Naučná stezka - Prameniště

Na trase naučného chodníku jsou dvě vyhlídkové věže. Střídavě se vyskytují dvě podoby názvu naučného chodníku - Prameniště i pramenité (toto je název národní přírodní rezervace).

Co se vyplatí vidět na trase naučného chodníku av okolí

Tatranská Lomnica. Jedna ze tří částí (katastrálních území) města Vysoké Tatry a zároveň jedna z jejích osad. Leží na kontaktu Tatranského podhůří a Popradské kotliny severně od Popradu. Je významným turisticko-rekreačním střediskem při Cestě svobody a východiskem do centrální a východní části Vysokých Tater. Na úpatí Lomnického štítu ji v roce 1892 v katastru Velké Lomnice založil uherský lesní erár jako první státní klimatické místo ve Vysokých Tatrách. První větší budovy vyrostly v roce 1893 - nynější hotel Lomnica - av roce 1905 - secesní Grandhotel Praha. V meziválečném období přibyly četné moderní penziony. Největší z nich, hotel Morava, v roce 1933 postavila Moravská zemská pojišťovna v Brně podle projektu architekta Bohuslava Fuchse. Atrakcí osady se koncem 30. let 20. století stala visutá lanovka na Lomnický štít projektovaná Dušanem S. Jurkovičem. Ve své době představovala světový unikát - držela několik světových rekordů. Její výstavba umožnila i výstavbu astronomických a meteorologických pracovišť při Skalnatém plese a na Lomnickém štítu (1943), z nichž se vyvinul Astronomický ústav SAV. V 60. a 70. letech 20. století byla Tatranská Lomnica hlavním centrem odborářské rekreace na Slovensku. Nachází se zde pozdně evangelický kostel z roku 1902 a tudorovský Széchenyiho letohrádek z roku 1913 známý jako "staré muzeum" (v letech 1959 - 1968 bylo v něm muzeum TANAPu). Osada je sídlem Státních lesů TANAPu. Jejich výzkumná stanice a muzeum jsou umístěny od roku 1968 v budově, za kterou získal architekt Pavel Merjavý Cenu Dušana Jurkoviče. Muzeum je celoročně přístupné. Za budovou výzkumné stanice a muzea se rozkládá sezónní přístupná (cca květen až září) botanická zahrada - Expozice tatranské přírody.

Národní přírodní rezervace pramenité. Chráněné území vyhlášené v roce 1991 severovýchodně od Tatranské Lomnice v Popradské kotlině na ochranu rašelinišť a reliktního borovicové-březového porostu, nejstaršího a nejzachovalejšího na fluvioglaciálnych akumulaci v podhůří Vysokých Tater. Jedna z několika lokalit kriticky ohroženého všivce žezlovitého (Pedicularis sceptrum-Carolinum), který má v Tatrách jižní hranici svého areálu. Ráz tohoto území určuje zejména voda v podobě potůčky, potoků i stojících vod. Část tohoto vzácného území vidno ze dvou vyhlídkových plošin. Na jedné z nich je na dřevěné tabuli vygravírovaná krajina s popisem štítů, které návštěvník vidí před sebou. Rezervace pramenité leží v rámci území evropského významu Tatry (součást Natura 2000), Tatranského národního parku a Biosférické rezervace Tatry.

Popradská kotlina. Jeden ze tří geomorfologických podcelků podtatranské kotliny, vyhraničený zhruba mezi Štrbským sedlem, Šuňava, hořká, Kežmarku, Podolínce, Lendak a osadami města Vysoké Tatry. Na severozápadě sousedí s Tatranským podhůřím, Liptovskou kotlinou (s nimi tvoří podtatranského kotlinu), na jihu s Kozí hřbety, východě Levočskými vrchy a severu Spišskou Magurou. Představuje mohutnou tektonickou depresi ležící v srážkovém stínu Tater ve výškách zhruba 590 - 900 m nm Je vyplněna mohutnými kvartérními glacifluviálnymi sedimenty ve formě Terasování kuželů pod vysokotatranských úpatím (štěrky, štěrkopísky, balvany) a terasovými a nivné sedimenty řek a potoků (hlíny, štěrkopísky) , prikrývajúcimi podložní paleogénne horniny (flys: pískovce a jílovce). Tyto místy výrazněji vystupují nad zvlněný reliéf s dlouhými plochými hřbety až plošinami jako výše pahorky. V oblasti některých zlomů se vyskytují travertiny (Gánovce).

Tatranské podhůří. Jeden ze tří geomorfologických podcelků podtatranské kotliny, lemující západní polovinu jižního úpatí Západních Tater a celé jižní a jihovýchodní úpatí Vysokých Tater. Jde o hladce modelové výškově rozčleněny Protáhlé území ve výškách 900 - 1 450 m nm zhruba mezi ústím Račkové doliny a Tatranské Matliare budované balvanitým materiálem (čelních a čelních-bočních) morén ledovců, které během pleistocénu v časech maximálních zalednění vytékaly z tatranských dolin do jejich předpolí - dnešních kotlin, Liptovské a Popradské. Tyto něj pod místy strmými okrajovými svahy navazují a společně tvoří podtatranského kotlinu.