CZ CZ

Národopisné muzeum v Červeném Klášteře

0 hodnocení
Historie Kultura
Prohlídka probíhala bez průvodce se srozumitelnými pokyny a informacemi na letáku. Přehlídka trvala asi hodinu. Dozvěděli jsme se spoustu věcí ze života mnichů v klášteře. Pokud budete mít cestu kolem, určitě se zastavte. Parkoviště je cca 200 metrů před muzeem. Muzeum je otevřeno celoročně. V blíkosti je také kemp Goralský dvůr.

Národopisné muzeum v Červeném Klášteře

Prohlídka probíhala bez průvodce se srozumitelnými pokyny a informacemi na letáku. Přehlídka trvala asi hodinu. Dozvěděli jsme se spoustu věcí ze života mnichů v klášteře. Pokud budete mít cestu kolem, určitě se zastavte. Parkoviště je cca 200 metrů před muzeem. Muzeum je otevřeno celoročně. V blíkosti je také kemp Goralský dvůr.

DĚJINY KLÁŠTERU

Historie Červeného kláštera, v minulosti zvaného Lechnický (dle příslušnosti ke katastru obce Lechnica), sahá do první poloviny 14. století. Za vznikem kláštera stojí krveprolití. Vymřením posledního Arpádovce na uherském královském trůnu Ondřeje III., v roce 1301, nastaly v zemi složité, nestabilní poměry. O korunu se ucházeli dva vážní kandidáti - Karel Robert z rodu Anjou a Václav z rodu Přemyslovců. Podobné soupeření vždy vnášelo do života země neklid a rozháranost a nebylo tomu jinak ani na Spiši.

Dva silné šlechtické rody Berzeviczyovi a Görgeyovi po roce 1301 zaujali rozdílné pozice. Pánové z Brezovice podporovali na uherský trůn Karla Róberta, zatímco pánové z Hrhova jeho protikandidáta Václava, který byl korunován za krále jako Ladislav V. Napětí mezi oběma rody zvyšovaly i majetkové neshody, zvláště, když se poměry v zemi vyvíjely jednou ve prospěch jednoho, pak zase druhého rodu. Napjaté vztahy mezi oběma rody přerůstaly do vzájemného napadání majetků. Situace se vážně zdramatizovala v okamžiku, kdy Kokošův člověk Hynam Lank zabil Fridricha, syna komese Arnolda z rodiny Görgeyových. Pánové z Hrhova podali na magistra Kokoše žalobu. Smírčí soud v Levoči v roce 1307 vydal rozsudek, na jehož základě měl magistr Kokoš povinnost zaplatit pokutu 200 hřiven, provést kajícnickou pouť do 4 míst, nechat odsloužit 4000 zádušních mší za duši zavražděného a založit, resp. podpořit 6 klášterů. K založení kláštera byl zapotřebí velký prostor, na kterém by se rozprostíraly všechny budovy. A tak v roce 1319 daroval Kokoš kartuziánům z Letanoviec (Lapis Refugii, dnešní Kláštorisko) svou obec Lechnica s přilehlým katastru. Spišská kapitula povolila založení kláštera a král Karel Robert v roce 1320 potvrdil její zakládací listinu. Výstavba kláštera začala po roce 1330. Kartuziáni si vybrali místo obklopené samotnou přírodou, ve vaři nejkrásnějším koutě Zamaguria.

Kartuziáni v Červeném Klášteře začali v první etapě provizorní stavbou. Vznikl dřevěný objekt, který postupně přestavěli na klášter z kamene a cihly. Již v první polovině 14. století kartuziáni postavili samostatné domky pro pátry, se zahrádkami. V roce 1360 začalo se stavbou nejvýznamnějšího klášterního objektu, kostela. Práce probíhaly v souladu s věrně stanovenými pravidly, protože řehole měla vypracovaný vlastní typ kostelní stavby – bez věže a postranních lodí. Zasvěcení kostela i samotného místa svatému Antonu Pustovníkovi nebylo náhodné. Kartuziáni si jej vybrali za patrona jako vzor kontemplativnosti, tedy rozjímání. Kostel byl napojen na malou křížovou chodbu a zároveň na velkou křížovou chodbu, která spojovala obytné domy – poustevny pátrů. Předpokládáme že to vypadalo asi takhle.

Na přelomu 15. a 16. století probíhala renovace kláštera, především objektů konventu i kapitulní síně. Ze severní strany přistavili nové vstupní nádvoří do areálu kláštera s velkým hospodářským objektem (maštale, sýpky). U východní zdi se nacházel hospic a nemocnice. Klášterní mlýn stál u jihovýchodního nároží.

Poustevny byly postaveny po obvodu vnitřního nádvoří kláštera. Ke každému domku byla připojena samostatná zahrádka přibližně na stejně velké ploše (zhruba 9×9 m).

V roce 1351 se klášter organizačně osamostatnil od mateřského kláštera v Letanovcích a postupně se stal důležitým církevním střediskem na uhersko-polské hranici. Dary a koupěmi získal rozsáhlé pozemky a dostal důležité výsady, k nimž patřily i právo rybolovu na Dunajci, právo mlýna, právo vaření piva a právo vykonávání místní soudní pravomoci. Navíc v roce 1472 získala Lechnická kartouza majetek od Jana Felkese a Ladislava Szatmaka a to 10 vinic v oblasti Tokaje. Uherský král Matej Korvín daroval každoročně klášteru 18 florénů (středověké zlaté mince). V roce 1494 Vladislav II., uherský král, osvobodil kartouzu od poplatků a mýtného při převozu vína do sousedního Polska. V roce 1501 rozhodl král Vladislav II., že mniši budou každoročně dostávat tři kroužky bílého sukna, dvě tuny ryb a tunu oleje z výnosu košického třicítku. Polský král Zikmund Starý potvrdil v roce 1518 privilegia vydaná jeho předchůdci kartuziánem v Lechnici. Zároveň jim povolil rybolov na obou březích Dunajce a potvrdil právo přechodu přes něj.

V 15. století byl rozkvět kláštera přerušen vpádem husitských vojsk z Čech. Stal se terčem spanilých jízd pod vedením Jana Parduse z Hrádku a Fridricha ze Strážnice. Nejtěžší chvíle v klášterním společenství nastaly během prvního husitského vpádu v roce 1431, kdy unesli priora kláštera, vypálili a vydrancovali jeho prostory. Při druhém vpádu v roce 1433 byl klášter znovu vypleněn. Ani po husitských vpádech nenastaly klidné časy, aby se klášter mohl pozvechat. Příčinou byla bratrická vojska, která v letech 1447 – 1448 nejen že napadla obě spišské kartouzky, ale se zde i usadila a vybudovala si polní pevnosti. Jejich dlouhodobá přítomnost měla za následek chátrání kláštera i hospodářský úpadek zdejších obcí.

Rozhárané poměry v zemi, začátek reformace, dvojvládí a boje o trůn mezi Ferdinandem Habsburským a Janem Zápolským vedly k výbuchům náboženské nesnášenlivosti. Rozvratem v zemi trpěly obě spišské kartouzy. Začali ztrácet majetky a staly se cílem propadů. Postupně mniši klášter opouštěli a odcházeli do klidnějšího Polska, Rakouska a na Moravu. V roce 1563 byl klášter zrušen, a smrtí posledního priora zanikl i prakticky.

Po odchodu kartuziánských mnichů z Lechnického kláštera ztratil objekt charakter duchovního příbytku. Od roku 1563 převzal správu jeho nemovitosti spišský probošt Juraj Bornemisza. Od roku 1569 celý majetek přešel do rukou světských vlastníků. Nejprve to byli Magócziovci, po nich Štefan Tököli a Juraj Horváth. Po jeho smrti v roce 1625 získal majetek Pavel Rákoczy. Hrabě Pavol Rákoczy podporoval obnovu kláštera z osobních důvodů, protože s rodinou v klášteře pobýval déle než jeho bývalí majitelé. Ve vlastnictví této významné šlechtické rodiny byl do roku 1699, kdy jej Alžběta Rákoczyová prodala za 30 tisíc nitranskému biskupovi Ladislavu Maťašovskému. Maťašovský vzkázal v roce 1704 ve svém závěti klášter kamaldulem, který sídlili v Nitře. Začátkem 18. století tak přišlo do kláštera znovu poustevnicky přísně orientované společenství mnichů.

