Poloha
Nachází se na severním svahu Kobylího vrchu ve východní části Belianských Tater. Leží v Národní přírodní rezervaci Belianské Tatry na území Tatranského národního parku.
Přístup k jeskyni
Lesní cesta k Belianské jeskyni vede z obce Tatranská Kotlina, několik kilometrů severovýchodně od Tatranské Lomnice. K vchodu v nadmořské výšce 890 m vede naučná stezka s délkou asi 1000 m, který překonává výškový rozdíl 122 m. Výstup trvá asi 25 min.
Nejbližší zastávka veřejné dopravy:
Tatranská Kotlina (bus)
Přístup autem do osady Tatranská kotlina:
Z Popradu směr Smokovce, Tatranská Lomnica, Tatranská kotlina - 30 km
Ze Staré Ľubovňu přes Spišskou Belu směr Tatranská javorina - 40 km
přírodní poměry
Vytvořená je v druhohorních střednotrasových tmavošedé gutenštejnských vápencích krížňanský příkrovu. Vznik jeskynních prostor podmínily medzivrstevné plochy, méně tektonické poruchy, podél kterých vody pronikaly a proudily do hlubších částí podzemí. Prvotní dutiny byly zcela vyplněny vodou, která kromě koroze působila i pomalým tlakovým prouděním. Na stropech se vymodelovaly mohutné kopule i menší kotlový vyhloubeniny.
Prvotní dutiny jeskyně pravděpodobně vznikaly v souvislosti s rozčleňování původně rozsáhlejší plošiny Kobylího vrchu nad jeskyní, jakož i s následným zahlubování doliny Belé. Největší podzemní prostory byly vytvořeny již před hlavním čtvrtohorního zaledněním Tater. Vody pronikající do jeskyně v době ústupu ledových dob už jen částečně remodelovali dříve vytvořené podzemní prostory. V současnosti se průsakové vody ze srážek soustřeďují v nejnižších částech jeskyně, kde vytvářejí občasné potůčky.
Délka jeskyně je 3 829 ms výškovým rozdílem 168 m. Do vstupních částí, přístupných proraženým tunelem, ústí komínové prostory vedoucí od horního, původního vchodu, situovaného 82 m nad nynějším vchodem. Výstupní a sestupné části prohlídkové trasy, podmíněné medzivrstevnými plochami vápenců, stoupají od rozcestí a místy jsou rozšířené ruthenia do dómovitých a sieňovitých prostorů (Zřícený dóm, Dóm trosek). Na několika úsecích se zachovaly oválné tvary vodní modelace (trubnatých dóm, Dlouhá chodba, Priepasťová chodba). Značnou vertikální členitost jeskyně dotváří propasti (Hladová propast, Peklo) a komíny.
Upoutají sintrové vodopády (Vysoký dóm, Dóm SNP, vodopádovým dóm, Hudební síň) a pagodovité stalagmity (Palmová síň). Bohatě jsou zastoupeny i jiné formy sintrové výplně (Galerie, Klenotnice, Bílá síň). Teplota vzduchu je 5,0 až 6,3 ° C, relativní vlhkost 90 až 97%.
V jeskyni se zjistilo 7 druhů netopýrů. Dominantní je netopýr obecný (Myotis myotis). Vzácněji se vyskytují netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr Brandta (Myotis brandtii) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus). Z drobných bezobratlých v jezírkách žije hlbinovka Bathynella natans.
Historie
Vchod do jeskyně je znám odedávna. Vstupní části jeskyně znali zlatokopové už v první polovině 18. století, o čemž svědčí nápisy jejich jmen na skalních stěnách. Na dlouhá léta však zůstaly utajeny. Vstupní otvor znovu našli L. Gulden a zlatokop Fabry v roce 1826, avšak nepronikly hlouběji do jeskyně. V roce 1881 otvor do podzemí náhodně našli J. Husz a J. Britz. O několik dní se odhodlali vstoupit do neznámých podzemních prostor. Na dalších objevech až do Dómu trosek se v letech 1881 - 1882 podíleli A. Kaltstein, I. Verbovszky a J. Britz. Za finanční podpory města Spišská Belá jeskyni zásluhou A. Kaltsteina zpřístupnily původním vchodem už v roce 1882 v úseku po Palmovou síň, koncem roku prorazily dnešní vchod. V roce 1884 ji zpřístupnili až do Dómu trosek, odkud proražením tunelu do boční chodby z rozcestí v roce 1885 se prohlídková trasa zokruhované. Elektricky osvětlená je od roku 1896. V roce 1926 K. Piovarcsy, G. Gabriel a další členové Karpatského spolku objevily nové prostory v okolí Zbojnické komory a Hudební síně. Balvanitá chodbu, Sloupový dóm a otvor propasti Peklo objevil P. Klepáč v roce 1935. Průzkum propasti organizoval V. Benický v roce 1939. Rozsáhlé rekonstrukční práce v jeskyni se uskutečnily v 50. letech minulého století av letech 1979 - 1980 se prohlídková trasa upravila prerážkou mezi hliněný chodbou a Dómem trosek.
V posledních letech se jeskyně využívá na ozdravné speleoklimatické pobyty. V současnosti je zpřístupněných přes 1000 ms převýšením +125 m.
Belianska jaskyňa
059 54 Tatranská Kotlina
Na naší webové stránce používáme pro zlepšení našich služeb soubory cookies.
Pro pokračování prosím potvrďte dodatečné povolení.