CZ CZ
0 hodnocení
Hradní vrch, případně blízké okolí bylo osídleno již v době balštatskej (lužická kultura - horizont HC), laténské až počátkem doby římské (Púchovská kultura) a nakonec Slovany v 9. století během Velké Moravy. Bohužel žádný významnější výzkum nebyl proveden a tak se musíme spolehnout na vypovídací schopnosti nálezů získaných náhodnými sklizněmi v polohách hradní vrch, Skalka, vrch Ostrý, Komíny, podokno a Mikov kopec.

Hričovský hrad

Hradní vrch, případně blízké okolí bylo osídleno již v době balštatskej (lužická kultura - horizont HC), laténské až počátkem doby římské (Púchovská kultura) a nakonec Slovany v 9. století během Velké Moravy. Bohužel žádný významnější výzkum nebyl proveden a tak se musíme spolehnout na vypovídací schopnosti nálezů získaných náhodnými sklizněmi v polohách hradní vrch, Skalka, vrch Ostrý, Komíny, podokno a Mikov kopec.

Takto byl získán především črepový materiál, ale i kamenný žernov a železné kleště (zřejmě 9. stol.). Nalezená keramika byla velmi kvalitně zpracovaná, vyrobená na kruhu a tvrdě vypálena, což ve spojení s vyšším počtem sídlištních nálezů na malém prostoru může svědčit o existenci významnějšího sídla na místě nebo v blízkém okolí hradu v 9. století.

Název Hričov je odvozen od slova Grič (znamenajícího skála, skalnatý). Stejný význam má slovo Grič iv srbochorváčtine. Na slovensku se toto slovo vyskytuje od nejstarších dob. Jak místní název byl použit při první písemné zmínce.

"Země Hričov" se poprvé vzpomíná v roce 1208 v listině vydané nitranským županem Tomášem. V ní mimo jiné z pověření krále Ondřeje II. a na žádost nitranského biskupa určuje katastru hranice tří majetků biskupa a to Biskupice, Hričově a Bursixu. Královský pristald jménem Cybrun, z vesnice Chóst v Šomoďskej župě přidělen Tomášovi, určil Hričovské hranice následovně: první mezník je při místě Divil mlýna, druhý je při konci obory, Ovčácký potok je mezníkem a sestupu vedle něm k Majer bána je mezník pod smrkem. Zde se setkávají katastru země pana biskupa, země bána a země Žiliny (Selinan). Na jihu jde hranice k prameni potoka Svinná až po Rosnix, kde je mezník. Na západ až k potoku Hluboká, pak k řece Váh, kde je další mezník. Hrad tehdy ještě určitě neexistoval. Listina je dnes uložena v Maďarskem zemském archivu v Budapešti a je nejstarší spolehlivou listinou týkající se severozápadního Slovenska.

Jako "zem Hričov" se opět vzpomíná v listině krále Bela IV. z roku 1254, dnes uložené v archivu města Kramnica. Podle ní Belo IV. uherský král vyměnil "zem Hričov", původně darovanou Janovi, synovi Namslava, který měl majetky v Turci za "zem Malý Mojš" (Malý Čepčín) a následně uvolněnou "zem Hričov" daroval věrnému služebníku magistrovi Tolušovi do trvalé držby. Podle R. Marsinu mohlo být důvodem pro výměnu to, že Jan měl na darovaných pozemcích postavit nový hrad. Nakolik neměl na to dostatek prostředků, majetek králi vrátil a ten mu přidělil zem "Malý Mojš" (Malý Čepčín). Myslíme si, že spridelením "země Hričov" přešlo na Toluša i právo na stavbu hradu. Jelikož v darovací listině z roku 1265 pro Mikuláše z rodu Beych už výslovně uvádí hrad "castrum" a Mikuláš z rodu Beych dostal od Bela IV. již hotový hrad uvolněný zřejmě Tlušovou smrtí, můžeme za zakladatele a stavitele hradu považovat magistra Toluša syna Farkaše. Stalo se tak mezi lety 1254 - 1265.

