CZ CZ
1 hodnocení
Belianská jeskyně patří mezi nejvíce navštěvované zpřístupněné jeskyně na Slovensku. Kromě bizarních skalních tvarů je známá bohatým výskytem kalcitová sintrové výplně. Přestože zájem o přírodní pozoruhodnosti jeskyně přetrvává již 125 let, zákonitosti její tvorby se dosud zcela objasněny.

Belianská jeskyně

Belianská jeskyně patří mezi nejvíce navštěvované zpřístupněné jeskyně na Slovensku. Kromě bizarních skalních tvarů je známá bohatým výskytem kalcitová sintrové výplně. Přestože zájem o přírodní pozoruhodnosti jeskyně přetrvává již 125 let, zákonitosti její tvorby se dosud zcela objasněny.

Poloha
Nachází se na severním svahu Kobylího vrchu ve východní části Belianských Tater. Leží v Národní přírodní rezervaci Belianské Tatry na území Tatranského národního parku.

Přístup k jeskyni
Lesní cesta k Belianské jeskyni vede z obce Tatranská Kotlina, několik kilometrů severovýchodně od Tatranské Lomnice. K vchodu v nadmořské výšce 890 m vede naučná stezka s délkou asi 1000 m, který překonává výškový rozdíl 122 m. Výstup trvá asi 25 min.

Nejbližší zastávka veřejné dopravy:
Tatranská Kotlina (bus)

Přístup autem do osady Tatranská kotlina:
Z Popradu směr Smokovce, Tatranská Lomnica, Tatranská kotlina - 30 km
Ze Staré Ľubovňu přes Spišskou Belu směr Tatranská javorina - 40 km

přírodní poměry

Vytvořená je v druhohorních střednotrasových tmavošedé gutenštejnských vápencích krížňanský příkrovu. Vznik jeskynních prostor podmínily medzivrstevné plochy, méně tektonické poruchy, podél kterých vody pronikaly a proudily do hlubších částí podzemí. Prvotní dutiny byly zcela vyplněny vodou, která kromě koroze působila i pomalým tlakovým prouděním. Na stropech se vymodelovaly mohutné kopule i menší kotlový vyhloubeniny.

Prvotní dutiny jeskyně pravděpodobně vznikaly v souvislosti s rozčleňování původně rozsáhlejší plošiny Kobylího vrchu nad jeskyní, jakož i s následným zahlubování doliny Belé. Největší podzemní prostory byly vytvořeny již před hlavním čtvrtohorního zaledněním Tater. Vody pronikající do jeskyně v době ústupu ledových dob už jen částečně remodelovali dříve vytvořené podzemní prostory. V současnosti se průsakové vody ze srážek soustřeďují v nejnižších částech jeskyně, kde vytvářejí občasné potůčky.

Délka jeskyně je 3 829 ms výškovým rozdílem 168 m. Do vstupních částí, přístupných proraženým tunelem, ústí komínové prostory vedoucí od horního, původního vchodu, situovaného 82 m nad nynějším vchodem. Výstupní a sestupné části prohlídkové trasy, podmíněné medzivrstevnými plochami vápenců, stoupají od rozcestí a místy jsou rozšířené ruthenia do dómovitých a sieňovitých prostorů (Zřícený dóm, Dóm trosek). Na několika úsecích se zachovaly oválné tvary vodní modelace (trubnatých dóm, Dlouhá chodba, Priepasťová chodba). Značnou vertikální členitost jeskyně dotváří propasti (Hladová propast, Peklo) a komíny.

Upoutají sintrové vodopády (Vysoký dóm, Dóm SNP, vodopádovým dóm, Hudební síň) a pagodovité stalagmity (Palmová síň). Bohatě jsou zastoupeny i jiné formy sintrové výplně (Galerie, Klenotnice, Bílá síň). Teplota vzduchu je 5,0 až 6,3 ° C, relativní vlhkost 90 až 97%.

V jeskyni se zjistilo 7 druhů netopýrů. Dominantní je netopýr obecný (Myotis myotis). Vzácněji se vyskytují netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr Brandta (Myotis brandtii) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus). Z drobných bezobratlých v jezírkách žije hlbinovka Bathynella natans.

Historie
Vchod do jeskyně je znám odedávna. Vstupní části jeskyně znali zlatokopové už v první polovině 18. století, o čemž svědčí nápisy jejich jmen na skalních stěnách. Na dlouhá léta však zůstaly utajeny. Vstupní otvor znovu našli L. Gulden a zlatokop Fabry v roce 1826, avšak nepronikly hlouběji do jeskyně. V roce 1881 otvor do podzemí náhodně našli J. Husz a J. Britz. O několik dní se odhodlali vstoupit do neznámých podzemních prostor. Na dalších objevech až do Dómu trosek se v letech 1881 - 1882 podíleli A. Kaltstein, I. Verbovszky a J. Britz. Za finanční podpory města Spišská Belá jeskyni zásluhou A. Kaltsteina zpřístupnily původním vchodem už v roce 1882 v úseku po Palmovou síň, koncem roku prorazily dnešní vchod. V roce 1884 ji zpřístupnili až do Dómu trosek, odkud proražením tunelu do boční chodby z rozcestí v roce 1885 se prohlídková trasa zokruhované. Elektricky osvětlená je od roku 1896. V roce 1926 K. Piovarcsy, G. Gabriel a další členové Karpatského spolku objevily nové prostory v okolí Zbojnické komory a Hudební síně. Balvanitá chodbu, Sloupový dóm a otvor propasti Peklo objevil P. Klepáč v roce 1935. Průzkum propasti organizoval V. Benický v roce 1939. Rozsáhlé rekonstrukční práce v jeskyni se uskutečnily v 50. letech minulého století av letech 1979 - 1980 se prohlídková trasa upravila prerážkou mezi hliněný chodbou a Dómem trosek.

V posledních letech se jeskyně využívá na ozdravné speleoklimatické pobyty. V současnosti je zpřístupněných přes 1000 ms převýšením +125 m.

Doplňující informace

Možnosti dopravy: Pěšky, Bicyklem, Autem, Autobusem
Možnosti parkování: Parkování zdarma v okolí

Akceptované platby: Hotovost
Domluvíte se: Slovensky

Vhodné pro: Děti, Rodiny s dětmi, Seniory, Mládež, Dospělé
Sezóna: Léto, Podzim
Aktualizováno dne: 17.3.2020

Otevírací doba

Počasí

Neuvedené


Kontakt

Belianská jeskyně
Belianska jaskyňa
059 54  Tatranská Kotlina
Kraj: Prešovský
Okres: Poprad
Region: Spiš, Tatry
 49.22889, 20.311331

Belianska jaskyňa
059 54  Tatranská Kotlina

Zobrazit kontakt

tipy na zážitek v okolí Události