařsko-královský cen. S odstupem času po skonu Andreje Dóczyho v blíže neuvedeném termínu zástupci Tekovské stolici udělali dělbu příslušenství hradu Revište a zemëpanského města Žarnovica. Proti dělbě protestoval Melichar Dóczy i jménem svých mladších bratrů Ladislava, Zikmunda a Michala Dóczyovcov. V době podání protestu Melichar a jeho bratři po dvou dělby z roku 1626 získali po smrti Mikuláše Lipcheyho i panství hradu Šášov a pravděpodobně došlo mezi Dóczyovcami k dalšímu přerozdělení majetku, neboť kromě šašci měli k dispozici zámečky v Žarnovici, Ladomérovi, (Nitranské) Blatnici a hrad Revište. Šášov podle pozdějších listin a majetkově-právního vývoje asi postupně stal obydlím bratrů Melichara a Ladislava Dóczyovcov.

V případě Revista prameny zatím neodhalilo, zda některý z Dóczyovcov začal využívat hrad jako stále obydlí. Na základě listiny konventu v Hronském Beňadiku bylo zřejmé, že jeho zástupci navštívili 23. září 1634 v "kostele" v Žarnovici Michala Dóczyho, aby sepsali založení Michalova podílu z vlastnictví patřícího k hradu Šášov. V dokumentu se uvádí, že Michal v Žarnovici býval.

Po smrti Michala Dóczyho v blíže neurčeném roce a popravě Zikmunda Dóczyho Osmany přímo před vchodem do zámku v Žarnovici v roce 1647 se celé panství Revište spolu se sídlem v Žarnovici dostalo do rukou pozůstalých bratrů Melichara a Ladislava Dóczyovcov, bydlících na Šášov.

Melichar a Ladislav Dóczyovci se v důsledku nerespektování práv dědiců Lipcheyovcov po ženských liniích na panství Šášov dostali do více soudních sporů a Michal Majthényi († 1655) si na exekuci Šášov vymohl královskou moc (brachium). Bratři si proto hledali vlivných ochránců, aby nepřišli o rodové dědictví a kromě Lippayovcov si svého patrona našli v osobě nejvyššího uherského hodnostáře - palatina Jana DRASKOVICS (* 1595 † 1648). Za Palatínova péči a ochranu sourozenci 25. února 1648 přenechali celý hrad Revište, zámeček v (Nitranské) Blatnici spolu se Žarnovica a všemi přináležitosti pod stanovenými podmínkami DRASKOVICS.

Melichar Dóczy svým počínáním evidentně porušil vlastnické nároky rodu Hédervár, se kterým ještě za vlády krále Matyáše I. v druhé polovině 15. století Dóczyho předkové uzavřeli smlouvu o vzájemném dědění Revista v případě vymření jednoho z rodů bez mužských potomků. Proto 7. června 1648 před konventem v Hronském Beňadiku protestovali zástupci Alžběty Eszterházyovej (* 1616 † 1668), vdovy po Štěpánovi Hédervár, že bratři Melichar a Ladislav Dóczyovci celý hrad Revište, zeměpanské město Žarnovica v Tekovské stolici a zámeček v (Nitranské) Blatnici v nitranské stolici spolu se všemi příslušnostmi připsali palatinovi hraběti Janu DRASKOVICS.

Smlouva však neměla dlouhou platnost, protože po smrti palatína Melichar ztratil důvod přenechat mu Revište, jelikož jeho pozůstalá rodina neměla takový vliv jako před časem zemřelý palatín. Dohodu ze dne 25. února 1648 Melichar odvolal 8. prosince 1648.

Ferdinand III. 2. prosinec 1648 daroval hrad Revište a zámeček v (Nitranské) Blatnici spolu s příslušenstvím zircskému opatovi Janu Hédervárimu († 1662), vdově po Štěpánovi Hédervár Alžbětě Eszterházyovej a Eszterházyovej synovi Vavřinci Hédervárimu († asi 1658). Panovník při udělení donace akceptoval listinu ze dne 30. ledna 1485 o vzájemném dědictví panství Revište mezi Héderváriovcami a šlechtici z Velké Paprsky v případě vymření jednoho z rodů.

O panství Revište měl zájem i Tekovský župan, císařsko-královský cen a prefekt uherské komory Gašpar Lippai († 1652), který získal od Melichara Dóczyho hrad Šášov. Proto v roce 1649 protestoval udělení Revista ve prospěch Héderváriovcov. Na druhé straně se také Héderváriovci snažili získat Šášov, jelikož se považovaly za legitimní dědice celého Dóczyovského majetku díky smlouvě z roku 1485.

