Do dějin zámku se v období renesance zapsal i další italský mistr, A. Pocabello, který opravil zámek a Oddací palác po ničivém vpádu hajdúskych vojsk v r. 1605 - 1612. Při těchto úpravách postavili i arkádu v nádvoří ústřední budovy, kterou překryly staré fresky z období vzniku zámku.
Po vymření Turzovci, kteří zřídili v Bytči knihovnu a měli tu i klenotnici se sbírkou vzácných gobelínů, změnily se osudy Bytčiansky zámku. V roce 1624 se zámek prostřednictvím sňatku Kristýny Ňáriovej (Nyáry), vdovy po Imrichovi Turzovi, posledním mužském příslušníku rodu Turzovci, a Mikuláše Esterháziho, dostal do vlastnictví rodu esterházyové, jimž patřil až do poloviny 19. století. Vzhledem k tomu, že jejich hlavním rodovým sídlem byl zámek ve městě Eisenstadt tento objekt využívali především pro hospodářské účely; jeho vzhled obohatili jen v r. 1736 cyklem nástěnných maleb v arkádě; fresky znázorňují v nadživotní velikosti uherských a evropských panovníků i známých vojevůdců i hrdinů z antické mytologie.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
