Historické prameny neuvádějí přesně, ve kterém období Jablonové vzniklo. Podle některých písemných pramenů je předpoklad, že Jablonové je jedním z mála sídlišť, které přetrvaly zánik Velkomoravské říše. První písemná zmínka o obci je datována v roce 1206. Název Jablonové se poprvé vzpomíná v roce 1206 jako Jable Terra, v roce 1231 Hablan villa. Takové názvy byly typické zejména pro horské přechody a cesty směřující k hranicím. Jabloňové stromy plnily v 11.-12. století v Uhersku obrannou funkci. Dělali se z nich zátarasy k zabránění postupu nepřítele, protože divoké jabloně mají tvrdé dřevo a pichlavé větve. Tímto způsobem je možné vysvětlit i vznik obce Jablonové.
V 13. století patřila obec k majetkem bratislavského hradu, později ji spravovala rodina Serédyovcov. Posledními vlastníky jabloňových byly Pálfyovců. V 17. století do obce zasáhlo Tököliho povstání i nájezdy Turků na Vídeň. V roce 1708 císařští žoldnéři dvakrát vypálili Jablonové, ačkoli jim odvádělo potravu i dobytek. Začátek 18. století se do dějin obce zapsal první epidemií cholery, po níž byl v obci vybudován nový tzv. cholerového hřbitov. Cholera trvala 73 dní a podlehlo jí 148 lidských životů. V roce 1833 proběhla rekonstrukce fary. Září 1842 byl nejstrašnějším v celých dějinách obce. Dne 19. září předvečer vypukl požár, který zničil skoro celou vesnici is kostelem a roztavil zvony. O deset dní později přišly velké deště a povodeň. Co obyvatelé uchránili před požárem, to zničila voda. V roce 1855 vypukla v jabloňové podruhé cholera, která skosila 62 lidí. Potřetí cholera vypukla v roce 1866, při níž zemřelo 104 lidí. Občanům, kteří zemřeli chlapci zvonily celý den. Lidé jim na věž nosili jídlo, přičemž věřili, že hrozná nemoc vesnici opustí. V roce 1912 vznikl v obci požár, přičemž vyhořela část obce. O dva roky později začala I. světová válka, v níž padlo několik desítek obyvatel.