Popis trasy
Trasu začínáme v Kysuckém Novém Městě na železniční stanici. Sledujeme zelenou značku a přecházíme přes Vajanského ulici, kolem Domu kultury a po mostě na hlavní silniční tah Čadca – Žilina. Přejíždíme přes silnici a vjíždíme do obce Radoľa. Zelená značka bočí vpravo (v této části Radole najdeme i renesanční zámeček ze 16. století, ve kterém v současnosti sídlí expozice Kysuckého muzea. Pokračujeme stále po asfaltové cestě přes obec až na její jihovýchodní konec, kde už kráčíme po nezpevněné cestě přes pole. Vřeten se tyčí hrdě před námi a zdá se velmi nedostupný. Brzy však vcházíme do jeho smrkovo-bukových útrob a nabíráme plnou párou první výškové metry. Stoupání je dost prudké a stezka se v závěrečné části mění na serpentiny. s lavičkami.Odtud po hřebenu je na samotný vrchol Vretňa už jen kousek.Zapíšeme se do vrcholové knihy a chuť vítězství nad pokorou tohoto kysuckého velikána seběhneme zapít zpět stejnou trasou do Radole.Po trase si mnoho výhledů nevychutnáme, snad jen pohledy na Radoľu, Kys Nové Město a užší okolí.Od kříže zpod vrcholu Vretňa je za dobrého počasí širší výhled na Kysuce.Zvětše trasa vede bukovým lesem, je vhodná i na přech ázky rodin a rekreačních turistů. Výstup na lyžích nebo na kole je nemožný kvůli strmému stoupání i kvůli ochraně přírody (Vřeten je státní přírodní rezervace).
V minulosti se prý na louce na Vretni sekala tráva a jako seno ji pak v batozích snášeli dolů kdo jiný než ženy – skloňme před nimi alespoň tři klobouky. Ze živočichů si vedle vysoké i černé lovecké zvěře zasluhují pozornost šelmy kuna lesní, rys ostrovid, vlk obyčejný, ale objeví se zde už i diva svině a medvěd. Na rozptýlenou zeleň se váže bohatý výskyt zpěvného ptactva, na horské toky obojživelníci (salamandra skvrnitá, mlok velký) na potoky vydra říční a několik druhů ryb. Severním okrajem Radole protéká Vadičovský potok s výskytem pstruha potočního. Ale lesního porostu čím dál ubývá více a více, a tak úpatí kopce pro těžbu dřeva začíná vypadat jako oholená nemocná noha.
O vrchu Vřeten
Vrchol Vreteň patří do pohoří Kysucká vrchovina a byl vždy atraktivní pro turisty v každém ročním období. Z původních dřevin se zde zachovaly bučiny a jedlové bučiny, ve vyšších polohách se smrkem. Místy si udrželi přirozený charakter, často i pralesovitý vzhled. V dnešní době převažují smrkové monokultury. Nachází se zde i řada zástupců vzácných horských lesních druhů rostlin (pérovník pštrosí, hořec louskáčovitý), jakož i vzácné rostlinné druhy lučních a pastevních společenství charakteristických pro toto území (mečík střechovitý a vestavěče).
Tuistiku na tuto horu opravdu zvládnou i ti nejmenší.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy