CZ CZ

Kostel Nejsvětější Trojice - Žilina

1 hodnocení
Katedrála Nejsvětější Trojice (nebo lidově Farní kostel) je římskokatolický farní kostel v historickém centru Žiliny. Je významnou památkou na hranici památkové rezervace. Nachází se na východním okraji historického jádra města, nad Náměstím A. Hlinku, na ulici Horní val. V roce 2008 se kostel stal katedrálou - diecézním kostelem Žilinské diecéze.

Kostel Nejsvětější Trojice - Žilina

Katedrála Nejsvětější Trojice (nebo lidově Farní kostel) je římskokatolický farní kostel v historickém centru Žiliny. Je významnou památkou na hranici památkové rezervace. Nachází se na východním okraji historického jádra města, nad Náměstím A. Hlinku, na ulici Horní val. V roce 2008 se kostel stal katedrálou - diecézním kostelem Žilinské diecéze.

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1400. [2] S velkou pravděpodobností v blízkosti - a částečně na místě nynějšího kostela - stál od 13. století Žilinský hrad, o němž máme písemné zprávy od roku 1318 do roku 1454. Stavba se jako kostel poprvé vzpomíná už v roce 1423, tehdy ještě zasvěcený Panně Marii . [3] Změna patrocínia se stala později - koncem 16. století, když ještě v polovině století kostel dvakrát zaujaly Podmanický (1540, 1548) a proměnili ho na pevnost. Samotné postavení kostela v blízkosti městského útvaru zřejmě respektovalo novou skutečnost, když starší Kostel sv. Štěpána Krále nestačil počtu obyvatel, byl od města dosti vzdálený a sloužil venkovskému obyvatelstvu soustředěnému v okolních osadách.

Kostel Nejsvětější Trojice v Žilině s částí náměstí.

Kolem roku 1530 dal tehdejší majitel Žiliny Burian Světlovský z Vlčnova postavit vedle kostela věž jako pevnostní objekt. [3] V roce 1540 dokončil tuto stavbu Rafael Podmanický (+ 1559). Původně měla pojmenování Nová věž (dnešní Burianova věž).

V polovině 16. století ozbrojenci loupežných rytířů Jana Podmanického (+ 1545) a jeho bratra Rafaela dvakrát obsadili a vypálili Žilinu a kostel přebudovali na pevnost. [3] Později majitel města Mikuláš Dersffy dal udělat opětovnou přestavbu a kostel znovu sloužil církevním potřebám. Tehdejší nitranský sídelní biskup Zachariáš Rohožník-Mošovský (1542 - 1587) ho posvětil, ale už jako Kostel Nejsvětější Trojice.

V roce 1678 při požáru kostel celkem shořel [2], ba roztály i zvony na Nové věži. Kostel dal zrestaurovat v roce 1687 žilinský zemepán, palatín Pavel Esterházy av roce 1690 ho začali restaurovat zase jezuité.

Kapli sv. Jana Nepomuckého na západní straně kostela přistavěli v roce 1762. Jejím hlavním účelem bylo umístění Božího hrobu. Tehdy dostali i obě věže - věž farního kostela i Nová věž - stejné barokní střechy a na věž kostela dali kříž.

Obrovský požár zničil dne 21. června 1848 téměř celou Žilinu. Shořela střecha kostela, obě věže i celé vnitřní zařízení kostela. Dva malé zvony na hodinové věži kostela zůstaly. Kříž z věže farního kostela spadl a přes střechu a klenbu propadl až do krypt, kde začali hořet rakve. Z farního kostela zůstala ruina. [2] Při požáru se na Nové věži roztály tři největší zvony. Dílo zkázy dokonale zemětřesení dne 15. ledna 1858. Při tomto požáru zachránili z kostela sochu Panny Marie. Přenesli ji do kostela v Rosine a zakrátko do kostela svatého Mikuláše ve Višňovém, kde zůstala natrvalo. To bylo zřejmě příčinou, že Žiliny každoročně konají pouť k této kdysi své soše.

Zničený kostel dal zrekonstruovat žilinský děkan a farář Andrej lemeš s vydatnou pomocí nitranského kanovníka-lektora Jiřího Tvrdého (1780 - 1865) a žilinského probošta Štěpána Tvrdého (1788 - 1862) i banskobystrického veľprepošta Juraje Budatínskeho, a to podle plánů významného malíře a přírodovědce, profesora banskobystrického gymnázia, Jozef Božetech Klemens (1817 - 1883), který předtím působil v gymnáziu v Žilině. Od tohoto autora pocházejí i oltářní obrazy, které jsou v kostele dodnes.

Další požár vznikl v roce 1886, který znovu poškodil i čerstvě zrekonstruovaný kostel - shořela na něm střecha. [2] Farní zvony se však podařilo zachránit. V roce 1888 dostali obě věže - věž farního kostela i Nová věž - nové střechy. Charakter, který má věž v podstatě i dnes, dostala při přestavbě v roce 1890. Podle největšího zvonu na ní, který vážil 2 336 kg, dostala tehdy pojmenování Burianova věž.

První světová válka poznamenala i žilinské kostely. V srpnu 1917 zrekvirovali všechny tři zvony z Burianová věže na výrobu vojenského materiálu. Teprve v roce 1924 dostala tato věž šest nových zvonů. Při této příležitosti byla dne 15. srpna v Žilině velká slavnost - Andrej Hlinka (1864 - 1938) posvětil zvony, které ještě v ten den vytáhli na věž. Farní kostel dostal i nový organ, který vyhotovila firma Bratři Rieger v Krnově, v roce 1936.

V roce 1941 obstaral farní úřad pro fasádu kostela mramorovou sochu sv. Anny, jejímž autorem byl akademický sochař Fraňo Štefunko (* 1903) z Turčianske Svatého Martina.

V letech 1941 a 1942 uskutečnily stavební úpravu Burianová věže. [2] Tehdy na ní udělali novou vycházkovou ochoz se sloupy, které spojují oblouky.

stavba

Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na balustrádě pod kostelem

Původní kostel měl zřejmě charakter trojlodní románské baziliky. Po přestavbě má renesanční charakter. [2] Jednolodní stavbu zakončili na východě půlkruhovou apsidou a na západě věží vysokou 51 metrů. Obraz na hlavním oltáři představuje Trojici a pochází z roku 1697. Namaloval ho Jozef B. Klemens v roce 1870. Další obraz tohoto autora, Panna Maria, se nachází na levém oltáři spolu se sochou sv. Josefa a sv. Floriána a na pravém bočním oltáři je obraz Ukřižování. [2] U vchodu do kostela je socha sv. Anny Fraňo Štefunko.

Na kostele je pamětní tabule připomínající rekonstrukci objektu v roce 1942. V roce 2000 bylo pod farním kostelem odhaleno sousoší sv. Cyrila a Metoděje od sochaře Ladislava Berakit.

Burianova věž

Další dominantou města je Burianova věž, vysoká 46 m.Slúži jako zvonice, zvoní se na ní třikrát denně a před bohoslužbou. Tuto renesanční stavbu postavil kolem roku 1530 tehdejší majitel Žiliny Burian Světlovský z Vlčnova. Hranolová vícepodlažní věž je členěna malými okénky, které mají gotické římsy. Při úpravě římskokatolického kostela v roce 1890 dostala i tato věž dnešní charakter, v roce 1941 byla vybudována nová vyhlídková ochoz.

Pohled na obě věže z Náměstí Andreje Hlinky je pro Žilinu nejtypičtější, je to symbol Žiliny. Velmi často se objevuje na pohlednicích, na různých publikacích i na poštovní známce, která vyšla v roce 1997.

archeologický výzkum

Historii kostela se podařilo ozřejmit až archeologickým výzkumem, který se v prostoru jižně od svatyně realizoval v říjnu - listopadu 2000 av dubnu až listopadu 2001. Prostor výzkumu byl vymezen na bezprostřední okolí kostela a sonda povolená městem měla rozměry pouze 5,5 x 11 m. Přesto se na tomto malém prostoru podařilo zachytit a prozkoumat základy starších sakrálních staveb, které předcházely nynější farní kostel.

Úroveň starších základů se pohybovala od 40 - 50 cm při jejich povrchu až do více než 300 cm při základových spárách od dnešní úrovně terénu. Na základě zjištění výzkumu bylo zřejmé, že se zde nacházejí minimálně dvě - tři stavební fáze staršího kostela, který měl původně ne polygonální ani půlkruhovou, ale pravoúhlou svatyni. Její jižní polovina vyčnívala do prostoru vedle nynější svatyně a druhá polovina se nachází uvnitř polygonální svatyně. Porušení jižního zdi stavby někdy krátce po jejím postavení si vynutilo nejen její rozšíření o 100 - 110 cm směrem jižním, i jeho zpevnění mohutným pilířem, který měl základovou spáru o více než 100 cm hlouběji než jižní zeď svatyně. Uprostřed délky jižního zdi pravoúhlé svatyně přistavěli ještě jeden podobný pilíř, aby zřejmě zabránili jeho opětovnému poškození.

