Vlastivědné muzeum v Hlohovci - Hlohovec

Expozice historického portrétu a grafiky

Expozice je umístěna v severní chodbě prvního podlaží hlavní budovy muzea. Klenbový prostor chodby umocňuje výtvarnou hodnotu vystavených olejomaleb a grafik. Olejomalby z velké části pocházejí z inventáře hlohovského zámku, konkrétně z rovnosti obrazárny, jejíž součástí byly portréty Erdödiovcov, majitelů hlohovského zámku od roku 1720, jakož i jejich příbuzných a panovníků. Z příslušníků rodu jsou prezentování Ladislav Adam Erdődy, Anton Erdődy a Irma Erdödiová, rod. Migazziovou. Z příbuzných rodinných příslušníků najdeme v expozici Pavla Esterháziho a Mikuláše Pálfiho. Panovníci jsou zastoupeni velkorozměrových obrazem Leopolda I ..

Anton Erdődy byl majitelem zámku Hlohovec v druhé polovině 18. století, byl náruživým myslivcem a ľahtikárskym způsobem života téměř přivedl majetek hlohovského panství ke krachu.

Ladislav Adam Erdődy byl významným církevním hodnostářům a nitranským biskupem. Oba portréty jsou doplněny erbem rodu Erdödiovcov. K Erdödiovcom patří iz muzea Červený Kameň zapůjčený Rodostrom Erdodiovcov z 18. století. Jde o vzácnou olejomalbu, dokládající rozvětvení příslušníků významného uherského rodu. Olejomalba, pravděpodobně od malíře Mathiase Ignatia Fidler, se skládá z erbů a textové části se jmény jednotlivých příslušníků rodu. V expozici prezentován příbuzný Erdödiovcov Pavel Esterházi je známý nejen jako významný šlechtic, ale i hudební skladatel a podporovatel umění. Pavel Esterházi byl otcem Terezie Esterháziovej, manželky Jiřího Erdödiho, prvního majitele hradu a panství Hlohovec. Impozantní je portrét císaře Leopolda I., zakladatele nedaleké leopoldovské pevnosti. Císař Leopold oblečený do brnění je vyobrazen s císařskými insigniemi. Olejomalba je dílem neznámého malíře, který v dolní části namaloval svůj umělecký nástroj, malířskou paletu.

Podobně jako většina olejomaleb i vystavené grafiky byly původně součástí uměleckého vybavení hlohovského zámku. Jde jen o malý zlomek množství grafik, které se nacházely v interiéru původního šlechtického sídla. V expozici jsou instalovány mediritiny pocházející z 18. století s náměty alegorií ročních období (podzim), vojenských bitev (bitva v Číně) a žánrové náměty z francouzského a anglického prostředí. Expozice je doplněna zlacenými barokními zrcadly, obrazy Amora a Psyché (deponují muzea), olejomalbou Válka s Turky a různorodým historickým nábytkem.

Všechny, kromě dvou olejomaleb z cyklu Amor a Psyché, byly původně umístěny v Hlohovský zámku.

Obrazy Amor a Psyché

Dva rozměrné obrazy od neznámého autora s vročením 1863 zdobily kdysi zámeček v Koplotovce při Hlohovci.

Dostali se tam přičiněním tehdejšího majitele zámku, kterým byl Timotej Frideczky de Kaplath et Csenede / z Koplotoviec a Čanadova (1818-1898). Jeho syn Barnabáš nechal zděděný rodinný zámeček přestavět (1901) a obýval ho s manželkou Barborou Barkassy ze Sedmihradska. Zámeček později připadl jejich dceři Felícii. Po jejím vysídlení do Anglie v roce 1948 se stal britským a později československým majetkem. Stát v něm zřídil různé veřejné instituce a malou část pronajal Felíciinmu bratrovi, Ivanovi, který zlomek z původního zařízení svěřil Vlastivědného muzeu v Hlohovci.

