Kostel Nejsvětější Trojice

I tento původně raně barokní kostel byl mnohem menší než dnešní. Podle vizitace roku 1731 byl postaven z kamene a zařízen podle vzoru farního kostela. Uvnitř měli tři oltáře, venku dvě nestejně velké věže, dva zvony i věžní hodiny. Hřbitov nepostavili u kostela, ale na dnešním místě nad obcí. Pod kostelem je krypta s hrobkami světských hodnostářů, například členů roku Nevediany, Pálfiovců a místních farářů. Kostel byl filiálkou farního kostela sv. J.Krstitele. Situovali ho v opačné poloze než je dnešní, presbyterium stálo na místě dnešního chóru s věží, hlavní vchod s průčelím směřoval na východ, kromě něj byly dva boční vchody. Obřady doprovázely desetimanuálové varhany. Velký požár roku 1747 zničil věž kostela tak, že přivolaní trnavští mistři ji nechtěli opravit, jen zbourat. Kostel nejednou opravovali mistři z ciziny ve službách hrabět Erdődyových. Anton Erdődy roku 1759 pozval z Bratislavy kameníka Jana Fidlera, který pocházel z Rakouska. Letos 1769 vedle prací v zámečku zhotovil v kostele mušle z červeného mramoru, vedle něj další práce provedl bratislavský sochař Jan Jozef Sartori.

Požáry v letech 1784 a 1787 poškodily kostel, proto obě věže musely zhroutit, místo nich postavily na náměstí odděleně zvonici se třemi zvony: největší trojiční vážil 10q, daroval jej hrabě Jan Nepomuk Erdődy, střední zvon P.Márie vážil . Floriána a Jana Nepomuckého jen 3,5 q. Roku 1788 obnovili na hrabě příkaz hlavní oltář, čehož dokladem je tam umístěn rodový erb.

Dnešní farní kostel rozhodli se postavit po velkých požárech v letech 1784 i 1787, které zničily skoro do základů dva kostely. Potřebnost stavby zdůvodňovaly tím, že po zrušení kláštera s kostelem sv. Kateřiny v Dechticích roku 1782 stoupl počet návštěvníků kostelů v Chtelnici, které však nevyhovovaly velikostí nárokům. Podmínky pro novostavbu splňoval více dolní kostel s výhodnou polohou ve středu obce, což vyhovovalo i pánům. Proto na místě původního kostela začali roku 1794 s výstavbou nového většího i krásnějšího.

Základní kámen novostavby položili 6. května 1794, tuto událost připomíná pamětní deska se jmény významných světských i církevních hodnostářů spolu s charakteristikou tehdejšího období. Výstavba si vyžádala spoustu stavebního materiálu, jen cihel se spotřebovalo přes tři sta tisíc kusů, z čehož padesát tisíc poskytl zemepán. Celkové finanční náklady přesáhly částku 24 600 zlatých ve stříbře.

Soupis památek zařadil kostel mezi umělecky cennou klasicistní architekturu s prvky empíru i rokoka, která nemá obdoby na okolí.

Vedle věže jsou postaveny kamenné sochy apoštolů Petra a Pavla s atributy. Na severní straně kostela je vchod do rozsáhlé krypty s hrobkami místních farářů i šlechtických rodin.

Interiér kostela tvoří jednotná empírovo-klasicistní výzdoba z přelomu 18.-19. století. Strop presbytáře tvoří oválná freska Poslední soud, v pozadí obraz archanděla na rukou se stuhou s nápisem CHRISTUS VINCIT REGNAT IMPERAT. Vnitřek má hlavní a tři boční oltáře s typizovanou skladbou, oltární menza, tabernákulum a oltářní obraz s patronem. Umělecky zvláště hodnotný je obraz nad hlavním oltářem patronem kostela Najsv. Trojicí. Soupis památek obraz, olej na plátně podle italského vzoru datuje rokem 1695. Objednal ho hrabě Erdődy pro původní barokní kostel. Kompozice znázorňuje Nejsv. Trojici s anděly a postavami lidí kolem. Po stranách dřevěného tabernákula jsou polychromované sochy adorantů, archandělů. Levý boční oltář v lodi má obraz Růžencové P. Marie se svatými Dominikem a sv. Kateřinou Sienskou, barokní z poloviny 18. století, nad oltární menzou býval malý obraz Korunování P. Marie. Pravý boční oltář má obraz sv. Jana Nepomuckého z 18. století a malý obraz sv. Floriána. Všechny jsou ve státním seznamu památek. Zadní oltář má obraz Immaculaty z poloviny 18. století, dřevěné sochy P. Marie královny, vedle sv. Terezky a sv. Alojza ze začátku 20. století as obrazy křížové cesty jsou darem rodiny Hamrlové. Po stranách presbytáře jsou dřevěné sochy sv. Josefa, B. Srdce, Immaculaty a Lurdské P. Marie. Samostatně v lodi vpravo stojí dřevěná socha sv. Antona Paduánského. Mezi vzácné památky je třeba zařadit i dřevěné polychromované sousoší Pieta, které je umístěno na levé straně lodi u bočního vchodu, pravděpodobně se původně nacházelo v kostele sv. Jana Křtitele. Jeho datování není blíže známo. K pravé stárne presbytáře přistavěli sakristii, nad ní je oratorium. Vpravo ve svatyni je vzácná renesanční dřevěná křtitelnice z poloviny 17. století oltářního typu, reliéf znázorňuj Kristův křest Janem Křtitelem s Trojicí. Na levé stanu lodi je umělecky hodnotná dřevěná pozlacená kazatelna z poloviny 18. století, protiváha hlavního oltáře. Na řečništi s rokajovým ornamentem jsou dřevěné pozlacené sochy čtyř evangelistů sv. Matouše, Marka, Lukáše a Jana s atributy, mezi nimi pozlacené reliefy církevních učitelů Jeronýma, Řehoře Velikého, Asugustína. Vrchol kazatelny s baldachýnem tvoří pozlacené sochy Krista a čtyř velkých starozákonních proroků Izajáše, Jeremjáše, Ezechiela a Daniela. Nad bočním vchodem je obraz, olejomalba sv. Frantika při snímání Krista z kříže, původem z kláštera sv. Kateřiny při Dehticích. Nad chrámovou předsíní je chór s varhany z konce 18. století. Dřevěné klasicistní lavice kostela pocházejí z roku 1782 v r. 2010. 1990 byly nahrazeny novými. Obloukový předěl lodi a presbytáře původně do roku 1985 nesl nápis: DOMINE DILEXI DECOREM DOMUS TUAE, po stranách byly letopočty postavení roku 1800 a restaurování 1938. Klenba lodi je zdobena empírově rokokovými ornamenty s modrými medailony. V presbytáři provedli po roce 1970 úpravy podle II. vatikánského koncilu, centrem se stal stolní oltář se směřováním do lodi. Oprava fasády kostela byla provedena v roce 1991.