Je pravda, že forma ani ztvárnění této stavby nepatří do kategorie architektonické moderny, avšak svou funkcí jí patří místo v historii vývoje místní architektury. Na přelomu 19. a 20. století byly Teplice oblíbenou destinací uherské střední třídy z velkých měst. Hosté v lázních vždy požadovali standard městských služeb bez ohledu na velikost lázeňského města. Proto bylo v roce 1909 nezbytné vybudovat pouliční osvětlení. Malá vodní elektrárna v Lázeňském parku tak plnila účel výroby energie pro osvětlení města. Za krátce se však vodní náhon pramenící na Baračke údajně zanesl a elektrárna se stala nefunkční, od té doby sloužila hlavně jako kulturní stánek - pavilon v parku. Její architektura je neméně zajímavá - přesto že jde o secesní stavbu, ornament je redukován na minimum. Ba co víc okna prosvětlující turbínového síň jsou zaskleny zajímavým geometricky tvarovaným oknem, které nemá daleko k tvarosloví kubistické architektury. Průčelí dominují čtyři sloupy lemující hrany lichoběžníkové vystupujícího rizalitu. Sloupy jsou korunované pseudoegyptskými lotosovými hlavicemi s malými vloženými mořskými mušlemi, které zdobí i horizontální vlys římsy. Vodní prvky nebyly použity náhodně, ale přímo odkazují na funkci této drobné stavby. Navíc součástí průčelí byla i vestavěná fontána - symbolické vyústění kanálu - viaduktu. Dnes po sto letech od postavení je stavba opuštěná, neslouží už ani náhradnímu kulturnímu účelu.
Je však vzácnou součástí architektonické kompozice parku spolu s evangelickým kostelem a léčebným domem Machnáč.
Vodná elektráreň
914 51 Trenčianske Teplice
Na naší webové stránce používáme pro zlepšení našich služeb soubory cookies.
Pro pokračování prosím potvrďte dodatečné povolení.