V minulosti byla Stupava významným městečkem, kromě zemědělství a vinohradnictví se její obyvatelé věnovali i různým řemeslům a obchodování. Největší slávu Stupavě přineslo džbankárstvo, kterému se téměř 250 let nepřetržitě a výhradně věnovala rodina Putzovcov a priženených Kostkovcov. Řada významných džbánkařské mistrů uzavřel v roce 1951 národní umělec Ferdiš Kostka. Tradici výroby fajánsovými nádobí uchovává v autentickém prostředí Muzeum Ferdiša Kostku. Původní zařízení džbánkařské dílny, nářadí a starobylá horizontální pec na vypalování keramiky jsou unikáty v středoevropském prostoru.
Obchod a řemesla podporovaly významné výroční trhy, které navštěvovaly prodávající i kupující ze širokého okolí. Úrodnost polí a zahrad zajišťovala obživu a sezónní finanční přilepšení selským rodinám. Dařilo se zejména kořenové zelenině a zvlášť okurkám a zelí, které sedláci prodávaly na trzích v blízké Vídni a Prešpurku. Ve velkých městech byly žádány i kvalitní jablka a třešně ze Stupavských sadů. Obchodní, ale i silné rodinné vazby s hlavním městem monarchie měla i Stupavská židovská komunita, která patřila mezi nejpočetnější na Záhorí. Z jejích řad vyšly nejen šikovní obchodníci, ale i respektování učenci a významné osobnosti. Patří mezi ně světoznámý divadelní režisér Max Reinhardt a ředitel několika evropských divadel Angelo Neumann.
Historie Stupavy je nerozlučně spjata s předním šlechtickým rodem Pálffyovců, jeho členové téměř tři století určovaly její rozvoj. Ve zvelebování městečka, Stupavská zámečku a parku pokračovali Károlyiovci.
Podle písemných pramenů stál v 16. století na místě dnešního zámku rozlohou menší panský dům. V tomto čase byly jeho součástí i ovocné zahrady, jedna se nacházela při panském mlýně (dnes nefunkční umělý vodopád), druhá při dnes již neexistujícím pivovaru. Při přestavbě panského domu na renesanční zámek v polovině 17. století, prošla reprezentační úpravou určitě i zahrada, ale její podobu neznáme. Zachovalo se však jméno zatím nejstaršího známého panského zahradníka, v roce 1670 jím byl Filip Kaser.
Následující barokní úpravu Kaštieľska zahrady z poloviny z 18. století zachytil situační plán uložený v Pálffyovská archivu. Renesanční obranné vodní příkopy kolem zámečku byly přebudovány na okrasné zahrady se dvěma vodotryskem. Prostor východně od zámečku, v místech dnešního jezírka, upravili na pravidelně ohraničené okrasné květinové záhony ve francouzském stylu. Součástí Kaštieľska barokní zahrady byla i jízdárna, dva menší skleníky, mlýn a byty pro panského zahradníka, lesníka a truhláře. Po vlastnické změně Stupavská velkostatku v roce 1867 dal nový majitel hrabě Alojz Károlyi upravit nejen zámek, ale i panská zahradu v jeho blízkosti. Ve druhé polovině 19. století byla zahrada přeměněna v anglickém stylu na krajinářský park. Bažinatou vodní plochu východně od zámečku upravili na jezírko s kamennou obrubou břehů a umělým ostrůvkem.
Celková parková plocha byla výrazně rozšířena a doplněna novými nepůvodními dřevinami. V parku vznikly citlivě komponované malebné průhledy, poskytující harmonické seskupení a solitéry různorodých dřevin, kombinované s travnatými plochami. Udržované parkové prostředí volně procházelo až do lesních porostů v okolí Pajštúnska hradu, kde byla s velkým finančním nákladem zřízena a udržována obora. V prostoru parku se v první polovině 20. století nacházely několik hospodářské objekty - pivovar, bednárna, prádelna a mlýn, který se jako jediný z nich zachoval dodnes. Přes park závodili dva potoky a napájeli umělé jezírka. Při fotbalovém stadionu se na vyvýšeném místě zachovalo torzo altánku s přístupovou cestou původně lemovanou alejí kaštanu koňského.
Staré barokní skleníky v tomto čase pravděpodobně již neexistovaly. Hrabě Károlyi dal koncem 19. století vybudovat nový třídílný vytápěný skleník s kotelnou. Sloužil na pěstování květin, sazenic a na přezimování tropických květin. V současnosti je skleník v havarijním stavu, patří však mezi jedinečné zachované památky svého druhu na Slovensku a čeká na zaslouženou památkovou obnovu. Tvoří ho litinová konstrukce uložena na opěrném zdi a zděné podestě, prosklená lomená plocha je orientována směrem na jih. Konstrukci vyplňovali skleněné desky obdélníkového tvaru, součástí litinové konstrukce byly vstupní dveře a větrací vyklápěcí okénka. Podle svědectví historických fotografií a pohlednic ve skleníku prezimovávali v objemných dřevěných květináčích palmy. Teplotu v skleníku regulovaly panští zahradníci svinovacími zastiňovacími rohožemi a dřevěnými deskami uloženými zvenku na prosklené ploše. V letním období cizokrajnými palmami zkrášlovaly okraje chodníků mezi východním křídlem zámku a jezírkem.
Posledním panským zahradníkem v službách hraběte Ludvíka Károlyiho byl Jozef Krupička (1874 - 1948), syn hlavního zahradníka knížete Pálffyho v Malackách. Na podzim v roce 1927 uspořádal v sklenících třídenní výstavu ovoce a zeleniny. Podle zprávy v novinách byla vystavena zelenina všech druhů v překvapující jakosti a květiny, mezi jinými i krásné mohutné palmy, begónie a orchideje, které tvořily rámec celé výstavy. Nejkrásnější byla prý ovocnářská expozice, kterou doplňovala ukázka zpracovaného a konzervovaného ovoce a zeleniny. Výstavu si v té době s velkým zájmem prohlédlo asi 2000 návštěvníků.
Stupavský park se vzácnými dřevinami patří mezi nejkrásnější v Bratislavském kraji, jedním z nejobdivovanějších stromů jsou mohutné platany západní. Navzdory necitlivým stavebním zásahem v uplynulém půlstoletí a nedostatečné údržbě, je park nositelem vzácných kulturně-historických hodnot. Do seznamu kulturních památek byl spolu s zámečkem zapsán v roce 1963, v současnosti je národní kulturní památkou, evidovanou v Ústředním seznamu památkového fondu.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
