Léčebný dům Machnáč - Trenčianske Teplice

O architektovi

Jaromír Krejcar je jedním z nejvýznamnějších českých architektů meziválečného období. Nejznámější jsou dvě jeho díla: slavný Česko-slovenský pavilon na Mezinárodní výstavě umění a techniky v moderním životě v Paříži z roku 1937 a Léčebný dům Machnáč v Trenčianských Teplicích. Navrhl několik lázeňské stavby, například lázeňský dům v Karlových Varech (1931), projekt sanatoria v Poděbradech (1931), soutěžní návrh na tuberkulózní sanatorium ve Starém Smokovci (1932) a soutěžní návrh na sanatorium ve Vyšných Hágoch (1932). Realizovat se mu však podařilo pouze návrh v Trenčianských Teplicích. Jde o někdejší lázeňský dům nemocenských pokladny soukromé úředníky, který je dnes znám jako Léčebný dům Machnáč.

Od soutěže k projektu

Projekt léčebného domu vzešel z architektonické soutěže v roce 1929, kde Jaromír Krejcar získal první cenu. Soutěž vypsala Nemocenská pokladna soukromých úředníků v Praze. Návrh sice předznamenává definitivní podobu objektu, ale přece jen se od ní v některých věcech lišil. Po soutěži prošel určitými změnami, z nichž nejdůležitější byla změna symetrické formy půdorysu na asymetrickou. Základní rozvržení hmot mělo podobu symetrického písmene T, společenská část končila polvalcovo, lůžkový blok měl ze západu na koncích rizalitem a na východní straně byly pásové okna. Balkony tu byly jen před krajními pokoji.

Definitivní projekt vznikl v srpnu 1930, budovu postavila bratislavská filiálka firmy Nekvasil roku 1932. V konečném řešení architekt podpořil asymetričnost kompozice. Přibyly balkóny na lůžkové části, přičemž je mají všechny dvoulůžkové pokoje. Tak vznikly na fasádě dvě asymetrické pole: jedno s balkony a druhé pouze s okny. I pozice společenské části se změnila a tvoří s lůžkovým blokem asymetrické T.

vliv moderny

Sanatoria byly během celých třicátých let zkušebním kamenem moderní architektury. Ty, které projektovali pražští architekti na Slovensku byly typickým příkladem, na kterém se plně a svobodně, bez přílišného ohledu na místní poměry, rozvinuli abstraktní principy moderny. Ne vždy byly výsledky úspěšné. Někdy se dá pozorovat problematický rozměr tohoto "importovaného" modernismu, například necitlivý přístup k lokalitě.

Krejcar vložil do svého projektu radikální moderní inovace, ale neunikl mu přitom lidský rozměr architektury. Karel Teige oceňoval důslednost a čistotu, s jakou Krejcar uskutečnil svůj funkcionalistický koncept. Pokusil se dokonce sanatorium představit jako prototyp budoucích socialistických kolektivních domů. Krejcar prý nikdy nedokázal uhlídat rozpočet stavby a také v tomto případě se léčebný dům stal v poměru nákladů k obestavěnému objemu nejdražší česko-slovenský stavbou třicátých let.

architektura objektu

V těch dobách se ještě lázně využívaly pouze v letní sezóně. Z toho vyplynuly i některé parametry stavby, které dnes dělají problémy při její obnově. Například výplní železobetonového skeletu byly cihlové zdi tlusté pouze 25 cm. Zasklení ve společenské části, na chodbách a na schodišti je pouze jednoduché. Jen v pokojích je zdvojené zasklení v oknech typu Kraus, které umožňují pozoruhodné odsunutí okenních křídel na okraj. Získává se tak působivý panoramatický výhled do parku, který začíná přímo u léčebném domě. Šestipodlažní ubytovací část je dispozičním dvojtraktom. V širokých chodbách stojí volně umístěny sloupy, jejichž průměr se postupně na jednotlivých patrech směrem nahoru zmenšuje. Zasunuté sloupy dovolili vytvořit na západním průčelí dlouhé pásové okna, celkem v duchu Le Corbusierovo principů moderní architektury.

Architektura léčebného domu upoutá několika pozoruhodnými prvky. Na východní straně fasády lůžkové části jsou balkony pokojů s elegantním kovovým zábradlím, které připomínají Gropius Bauhaus v Dessau. Opačná strana lůžkového traktu má průběžné pásové okna a vytváří klidné pozadí dvoupodlažnímu společenskému traktu se střešní terasou a širokou krytou terasou v prvním patře.

Zajímavým, změkčujícím dojmem zas působí pergoly terasy na střeše lůžkového traktu. Krejcar zde velmi jednoznačně vycházel z architektury či designu lodí, která v této době představovala jakýsi estetický ideál. Tuto parníkovú, námořní, metaforu reprezentují nejen bílá barva, kovové zábradlí, kruhová okna, terasy připomínající lodní paluby, ale zejména velmi zaoblené čelo společenského traktu. Krejcar, který sám publikoval článek Architektura transatlantických parníků (ŽIVOT II.), Byl propagátorem těchto forem, které byly charakteristické pro puristický-funkcionalistickou architekturu na konci dvacátých let minulého století. V duchu této estetiky řeší na Léčebném domě Machnáč dokonce tvary komínových těles na střeše objektu.

Funkcionalistická dispozice

Architekt věnoval velkou pozornost důkladnému řešení dispozice jednotlivých pokojů. V dvoulůžkových umístil dvě samostatná lůžka. Integrovanou součástí interiéru je stolek, který je přímo spojen s parapetem. Každý pokoj má malou předsíň se šatní skříní, umyvadlem a malou raritou: podstavcem na podpretie nohy při přezouvání. Na obou koncích chodeb byly společné WC a koupelny. Toto úsporné řešení však dnes způsobuje nemalé problémy. Na nižší, společensko-stravovacího části jsou výraznější zaoblené nároží a celoskleněné stěny Léčebný dům, ačkoli je racionální moderní, není chladně neútulný, jak často bývají moderní lázeňské budovy. Způsobuje to jeho přiměřená měřítko, hmotové proporce, ale i jeho vybavení. Na střechách byly terasy se sprchami na slunění, dokonce i pískoviště, které měly připomínat mořské pláže.

současný stav

Od roku 2002 je Léčebný dům Machnáč mimo provoz. Nároky na provoz a komfort podobných zařízení se od postavení objektu výrazně změnily. Vytápění objektu je neefektivní, okna na pokojích nelze dobře zavřít a uniká jimi teplo. Umístění koupelen a záchodů na chodbách je již dnes pod současným standardem. Řadu nedostatků by bylo možné při obnově napravit, jelikož však jde o památkově chráněný objekt, rekonstrukce by byla náročnější. Již několik let na budově visí nápis "na prodej". Mnohé skla jsou vybité, několik dveře chybí a okna jsou pootvárané dokořán. Budova není zajištěna a je volně přístupná. Jeho případná necitlivá a násilná rekonstrukce však stejně nese riziko nenahraditelné ztráty originálu a historické hodnoty, která daleko přesahuje hranice Slovenska.