Po jeho smrti v roce 1999 se příbuzní rozhodli ponechat obrazy v úschově muzea. Zde byly až do roku 2008, dokud se majitelé nerozhodli obrazy prodat. Předkupní právo muzea bylo z finančního hlediska nerealizovatelné, proto je Johannes Franciscus Frideczky odvezl do Bratislavy, kde je dal po čase restaurovat Ludvíku a Šarlota Štrompachovým. Než tak učinil, Vlastivědné muzeum v Hlohovci dalo udělat jejich kopie, které vyhotovil v letech 2008 až 2010 Miloš Nývlt (malíř a řezbář z Červeného Kostelce na Moravě žijící v Hlohovci - Šulekova, žák Břetislava Kafky - bratra známého sochaře Bohuslava Kafky), a tak je i nadále možné vidět obrazy s námětem Amora a Psyché v naší stálé expozícii.Námety obrazů jsou známé z příběhu, který pochází ze starořecké nebo orientální mytologie, ale literární zpra-cování se zachoval v díle Metamorphoses (později nazvaném Aureus asinus) z poloviny 2. století nl.

archeologie

Archeologie je výsledkem archeologických výzkumů v Hlohovci a na okolí. V úvodu expozice se nacházejí kosterní pozůstatky pravěkých zvířat, a to z mamutů, pratura, koně jeskynního medvěda. Samotná expozice je členěna podle jednotlivých archeologických období na tři části. Doba kamenná v první místnosti, doba bronzová ve střední místnosti a doba železná, doba římská a slovanské osídlení až po příchod Starých Maďarů v poslední třetí místnosti.

Jedinečné jsou pravěké zlomky Venuše z mladší doby kamenné v první místnosti, ve střední místnosti jsou uloženy rozmanité bronzové špreky a zbraně, jakož i v podlaze umístěná imitace pravěkého hrobu mladé ženy ze starší doby bronzové. V poslední místnosti návštěvník najde keltský depot železných nástrojů z 1. stol. před Kristem, bronzovou sošku Jupiteru Dolichena z doby římské nebo bronzové germánské udidlo. Ve třech posledních vitrínách jsou uloženy poklady a nálezy mincí z okolí Hlohovce.

lidový oděv

Expozice ženského lidového oděvu na patře muzea nám přibližuje jak se oblékali lidé v minulosti. Pro malý prostor jsou zde vystaveny pouze oděvy žen. Právě tento ženský lidový oděv byl nejcharakterističtější, co se týče materiálu i výzdoby, protože mužský lidový oděv zanikl brzy a to v souvislosti jednak s odchodem mužů do 1. světové války a za prací do továren, do města. Bylo známo vystěhovalectví do Ameriky. Když se muži vrátili zpět z války, většinou už lidový oděv nahradili konfekcí.

Dětský lidový oděv se šil ze zbytků starého oděvu po dospělé. Velmi brzy v 30. 20. letech přišla konfekce, tyto věci byly levnější, proto se dětem začali kupovat konfekční oděvy.

Po levé straně chodby jsou instalovány ženské oděvní součástky - košík z proutí, který nosili dívky do města, grguľa menší, která se používala v okolí Piešťan a v levo dole větší, která pochází z Trnavského okolí. Dále jsou to rubáše, rukávce, halenky, sukně, zástěry, prucle, zavinovačky, svatební kožich, obuv, pokrývky hlavy, vlñáku, pruclíky a různé další doplňky pocházející z počátku 20. století, případně z přelomu století.

Na pravé straně přestavujeme ženské oděvní komplety, ve kterých vidíme nejdůležitější momenty v životě člověka. Jsou to oděvy: svatební, pracovní, sváteční a smuteční.

Svatební oděv - máme u nás Trnavský a Piešťanský variant.

Pracovní oděv - je to starší typ - konopný.

Výšivka ze sopor - na stěně - znázorňuje koloběh života - 4 roční období: jaro, léto, podzim, zima.

Podle ročních období: sklizeň, vinobraní hroznů, svatba, Jánošíkova družina, zapití po dožínkách.

Sváteční oděv - po práci zejména v neděli si ho lidé oblékali do kostela.

Smuteční oděv - nosíval se na pohřby.

Hach - na česání konopí

Přírodovědná expozice

Obratlovci okolí Hlohovce. Přírodovědná expozice patří mezi nejstarší expozice muzea. Pochází z roku 1971. Jsou tady vystaveny zvířátka, které se vyskytují v části mezi Malými Karpaty a Povážským Inovcom. V první místnosti jsou vystaveny ptáci, podle jejich přirozené příbuznosti. Vitrína na levé straně a skříňka uprostřed na pravé straně seznamuje s nejznámějšími zástupci pěvců. Druhá místnost nám představuje ptactvo, které se jistým způsobem váže na vodu, jako jsou kachny, husy, racci, potápěče, brodivce.