Po svém příchodu na Zamagurie soustředili pozornost na rekonstrukci a zasloužili se o renovaci celého areálu kláštera, který postupně opravili v souladu s potřebami řehole. Některé objekty přestavěly v barokním stylu, některé dobudovaly a tak v polovině 18. století dostal klášter svoji konečnou podobu, v jaké ho obdivujeme dodnes.

V roce 1747 vysvětili opravený a nově vymalovaný jednolodní gotický kostel sv. Antona Poustevníka s novým mobiliářem. Podle tradice kartuziánů, kostel neměl věž. Tu přistavili v roce 1750. Na věži ve výklenku umístili pískovcovou plastiku Neposkvrněné Panny Marie, která v současnosti zdobí malou křížovou chodbu. Za kamaldulův kostel získal bohatou polychromovanou štukovou výzdobu a malovku, zhotovenou italskými mistry.

V rámci klauzury přebudovaly mnišské domky. Z původních 13 pousteven zůstalo zachováno 10. V současnosti zůstaly tři obnoveny a sedm je v kamenném torzálním stavu.

V roce 1754 obnovili vstupní křídlo klášterního dvora a postavili druhé, vnější hospodářské nádvoří. Oproti nové západní vstupní bráně na I. nádvoří v kopci zvaném „Uhliska“ vyzdili kamennou kapli (dnes jsou z ní jen ruiny) pro kolemjdoucí pocestné. Vzorně se starali o klášterní zahradu hraničící s břehy Dunajce. Ze zahrady se později stal park, ve kterém později obyvatelé vysazovali lípy. Lechnická farnost dala vedle klášterní zahrady postavit sousoší Nejsvětější Trojice s dodnes dobře viditelným nápisem 1768. V současnosti je originál uložen v kostele s. Antona Pustovníka a na jeho místě v parku je věrná kopie.

V hospodářské tradici navázali kamaldulští mniši na své předchůdce. Již roku 1718 se jim podařilo obnovit sklárny v Lesnici. Sklářské dílny patřící klášteru byly v Richvaldu (Velká Lesná) av Reľově. Mimo zdí kláštera se nacházela i pole s obilím a luštěninami. Mniši měli právo rybolovu na Dunajci, právo vybírat clo. Provozovali mlýn. Na nádvořích kláštera existovala i vozovna, stáje pro dobytek a sklad sladu. Mniši těmito činnostmi pokrývali své skromné potřeby a pomáhali i ostatním lidem v okolí.

Zásluhou kamaldulů se Červený klášter zejména prostřednictvím děl dvou výrazných osobností: pátra Romualda Hadbavného (a jeho překlad Písma svatého - Kamaldulská bible) a frátru Cypriána (tvůrce tzv. Cypriánova Herbára), nezapomenutelně zapsal do dějin slovenské kultury.

Po svém nástupu na tron se císař Josef II., syn Marie Terezie, v rámci svých reforem rozhodl zrušit mnohé kláštery, mezi nimi i Červený klášter. Císařským dekretem, který v Červeném klášteře přečetli 24. dubna 1782, bylo nařízeno mnichům opustit klášter do 24. září. Mniši z kláštera odešli do jiných klášterů a objekty našeho kláštera další roky už jen chátrali.

V roce 1820 daroval císař František I. klášter ak němu náležející pozemky a majetky nově vzniklému řeckokatolickému biskupství se sídlem v Prešově jako součást základiny na jeho hmotné a finanční zabezpečení. Po letech opětovného vzmáhání se však po zrušení poddanství na území Uherska v roce 1848 začal klášter výrazněji upadat a jeho stav se završil v roce 1907, kdy klášter vyhořel.

SOUČASNOST 20. A 21. STOLETÍ

Po první světové válce si klášter pronajal Klub slovenských turistů a lyžařů v Prešově. Byla zde zřízena turistická noclehárna as pomocí státu a Spišského dějepisného spolku opraveny některé budovy.

Rozsáhlá stavební rekonstrukce areálu kláštera se uskutečnila v letech 1956 - 1966 a částečně pokračovala do 80. let 20. století. V roce 2007 byla ukončena 1.etapa náročných restaurátorských prací v kostele sv. Antona poustevníka a kostel byl veřejnosti zpřístupněn jako součást muzejní expozice. První expozici v klášteře zřídilo Východoslovenské muzeum Košice a pro širokou návštěvnickou veřejnost ji otevřelo 5. června 1966. V letech 2001 - 2007 v klášteře prezentovalo svou expozici Ľubovnianské muzeum ze Staré Ľubov.

