Na valné hromadě kasina v prosinci 1904 vznikla při měšťanských kasinu v Liptovském Mikuláši na návrh Řehoř Urama-Podtatranského, Václava Vraného a Jana Volka-Starohorského Liptovská sbírka - malá lokální sbírka starožitností, památnosti a přírodnin liptovských. Za její správce byl jmenován Václav Vraný (učitel v Palúdzka). Muzeální komise vydala Prosbu na obyvatele Liptova, aby do sbírky přispívaly. Když se kasino přestěhovalo do menších prostorů a Václav Vraný v roce 1909 odešel z Liptovského Mikuláše (za kustoda do muzea v Martina), část sbírky uložili v domě otce Jana Volka- Starohorského a část v martinském muzeu.
Po první světové válce navázal na tradice Liptovské sbírky Ján Volko-Starohorských. V roce 1919 se vrátil do Liptovského Mikuláše a stal se profesorem reálného gymnázia v Liptovském Mikuláši. Uvědomoval si rozpad původní sbírky a usiloval o její znovuoživení, vyzýval k sbírání pamětihodností Liptova. Doplněno sbírky vystavil v přírodopisném kabinetu gymnázia, kde jako Podkriváňske muzeum byly přístupné i mimoškolním návštěvníkům. Sbírek přibývalo a Ján Volko-Starohorských musel stále více zápasit nejen s nedostatkem prostor, ale také s lidskou nežičlivosťou.
Úsilí J. Volk-Starohorského o založení muzea nabylo reálnější kontury až v r. 1928. Přispěly k tomu změny v župním zřízení a především snaha udržet význam města Liptovský Mikuláš. Na zvláštní poradě v hostinci u Trnovsky se 24. května 1928 sešli Ján Volko-Starohorských, Ivan Stodola, Alois Lutonský a Oldřich Lužný s cílem nalézt možnosti pro založení muzea a jeho specifické zaměření s ohledem na rozsáhlost krasových oblastí Slovenska. V letech 1928 - 1930 se utvořil přípravný výbor, jmenovalo první kuratorium, podnikli první kroky související s umístěním muzea a vypracoval se návrh stanov. 2. června 1930 bylo svoláno zakládající valná hromada, rozhodnutím jehož bylo založeno Muzeum slovenského krasu. Podle stanov ze dne 18. července 1932 mělo muzeum sbírky v dobrém stavu zachovávat, rozmnožovat a dělat jejich přístupnými veřejnosti a jeho činnost byla zaměřena na jeskyně a krasové území Slovenska. Sbírky byly nainstalovány v pronajatých prostorách župního domu. V srpnu 1932 vznikl při muzeu Přírodovědecká sbor, který se členil na odbory, z nichž byly nejaktivnější zkrášlovací, ohraňovacích, krasový a geologický obor. Po mnoha neúspěšných snahách zajistit vyhovující vlastní budovu muzea (koupě Pálköve vily) podařilo se pro něj alespoň získat (1938 - 1939) další prostory v přízemí okresního úřadu. V červnu 1946 nastínilo valnou hromadu muzea další program rozvoje muzea - plánovaná výstavba nové budovy muzea (v Demänovské dolině v blízkosti Demänovské jeskyně svobody) a úprava stanov, podle kterých by se muzeum stalo vědeckým ústavem. Požadavek vybudování muzea si v jednacím řádu zakotvil i jaskyniarskeho sbor Klubu Slovenská turistů a lyžařů, který vznikl Martine 1944. J. Volko-Starohorských rezignoval na funkci správce a odešel z muzea. Část sbírek byla přestěhována do tzv. Mikovského domu ve Vrbice a zbývající část sbírek zpřístupnily je v původních třech místnostech veřejnosti.
Další osudy muzea jsou spojeny s úsilím vybudovat z něj speciální krasové muzeum, v srpnu 1949 byl v muzeu zaměstnán jako správce Vojtech Benický. Tuto orientaci muzea podporoval i jaskyniarskeho sbor KSTL, který se 10. září přetvořil na Slovensku speleologickou společnost. Muzeum se stalo součástí SSS, která pro něj koncem roku pronajala prostory v budově okresního soudu na Školské ulici a požádala ministerstvo školství, věd a umění (PŠVaU) o souhlas přebudovat ho na celoslovenské jaskyniarskeho muzeum. Postupně zde byly přestěhovány všechny sbírky av červenci 1951 bylo zpřístupněno veřejnosti. SSS pod vlivem nového spolkového muzea a také s ohledem na jeho celoslovenský charakter připravila návrh na jeho zestátnění. Muzeum převzal 1. 1. 1952 Krajský národní výbor v Žilině, jeho prvním ředitelem se stal Vojtech Benický. Od 1. dubna 1954 bylo muzeum zařazeno mezi celoslovenské ústředny spravované muzea.
Budova bývalého okresního soudu prošla od 1. 9. 1954 do vlastnictví státu a 4. ledna 1955 se vlastníkem budovy is jejím přilehlým okolím stalo Muzeum slovenského krasu.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