Ve dvou menších skříňkách jsou ukázky některých druhů ryb našeho regionu.

Ve třetí místnosti ve dvou malých skříňkách máme vystaveny naše hlodavce, hmyzožravce a netopýry, které jsou v současnosti velmi ohroženým druhem.

Dále zde máme možnost vidět králíka divokého, který žije v koloniích ve vyhloubených norách.

Ve čtvrté místnosti je ukázka některých našich obojživelníků. Jsou to všechno chráněné živočichy. Dioráma v této místnosti nám ukazuje rodinu lišky při jejím doupěti v lese.

V páté místnosti se nachází vitrína s našimi plazy. Největší náš plaz - užovka stromová žije v lese, dokud užovka obecná je vázána na vodu. Slepýš křehký je beznohý ještěrka. (V nebezpečí dokáže oddělit ocasní část těla, podobně jako ještěrka.)

Druhá vitrína představuje srnce horního v letním zbarvení, spolu se srnou v zimním zbarvení.

V šesté místnosti v první vitríně je samec svině divoké. Ve druhé skříňce jsou další zástupci našich masožravců, kuny a kočka divoká. Kočka divoká je velmi vzácná a je zařazena mezi chráněné živočichy. Místnost a zároveň celá expozice je ukončena krásnou dioráma listnatého lesa, který je domovem jelena obyčejného. Je to velmi cenná trofejních zvěř.

Františkáni na Slovensku

Františkáni na Slovensku je jedinou muzejní expozicí na Slovensku, která podává ve stručnosti obraz o působení františkánů v minulosti iv současnosti. Byla vybudována ve spolupráci s řeholní františkánů. Expozice je rozdělena na deset tematických celků.

Úvod expozice tvoří přiblížení osobnosti zakladatele řádu sv. Františka. Narodil se v roce 1182 v Itálií městě Assisi, které je poutním místem věřících dodnes. Po jeho smrti se rozšiřoval počet řeholníků. Z nich více byli prohlášeni za svaté.

Na Slovensko přišli první františkáni koncem 13. století zakládali si své domy a kláštery. Spolu s františkánským klášterem se stavěly i kostely. V nich používali bohoslužebné předměty např. kalichy, které byly kromě ornamentů doplněny i typickými znaky františkánské řehole. Františkánská řehole patřila mezi žebravé řády. Katolickou víru upevňovaly a rozšiřovaly na celém území Slovenska. Jejich pastýřské činnost byla oblíbená mezi prostí lidmi. Františkáni nepůsobily jen v kostelech, měli rozvinuté školství, podíleli se na vzdělání a výchově mladých lidí a vyučovali také vlastních příslušníků řádu. Vzdělávání získávali z knih uložených v klášterních knihovnách. Jednou z nejvýznamnějších knihoven byla knihovna ve františkánském klášteře v Hlohovci kde se našly vzácné hlaholské zlomky, nejstarší památka v hlaholského jazyce na Slovensku. Františkáni nejen, že knihy opatrovali a uchovávaly ale i sami tvořili literární díla. Nejznámějším z františkánských spisovatelů byl Hugolín Gavlovič pokud vynikajícím básníkem patřil Rudolf Dilong. Činnost františkánské řehole byla násilně přerušena v roce 1950. Obnovení činnosti řehole bylo umožněno až po listopadu 1989.

Hlaholské listy Hlohovský

Zlomky hlaholské mešní knihy z konce 13. nebo počátku 14. století se zachovaly na vazbě italské knihy Františka Saleského "Trattato dell'amor di Dio" (Venecia 1642). Pergamenové listy jsou chorvatské provenience, předpokládá se, že se na území Slovenska dostali přesunem františkánských mnichů nebo výměnou knižního materiálu.

Byly objeveny v knihovně bývalého františkánského kláštera v Hlohovci. Staroslověnský text je psán chorvatskou hlaholicí staršího typu. Listy obsahují mše De communis apostolorum a De commun martyrum. Z období Velkomoravské říše se sice nedochovaly žádné autografu, je však pravděpodobné, že texty zprostředkované hlaholského a cyrilskými přepisy z 11. - 16. století pocházejí právě z 9. století.