Objekty kláštera po velké rekonstrukci sloužily zejména jako škola v přírodě pro děti ze západního Slovenska, především z Bratislavy. Celé generace dětí zde absolvovaly několikatýdenní pobyty školy v přírodě nebo lyžařské zájezdy či letní tábory.

Od roku 2008 je návštěvníkům zpřístupněna muzejní expozice, kterou zřídil Památkový úřad SR, když převzal klášter do své správy a CYPRIAN, ale ve spolupráci s Východoslovenským muzeem.

V současnosti se kromě muzea nachází v objektu i historicky zařízená hospoda z 18. století, obchod s ručně vyráběnými suvenýry a klášterními bylinkami a objekt nabízí také klášterní ubytování.

Muzeum každoročně připravuje pro návštěvníky několik akcí, koncerty, vzdělávací aktivity, přednášky i mimořádně oblíbené Klášterní kulturní léto a na závěr sezóny Klášterní dny.

Ubytování

Muzeum Červený Klášter nabízí svým hostům nevšední klášterní ubytování s možností snídaně v objektu bývalé hospodářské budovy na prvním nádvoří. K dispozici je 5 dvoulůžkových pokojů a 1 apartmá vyšší kategorie.

Nabídka pokojů:

Standardní pokoj nabízí:

2 samostatná lůžka

přistýlka

koupelna s WC a sprchou

televizor

varná konvice, šálky, sklenice, chladnička

Pokoj vyšší kategorie nabízí:

manželská postel

dětská postýlka

roztahovací gauč

koupelna s WC a sprchou

televizor

malá kuchyňka se základním vybavením pro přípravu nápojů a méně náročných jídel

chladnička s mrazákem

Ubytovaní hosté mohou zároveň využít benefity:

  • parkování osobního auta v areálu kláštera
  • prohlídka muzejní expozice kláštera
  • tenisový kurt v areálu kláštera
  • 10% sleva na splav řeky Dunajec vorem a raftovým člunem
  • 10% sleva k zapůjčení kola
  • 15% sleva na stravu formou výběru z jídelníčku a 15% sleva na procedury v Lázních Smerdžonka

Ceník ubytování:

Pokoj1 lůžko2 lůžkapřistýlkaStandardní bez snídaně17,- €34,- €10,- €Standardní se snídaní (snídaně jsou podávány ve stylově zařízené Hospodě pod lipami v areálu kláštera)21,- €42,- €14,- €S vyšším standardem bez snídaně ,- €44,- €12,- €S vyšším standardem se snídaní26,- €52,- €14,- €

Recepce pro ubytované:

v pokladně muzea v době otevíracích hodin

Tel: +421 52 482 2057

Mobil: 0911 325 250

CHECK IN: od 14,00 hodin. v době otevíracích hodin muzea

CHECK OUT: do 10:00.

Podle individuálních požadavků na základě dohody lze příchod upravit podle potřeby i mimo otevírací hodiny muzea.

Doplňující informace

Možnosti dopravy: Pěšky, Bicyklem, Autem, Autobusem
Možnosti parkování: Parkování zdarma v okolí

Akceptované platby: Hotovost
Domluvíte se: Slovensky, Česky, Anglicky, Německy

Vhodné pro: Děti, Rodiny s dětmi, Seniory, Hendikepovaných, Cyklisty, Mládež, Dospělé
Sezóna: Jar, Léto, Podzim, Zima
Aktualizováno dne: 11.2.2022

Otevírací doba

Počasí

neděle:
08:00 - 19:00
pondelí - neděle:
08:00 - 19:00


Kontakt

Telefon: +421524822955
Webová stránka: muzeumcervenyklastor.sk/
Národopisné muzeum v Červeném Klášteře
Pod lipami 20, 059 06 Červený Kláštor
Červený Kláštor
Kraj: Prešovský
Okres: Kežmarok
Region: Spiš, Tatry
 49.399051906062, 20.416530420471

Pod lipami 20, 059 06 Červený Kláštor
Červený Kláštor

Zobrazit kontakt

tipy na zážitek v okolí Události