V roce 1397 se jako vlastník hradu vzpomíná Dezider Kapolay, člen rodu Ratoldovcov, dvorský rytíř, nitranský župan, soudce Kuman královny. Z této rodiny pocházel i palatín Leustach z Jelšavy (palatinem byl v letech 1392 - 1396). Palatín Leustach padl v roce 1396 v bitvě proti Turkům u Nikopolis do tureckého zajetí. Král Zikmund neprojevil žádnou snahu mu pomoci (zbavil se silného protivníka) a rodina nebyla schopna ho ze zajetí vykoupit. Po roce 1400 bývalí palatín zřejmě zemřel v tureckém vězení. V souvislosti s úpadkem postavení rodu, král Zikmund odebral v roce 1397 hrad již zmíněnému Dezider Kapolayovi. Daroval ho is příslušenstvím (kromě něj i Lietava, Starý hrad, Žilinu a Bystrici) významnému polskému šlechtici, kterým Sedziwój Paluga ze Szubin (1328 - 1405/1406) nesporně byl. Do Uher se dostal se Zikmundem Lucemburským, který se původně podle plánu krále Ludvíka I. Velkého, měl stát spolu s jeho dcerou Marií panovníkem v Polsku. Navíc Sedziwój byl tchánem známého Ctibora I. ze Ctiboríc (1347 - 1414), který se oženil s jeho dcerou Dobrochnou (1370 - 1422). Právě příbuzenský vztah se Ctiborem, nejbližším a nejvěrnějším služebníkem krále Zikmunda, který byl později i členem prestižního Dračího řádu založeného králem v roce 1408, pomohl k tomu, že Sedziwój dostal do vlastnictví skutečně rozsáhlý majetek.

Hrady byly zřejmě v ubohém stavu, takže v roce 1398 dostal Sedziwoj od krále 2 000 zlatých ročně z třicítky města Žilina. Během čtyř let dostával 1 000 zlatých jako plat a 1 000 zlatých měl použít na opravu hradů. Sedziwój zemřel v roce 1405 nebo 1406 a majetky získal zřejmě jeho zeť Ctibor I. ze Ctiboríc. Vlastnil jejich až do své smrti v roce 1414. Ctibor I. ze Ctiboríc měl pro Zikmunda Lucemburského během života tak velký význam, že po smrti ho navzdory přání, aby ho pohřbili v jím založeném kostele v Novém Městě nad Váhom, ve skutečnosti pochovali na pohřebišti uherských králů v bazilice v Székesfehérvár. Po jeho smrti všechny majetky zdědil jeho syn Ctibor II. ze Ctiboríc (? - 1434). Následně i po jeho smrti vše co nebylo v dědičné držení připadlo opět králi. Zároveň nastaly soudní spory o majetek po Ctiborovcoch. O svá práva se přihlásil bratranec Ctibora II. Nikolajky. Jeho nároky byly zamítnuty, protože údajně jeho otec a bratr Ctibora I. bojoval na polské straně v uhersko-polské válce v roce 1410, kdy hrad oficiálně vlastnil jiný polyfonní Donini ze SKRZYNIA. Ten dovolil svému příbuznému Nikolajky užívat hrad Hričov a Lietava.

V tomto roce král Albrecht I. odebral hrad Donino a daroval ho Ladislavu Necpalskému. Nikolajky ho však odmítl vydat a ozbrojeným zásahem znemožnil štatúciu nového majitele královským zmocněncem Tomášem Kotešovským a Michalem, zástupcem Zlínského konventu. Nikolajky se nic nestalo, protože hrad užíval iv roce 1440. Dokonce byl již blízkým přítelem královny, vdovy Alžběty. Král Albrecht I. zemřel již roku 1439. Nevíme jak dlouho Nikolajky vlastnil hrad. Předpokládejme, že to bylo až do roku 1442, kdy omrela i královna Alžběta a Nikolajky odešel zpět do Polska, kde se vyznamenal ve službách polského krále.

V roce 1527 byl hrad dobyt císařským generálem Janem Katzianerom. Po této akci byla nutná následná obnova hradu. V letech 1536 až 1558 hrad vlastnili bratři podmaničtí, kteří hrad dobyli a provozovaly v něm i padělatelského dílnu mincí. Po nich se hrad v roce 1558 dostal do rukou Anny Likarky. V jejím službách působil i italský stavitel Jan Kilián, který měl na starosti údržbu hradu. Již v roce 1563 celý Hričovský majetek odkoupil František Thurzo. Jelikož Thurzovci na Hričově nesídlili a nevěnovali jeho obraně a údržbě dostatečnou pozornost, byl hrad během bočkajovského povstání v roce 1605 zpustošen Hajduch. Ke konci 17. století je už Hričov na svou dobu málo pohodlný. Majitelé ho už neobnovovaly a proto se pro opuštěný hrad začíná čas jeho zániku a rozpadu ...

Doplňující informace

Možnosti dopravy: Pěšky, Bicyklem, Autem, Autobusem
Možnosti parkování: Parkování zdarma v okolí

Akceptované platby: Hotovost
Domluvíte se: Slovensky

Vhodné pro: Děti, Rodiny s dětmi, Seniory, Cyklisty, Mládež, Dospělé
Sezóna: Jar, Léto, Podzim, Zima
Aktualizováno dne: 13.6.2019

Otevírací doba

Počasí

Neuvedené


Kontakt

Hričovský hrad
Hričovský hrad
013 41  Hričovské Podhradie
Kraj: Žilinský
Okres: Žilina
Region: Horní Pováží
 49.211731, 18.619868

Hričovský hrad
013 41  Hričovské Podhradie

Zobrazit kontakt

tipy na zážitek v okolí Události