Porcelán, kamenina a sklo v lidovém prostředí

V prvních vitrínách máme vystaven porcelán, ten je považován za panský zboží. Do lidového prostředí začal pronikat koncem 19. století. Hospodyně ho získávali výměnou od handrárov. Byli to většinou hrnečky, které zdobily poličky - Fogasa. Vzácněji byly talíře s cibulovým vzorem a hodiny s malovaným ciferníkem. Snem dětí byly panenky s porcelánovými hlavičkami.

V dalších vitrínách se nacházejí porcelánové sošky svatých, které připomínaly lidem poutní místa a vlastně zdobily příbytky lidí. Talíř s otvorem sloužil jako lampa s stínítkem.

Kamenina bílá - užitná a tmavá - střepina.

V dalších vitrínách je vystavena kamenina, která byla cenově dostupnější au lidí oblíbeným doplňkem pro svou pestrost výzdoby a malbou. Dostávala sk nám hlavně z Maďarska, vyrábí se také u nás na středním Slovensku. Lidé si ji kupovali hlavně na jarmarku. Nápisy na kameniny byly psány hlavně po Maďarsky. Na bílé kamenině se objevují hlavně jména dívek a věnování Emlékmű - na památku. Názvy v maďarštině byly rozšířeny také proto, že se u nás učilo v tomto jazyce. Nejstarší nápisy byly psány také v Němčině, polštině a i po Rusky, tedy azbukou.

V expozici je vystaven i hrnec na mast.

Dále je tu tmavá kamenina, byla hlavně užitná. Formy na pečivo, bábovkové formy, pekáče. Ve městech se používala forma zajíc, na vesnicích většinou beránek. Dále láhve na minerální vodu.

Jsou to zvykoslovie formy na pečivo k velké noci. Beránek - venkovské prostředí. Je to symbolika beránka Božího - z křesťanské ideologie. Zajac - městské prostředí - prvek germánský. Přišel z německých zemí a zdomácněl se hlavně ve městech. Byl to symbol plodnosti.

Krosna - oknári chodívali po vesnicích, tuto kros nosívali na zádech a zasklievali okna, nebo obrazy. (Nosívali muži na zádech naplněnou sklem).

Nádoba na víno, ukázka drátování, lidé si dávali drátovat hrnce, aby byly pevnější. Zásobnice na mošt, povidla, také se v nich vařilo. Ukázka oken z rodinných domů.

Nacházejí se zde sklářské výrobky, sklenice, hrnky, láhve z piva, hevery na pálenku, velké hevery se používaly na víno, tzv. hořčičnou, moštoměr - pouzdro na moštoměr. Malé sklenice byly nazývány také Zuzky, byli to sklenice na pálenku.

Dále je zde skelná Rumpel, která sloužila na praní čepců, rukávců, stuh, tedy hlavně na praní velmi jemných druhů látek. Rumpel byla také plechová a dřevěná. Ty se používaly na běžné praní.

Vpravo dole jsou uloženy tzv. mucháre. Do nich se nalila sladká šťáva, na kterou lidé lapali mouchy. Láhev na zavařeniny, kojenecké láhve, láhve z lékáren, také láhve na pálenku. Ozdobné vajíčko, mutovník na máslo, ořezávátko pro malé děti a hříbky na pokládání hedvábných stuh.

Truhly připomínají vybavení České lidové kuchyně. Modrá truhlice je starší, tzv. fiok - šuplík. Ubrus na ní je ručně vyšívaný. Ve středu je už modernější truhlice, tzv. šuflet - kašny a ubrus na ní je strojová výšivka. Šikerajt - strojová výšivka.

Zajímavosti v expozici na dolní chodbě

RELIÉF NAROZENÍ PANA

Kopie reliéfu Narození Páně z Hlohovce. Originál je umístěn v expozici gotiky Slovenské národní galerie v Bratislavě. Oltář pochází z konce 15. století a byl umístěn jako součást oltáře kaple na zámku v Hlohovci. Reliéf byl původně nástavcem hlavního oltáře dómu sv. Martina v Bratislavě. Před tímto oltářem byli korunováni 10 uherští panovníci.

Juraj Erdődy, majitel Hlohovce v první polovině 18. století, dal oltář umístit do zámecké kaple v Hlohovci, kde se nacházel až do roku 1945. Kopii reliéfu vyřezal v roce 1994 umělecký řezbář Ľudovít Písař, polychromie je dílem akademického sochaře Jaroslava Kubu. Věrná kopie oltáře byla vyhotovena z prostředků Slovakofarmy Hlohovec. V současnosti je reliéf majetkem města Hlohovec.