Vzájemné protesty mezi Héderváriovcami a Lippayovcami ukončila 17. srpna 1650 dohoda uzavřená před kapitulou v Bratislavě mezi Gašparem Lippai jednak se zircským opatem Janem Hédervár a Alžbětou Eszterházyovou na druhé straně. Eszterházyová při podpisu smlouvy zastupovala své děti, chlapce Vavřince Héderváriho a dívky Kateřinu a Helenu Héderváriové. Vzájemnou smírem se obě strany snažily zabránit sporům ohledně hradů a panství Revište a Šášov. Usnesli se, že Šášov se všemi příslušnostmi zůstane vlastnictvím Gašpara Lippayho a rodina Héderváriovcov již nebude vůči němu podnikat žádné právní kroky. Lippai se jako kurátor majetků jménem "pomateného a šíleného" Ladislava Dóczyho vzdá správcovství těch nemovitostí, které Ladislav drží na Revista a panství zámečku v (Nitranské) Blatnici a předá je do rukou Jana Héderváriho se všemi listinami a privilegii, které k tomu má. V případě vymření jednoho z rodů bez mužských nebo ženských dědiců, budou mít obě strany možnost vzájemně dědit obě panství. Přislíbili, že zastaví všechny spory vedené proti sobě kvůli držení Sasů a Revista. Lippai kromě toho zaplatí Héderváriovcom čtyři tisíc uherských zlatých. Nakonec se zavázaly, že Héderváriovci budou bránit Lippayho práva na Šášov po smrti Ladislava Dóczyho a Dóczyovských vdov a žen. A naopak Lippai bude chránit práva Héderváriovcov na Revište po smrti Ladislava Dóczyho a Dóczyovských vdov a žen.

I když došlo k převzetí Revista Héderváriovcami, jisté podíly na panství vlastnili vdovy po posledních Dóczyovcoch. Vdova po Osmany zabit Zikmundovi Dóczi Eufrozína Kayserin se dostala do osmanského zajetí a její příbuzní nevěděli, co se s ní stalo, a proto 5. září 1650 na žádost Gašpara Lippayho přišli zástupci konventu z Hronského Beňadiku na Revište. Na hradě prohlédli tři Eufrozínine truhly, které přenechali Andreji Bosányimu manželovi Eufrozíninej sestry Kateřiny Kayserin. Bosányi si je měl ponechat, dokud se jeho švagrová nevrátí ze zajetí nebo se nedozví, že zemřela. Ve stejný den se na Revista dohodli, že část stříbrných a zlatých klenotů po Eufrozíne si přenechá její bratr Juraj Kayser. Konvent o celé záležitosti vydal písemné svědectví 14. září 1650.

S odstupem několika dní vydal konvent v Hronském Beňadiku 5. října 1650 další listinu, která se vztahovala na návštěvu jejich zástupců na Revista 5. září. Vyslanci konventu kromě prohlédnutí nemovitostí Eufrozína Kayserin oficiálně převzali hrad od Kryštofa Majthényiho († 1654), manžela Zuzany Dóczyovej, sestry Melichara Dóczyho. Majthényi totiž krátce po Melicharové smrti na jaře 1650 násilně obsadil hrad a do rukou právoplatných majitelů Héderváriovcov ho vydal až 5. září, přičemž jejich jménem Revište přebíral Gašpar Lippai.

Mezi Dóczyovských vdov přežila nejpozoruhodnější události vdova po Zikmundovi Dóczi Eufrozína Kayserin. Eufrozína dosvědčila, že v době obsazení Žarnovica Osmany v roce 1647 padlo do zajetí asi sto lidí, čímž zůstalo zeměpanské město vylidněné. Tehdy jí manžela vytáhli před bránu zdejšího "zámečku" a potom ho krutě zavraždili. Eufrozína jako správná křesťanka chtěla svého muže následovat a nechala se zajmout. Pak sedm let strávila v zajetí v Ostřihomi, Budíně, Istanbulu a jiných místech Osmanské říše. Na svobodu ji pustili až po vyplacení 6 000 říšských tolarů, které zesnulý Melichar Dóczy získal nejen prodejem šašky Gaspari Lippaymu, ale i založením částí panství svému bratrovi Ladislavu Dóczymu a své sestře Zuzaně Dóczyovej. Jelikož po smrti Melichara proces zaplacení výkupného převzali Lippayovci, přenechala Eufrozína všechny kvůli ní založené majetky ostřihomského arcibiskupovi Jurajovi Lippaymu, bratrovi Gašpar Lippayho.

Zatím poslední známé písemné zprávy o Revista vznikly 16. září 1662. Štefan Borcsiczky tehdy informoval prefekta uherské komory o šesti bodech, které blíže nespecifikoval, vztahujících se ke kontraktu s Janem Hédervár a Alžbětou Eszterházyovou o převzetí zařízení a obilovin z hradu komorou, dokud nebude Revište prodány.

Bez dalších bližších informací se můžeme pouze domnívat, že panovník Leopold I. uplatnil možnost vyplacení Héderváriovcov z panství podle ustanovení listiny z 2. prosince 1648. Podobně jako v případě později převzatého Sasů od Lippayovcov mělo panství sloužit jako surovinová základna pro důlní výrobu.