kaple

Nutno podotknout, že mezi vnější stěnou jižního zdi svatyně a pilíři byla zřetelná stavební cezúra neboli nebyly postaveny současně, ale v určité časové posloupnosti. Uvnitř starší svatyně se nacházela i krypta, kterou v době stavby nynější polygonální svatyně vyplnili litým zdivem, protože přímo na její koruně stojí jižní zeď svatyně. V tělese krypty se našly sekundární zazděné části oltářní menzy vyrobené z vápence červené barvy, která byla zřejmě součástí starší sakrální stavby. V nároží druhého pilíře se objevil velký kamenný článek s plastickým výzdobných motivem, který může pocházet z portálu staršího kostela. Uprostřed základu jižního zdi svatyně staršího kostela se zjistila stavební cezúra av její vnější části byl zazděn kamenný článek románské profilace, který také může pocházet ze starší stavby.

Kolem objevených základů se zkoumalo 63 hrobů, datovaných mincemi od počátku 17. do konce 18. stol. Starší hroby uložené ve směru Z - V, čili s hlavou na západní straně, byli bez nálezů, resp. se v nich av jejich blízkosti našli pouze střepy datované do 15. stol. Nejhlubší uložené hroby ležely na destrukci jižního zdi starší svatyně a tak je pravděpodobné, že k ní muselo přijít již před 15. stol., Nejdříve v průběhu 14. stol. Nynější kostel stojí přímo na základech objevených během archeologického výzkumu. Na východní straně pravoúhlé svatyně staršího kostela se našla i dodatečně budovaná půlkruhová apsida, která se stala součástí starší stavby někdy koncem 13. až začátkem 14. stol. Místo spojení apsidy a pravoúhlé svatyně zpevňuje právě zmíněný mohutný pilíř, který museli postavit až po vybudování apsidy, protože jeho severní stěna se připíná k jižní stěně apsidy ik jihovýchodnímu nároží pravoúhlé svatyně. Časová posloupnost budování základů zjištěných během výzkumu je pravděpodobně taková: v polovině 13. stol. postavili jednolodní kostel s pravoúhlou svatyní, podobný jaké stavěly premonstráti v Turci (Martin, Kláštor pod Znievom, Sučany).

Po roce 1270, ze kterého existuje údaj o zničení Žiliny, rozšířili stávající stavbu směrem jižním o 100 - 110 cm, což se zjistilo právě během výzkumu, že pravoúhlá svatyně byla nejméně jednou přestavěna. Po roce 1300, kdy již byla Žilina městem (poprvé je to písemně doloženo v listině až z roku 1312) a ve městě se natrvalo usadili němečtí hosté z Těšína, přistavěli půlkruhovou apsidu podobnou jaké jsou známé z několika kostelů ve Slezsku. Až následně přistavěli opěrné pilíře k jižní stěně starší svatyně, aby se zabránilo jejímu porušení. Současný farní kostel je trojlodní bazilikou s polygonálním presbytářem a jemu podobný kostel v Liptovském Mikuláši postavili někdy po roce 1300. Na severní stěně nynější svatyně se nacházejí anjouovské lilie v pase asi 50 cm pod zachovalou korunou zdi. Tyto sem nejdříve namalovali asi v době vlády Anjouovců v Uhersku, čili mezi lety 1308 - 1387. Karel Robert udělil Žilině první písemně doložené výsady, Ludvík I. udělil Žilině právo jarmarků, a Slovákům v Žilině Privilegium, že mají mít stejné zastoupení v městské radě jako Němci. Královna Marie v listině z roku 1384 přiznala obyvatelům Žiliny používat magdeburské právo města Krupiny a tím zároveň omezila práva dědičného rychtáře.

Za všech tří panovníků se mohli na koruně svatyně namalovat anjouovské lilie. Je pravděpodobné, že nynější farní kostel stál již v 14. stol. i když se výslovně zmiňuje až v první třetině 15. stol. Žilina měla v 14. stol. asi 700 obyvatel a spolu se služebnictvem a pomocným personálem v měšťanských domech 800 - 900 obyvatel, kterým už zřejmě jednolodní kostel nemohl vyhovovat. Žilina se jako město musela začít formovat dříve než je o tom první písemný záznam z roku 1312.

I městská pečeť, kde je hlavním symbolem dvouramenný kříž, převzatý z oficiálního znaku uherských králů Arpádovců říká, že se tak muselo stát ještě za jejich panování před rokem 1301.

Aktualizováno dne: 1.9.2021

Otevírací doba

Počasí

Neuvedené


Kontakt

Kostel Nejsvětější Trojice - Žilina
Žilina
Kraj: Žilinský
Okres: Žilina
Region: Horní Pováží
 49.224247, 18.740827

Žilina

Zobrazit kontakt

tipy na zážitek v okolí Události