RELIÉF SV. ANNY

Reliéf zobrazuje matku Panny Marie, sv. Annu, Pannu Marii jako dítě a jejího otce,

sv. Jáchymovi. Reliéf byl původně umístěn na bočním oltáři v zámecké kapli v Hlohovci a pochází z druhé poloviny 18. století.

KOVANÉ DVEŘE

Rokokové kované dveře byly osazené ve vchodu chodby, která spojuje interiér kaple s nádvořím zámku.

KUPA křtitelnice

Kamenná kupa křtitelnice s nápisem a datováním. Kupa byla ve vybavení kostela Všetkýchsvätých v čase reformace (konec 16. století). Kupu dal vyhotovit hrabě Július ze Salmu a Neuburg v roce 1590.

VYBAVENÍ hroby GRÓFA JOZEFA ERDÖDYHO Z ROKU 1824.

Předměty byly vyzvednuty z hrobky na Hlohovský Kalvárii, kde hraběte v roce 1824 dala pohřbít jeho manželka Alžběta Mayerová. V hrobě se nacházela honosná magnátského šavle zdobená zlacenými plechy s figurální výzdobou, a polodrahokamy. Hrabě měl na levé straně kabátu Řád sv. Štěpána, opásaný byl honosným kovovým páskem, na nohách měl holínky z měkké kůže ozdobené pozlacenými ostruhami.

Refektář - kdysi klášterní jídelna

Klášter je dvoupodlažní, čtyřkřídlá budova s rajským dvorem. Architektonický nejhodnotnější místností je bývalý refektář se štukovou, renesančně-barokní výzdobou z roku 1648. Původně byla tato místnost zdobená malbami náboženského charakteru a sloužila jako společná jídelna mnišského řádu. V posledních letech byla značně poškozena. V roce 1977 ji restaurovali Ústředí uměleckých řemesel v Bratislavě.

Exponáty nacházející se v klášterní jídelně pocházejí z hlohovského zámku, případně z bohatých měšťanských domů Hlohovce .. K nejcennějším exponátům patří např. bohatá intarzovaná barokní skříň z poloviny 18. století s vyobrazeními císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka Lotrinského dále rokoková komoda, z 2 poloviny 18. století pochází masivní pseudo-renesanční kredenc. Všechno je to nábytek z hlohovského zámku. Mezi nejcennější exponáty se řadí i donacní obraz. Donacní obraz visel na zámku v Hlohovci a byl majetkem Erdődyovci. Pochází z roku 1743 a představuje dary a privilegia, které obdržely předchůdci Erdődyovci - Bakóciovci od krále Matyáše Korvína. Uprostřed obrazu je král Matyáš Korvín, který na levé straně předává erb kardinálovi Tomášovi Bakóčovi. A na pravé straně žezlem ukazuje na oltář Narození Páně, který byl uložen v zámecké kapli. Originál oltáře se nachází v současnosti v České národní galerií v Bratislavě. V současnosti se kopie oltáře Narození Páně nachází v expozici Feudální město. Na levé straně obrazu se nachází oltář se svatými - svatý Jan, svatý Vojtech a svatý Štefan a nad nimi Panna Marie s Ježíškem. Pod trůnem Matyáše Korvína je privilegium pro Erdődyovci z 2 poloviny 15. století.

refektář

Je doplněn olejomalbami, které patřily do obrazárny zámku. Jako první od dveří visí portrét Mikuláše Pálfiho - 18. století. Na dalším portrétu je Kryštof Migazzi. Byl vídeňským arcibiskupem, VACOVSKÝ biskupem a později i kardinálem. Byl členem řádu sv. Štěpána, který založila Marie Terezie. (Migazziovský erb v horním levém rohu - zelený kříž a odznak znamená, že byl členem řádu sv. Štěpána, "M" je znakem Marie Terezie) Marie Terezie, pocházející z rodu Habsburků, byla rakouská císařovna a uherská královna. Gašpar Migazzi - bratr Kryštofa Migazziho zastával vojenské a politické funkce za vlády Marie Terezie. Princ Václav Kaunitz byl císařský-královským kancléřem za vlády Marie Terezie. V současnosti slouží refektář jako obřadní síň města Hlohovec.