divadlo Thália

v Československé socialistické republice (1969-1990), České a Slovenské federativní republice (1990-1992) a nakonec v České republice (1993-) .V posledních desetiletích prošly i Košice velkými změnami. Přičemž počet obyvatel rapidně narůstal, číselný poměr Maďarů se významně změnil. Při posledním sčítání obyvatel v roce 2011 se v druhém největším městě Slovenska k maďarské národnosti hlásilo jen 2,8 procent.

Divadlo bylo i původně založeno s cílem, aby nepůsobilo pouze ve svém kamenném sídle, tj jen v Košicích, ale jako putovní divadlo, cestující sdružení vyvíjelo svou aktivitu na celém území země, ba většina území severo-východní části Maďarska je přirozeným a důležitým hracím místem . Důležitost tohoto rozhodnutí, přítomnost v užším i širším Maďary obývaném regionu se časem strategicky stále více uhĺbila a stala se životně důležitou.

Dosavadní život Divadla Thália Színház připomíná i situaci moudré děvy z lidových pohádek, která měla za úkol něco přinést, i ne, být i nebýt. Toto nebylo úkolem Divadla, ale diktovala to kulturní politika a společenské dění: působilo v Košicích, a přece ne, bylo profesionálním "kamenným" divadlo, a přece nebylo. Bylo nezávislým, ale ne samostatným. Mělo své sesterské divadlo, ale nebylo to vždy pozitivem, a nebylo to vždy jednoznačné. A přestože bylo založeno v roce 1969, osamostatnit se mu podařilo až v roce 1990. Instituce mohla po 21 letech působnosti vyměnit pojmenování "scéna" za název "divadlo". Přestože Divadlo Thália Színház podle slov zakladatele Sándora Beke, režiséra - ředitele vzniklo proto, že "město, ve kterém fungují tramvaje, dokáže podpořit i divadlo", působí divadlo dodnes jako zájezdové divadlo, cestují do menších i větších měst i obcí.

Stranické rozhodnutí z roku 1959 podalo na uvážení, aby vedle v Komárně sídlícím Matesze (Maďarské oblastní divadlo) bylo vytvořeno další maďarské oblastní divadlo, podle původních plánů v Rožňavě, zakládají na s Mateszom sloučeném Lidovém divadle. O 10 let později se podařilo založit Divadlo Vox Humana, ale oficiálně toto pojmenování nemohlo Divadlo používat ani chvíli.

Vox humana je v první řadě rezonátorových trnů na tribicovom orgánu, která byla pojmenována z důvodu předpokládané podobnosti s lidským hlasem. Východiskem měna Divadla byly myšlenky "štóskeho poustevníka" Zoltána Fabryho, spisovatele, kritika, který v každé situaci pokládal za důležité "rozozvučniť lidský hlas, lidskou myšlenku". Pojmenování lidský hlas v roce 1969 připomínal program hlavního představitele pražské jara z roku 1968, slovenského politika Alexandra Dubčeka, "socialismus s lidskou tváří", a tento volný překlad vedl k okamžitému zákazu používání jména. O novém jménu bylo třeba rychle rozhodnout, a rozhodnutí v Košicích, v tom městě, které bylo považováno za Akropoli maďarského divadelnictví od vzniku prvního maďarskojazyčného divadelního sdružení v roce 1816, padlo na Thália - múzu divadelnictví. A přestože instituce nesla jméno Scéna Thália, ve svém logu si donedávna udrželo myšlenku Vox Humana, vždyť z ní vycházel i výtvor sochaře Jánose Nagye. Tradiční plačící - smějící se masky lidských tváří přikládat jednu ze svých rukou k ústům povídají, zpívají, křičí, dávají na vědomí.

Prvním ředitelem Scény Thália byl Sándor Beke, prvním dramaturgem Sándor Gál. Část sdružení se vytvořil progresivnější částí Komárňanská Mateszu: Ferenc Lengyel, Ilona Gombos, Béla Váradi, Mihály Gyurkovics, Zsuzsa Varga, László Csendes. Přitom se uskutečnilo výběrové řízení, na jehož základě se k divadlu přidali Mária Kövesdi Szabó, Jolán Tamás, Eszter Bitti, György Érsek, Lajos Horváth. První premiérou byla komedie "Sluha dvou pánů" 29. listopadu 1969 v kulturním domě Gemerské Hôrky, jelikož košické sídlo divadla ještě nebylo připraveno. Vytvoření divadelních prostor se začal ve velkém sále legendární "košické průmyslovky", tedy dnes už Střední průmyslové školy Josefa Szakkayho, která tyto prostory využívala jako tělocvičnu. Větší část stavebních a rekonstrukčních prováděli členové souboru a spolupracovníci vlastnoručně az vlastní iniciativy. Z nadšení, poslání a z tělocvičny vzniklo divadlo v Košicích, kde se v polovině roku 1970 představil soubor košickým divákům.

S výjimkou čtyř let mezi lety 1990-2011 vedl košické Divadlo Thália Színház Peter Kolár, i osamostatnění se váže k jeho menu. V mezidobí let 1996-1999, které znamenalo období mečiarovskej Intendance, byl ředitelem divadla Tibor Fabo. V roce 1993 zakoupilo divadlo tu nemovitost, ve které se v roce 1994 otevřelo Máraiho studio. Rekonstrukce budovy trvala v letech 1994-2002. Dvě stě-místná "velký sál" divadla dodnes není vlastnictvím divadla, ale je v zřizovatelské působnosti Košického samosprávného kraje, ve vlastní nemovitosti sídlí ředitelství, hospodářské oddělení a 100-místní divadelní studio. Od roku 2011 vede Divadlo Thália Színház režisér József Czajlik.

Košice jsou centrem obchodu, městem kulturní barevnosti, Berlínem Slovenska, městem košického měšťana, Máraiho, Evropským hlavním městem kultury 2013, a přitom rušný divadelní život žijícím městem. 15. února 1833 zde byla uvedena i původní premiéra představení Bank bán od Józsefa Kato, představili se zde Róza Széppataki Derya, kantor, Megyeri, Gábor Egressy, Béni Egressy a mnozí jiní, všichni největší představitelé divadelnictví. Košické divadelnictví ovlivnily i Endre Latabár i dynastie Latabárovcov, výrazný vliv měl i Ödön Faragó a jeho soubor.

Košické Divadlo Thália Színház je národnostním divadlem, ale kromě maďarského obecenstva Slovenska, se snaží oslovit každého milovníka divadla, divadelního kritika či diváka bažící po zábavě, či duchovním nebo estetickém dobrodružství na obou stranách hranic. V současnosti je nejsevernějším maďarskojazyčným divadlem Evropy.