město Modra

První písemné zmínky o Modre pocházejí již z 12. a 13. století. Nejstarší věrohodný písemný pramen, v němž se zmiňuje vesnice Modra (villa Modor) je listina Bela IV. z r. 1256. V r. 1361 byly Modre uděleny uherským panovníkem Ludvíkem I. privilegia poddanské královského města. Privilegiem Maxmiliána II. z roku 1569 získala další práva a svobody. V roce 1607 panovník Rudolf II. oprávněním povýšil Modru na svobodné královské město a udělil městu vlastní erb. V letech 1610 až 1646 město vybudovalo městské opevnění se třemi branami. Část opevnění a tzv. Horní brána jsou zachovány dodnes.

17. a 18. století bylo obdobím největšího urbanistického, stavebního, ekonomického, církevního i kulturního rozkvětu. Statut svobodného královského města si Modra udržela až do roku 1876, a pak se stala městem s zřízeným magistrátem. Od roku 1923 byla velkou obcí s možností nazývat se městem. Tím zůstala i během období České republiky (1939 - 1944), ačkoli neměla požadovaných deset tisíc obyvatel, ale byla okresním městem. Po druhé světové válce zůstala městem a sídlem okresního národního výboru do února 1949, kdy bylo sídlo okresního národního výboru přeneseny z Modry do Pezinku.

V roce 1991 bylo její historické jádro prohlášeno za památkovou zónu.

Modřanská vinohradnictví
Malokarpatské vinohradnictví má své regionální zvláštnosti, zajímavý sortiment, překvapivou kvalitu vín a dlouhou a bohatou agrární kulturu. Počátky pěstování révy v Modre bohužel stále dostatečně neznáme. První písemné zmínky jsou až ze 14. století. To však už příjmy z prodeje vína tvořily základ modřanské ekonomiky. Vrchol Modřanská vinařství nastal v 16. a 17. století, kdy turecká armáda blokovala obchodní cesty v jižních částech Uherska. Tuto situaci Modra dokázala šikovně využít. Úspěšným prodejem vína a dalších řemeslných výrobků se postupně zařadila mezi nejvýznamnější královská města Uherska ale i mezi největší vinařské města na území Slovenska.

JJ Schreiber, autor první monografie o Modre, která vyšla v r. 1719 a patří k nejstarším monografiím v Uhersku slaví ve své knížce Modřanská víno. O modranském víně se zmiňují i M. Bel a JM Korabinského, nejslavnější uherští historici a geografové 18. století. Oba hodnotí Modřanská vinohrady jako "nejplodnější" z celé Malokarpatské oblasti.

V Modre se našel zajímavý archeologický nález, který by mohl souviset s antickým římským vinařstvím. Je jím nález bronzové hlavičky Gorgon, která se našla v Modre někdy v 19. století a během I .. světové války se zase ztratila. Byla to atašé ozdobná úchytka na bronzové nádobě na víno. Tento nález však potvrzuje fakt, že víno se sem v době římské dováželo.

V souvislosti se středověkým vývinem malokarpatského vinohradnictví se potvrdilo, že po tatarském vpádu v roce 1241 němečtí kolonisté svými znalostmi pouze obnovili a ne založili tradici pěstování révy. Vína vyvážené do sousedních zemí si získaly dobré jméno již v 13. století. V letech 1607 - 1620 tvořily příjmy z prodeje vína až 70 - 80% z celkových hrubých ročních příjmů města. Byly to zejména peníze z obchodu s vínem, které přispěly k povýšení Modry na svobodné královské město.

V současnosti reprezentují slavné Modřanská vinice a vinařské tradice kromě významných enologů hlavně sdružení vinařů Vincúr, Vinařská společnost Modra, Střední vinařská a ovocnářská škola spolu s mnoha soukromými vinaři z Modry a Kráľovy. V Modre sídlí i Malokarpatská vinná cesta, která zajišťuje prezentaci a propagaci celého regionu doma iv zahraničí.

modranská keramika
Počátky Modřanská hrnčířství ještě důkladně neznáme, ale sahají do dob samotného vzniku města. Víno si vyžadovala výrobu hliněných nádob a sklenic na víno. Hrnčířský cech byl založen v roce 1636. V letech 1870 - 1880 existoval hrnčířský spolek "Užitkové hrnčířské nádoby z Modry". V roce 1883 byla založena "Státní dílna džbánkařské". Tuto později převzalo do správy město a založilo "Keramickou školu", kterou vedl Jozef Mičko. V roce 1911 byla pozměněna na díly na dodělávání keramického zboží, účastinársku společnost Žák a spol. Účastninármi byli i Samuel Zoch a Dušan Jurkovič. V roce 1923 byla přejmenována na Slovensku keramiku av roce 1952 na výrobní družstvo Slovenská lidová majolika. V Modre působilo množství vynikajících mistrů keramiky a modranská keramika získala i nejvyšší ocenění na mezinárodních výstavách. Osobnosti jako Heřman Landsfeld nebo národní umělec Ignác Bizmayer se zařadili mezi významné mistrů evropské keramiky.

Modřanská HORNICTVÍ
O počátcích hornictví v katastru Modry ještě mnoho nevíme. Mohly souviset s vyhledáváním rud v Malých Karpatech, které se provádělo od doby bronzové a které určitě prováděli Keltové, Germáni i Slované. Počátky středověkého hornictví zřejmě souvisely s německou kolonizací. Přímo na území Modry existoval kostelík sv. Barbary o kterém se v starých kronikách zachovala zmínka, že se původně nazýval kaplí Sanctae Barbarae in Sivis, tedy kaplí Svaté Barbory v lese. Několik patrimóniá sv. Barbory, patronky horníků, by mohly naznačovat dosud neprozkoumané Modřanská hornické tradice (oltář sv. Barbory, obraz sv. Barbory, věž sv. Barbory, zvon sv. Barbory). Dosud známé písemné směnky pocházejí až ze začátku 19. století, kdy se při hledání nerostů v More - Harmonii při ražení trojiční štoly na východním svahu Kamenného potoka (nad dnešními lomy v Harmonii) narazilo na ložisko olověné rudy Pezinská těžaři toto důlní dílo však brzy opustili , protože se nepodařilo najít žílu se zlatou nebo stříbrnou rudou. V Modre vznikly někdy před rokem 1821 dvě důlní společnosti, které provozovaly 14 štol, v nichž probíhala kolem poloviny století intenzivní těžba, ale na skutečnou zlatou žílu se nepodařilo narazit.

Modřanská mlynářství
Modra má písemný doklad o rozvinutém mlynářství již ze 14. století. V městském privilegiu Ludvíka I. z roku 1361 je mezi poplatky stanovena povinnost měšťanů Modry platit každoročně královny nebo její oficiálně za každý mlýn 60 denárů. Vznik a rozvoj mlynářství souvisel se snahou využívat přírodní energii horských potoků. V Modre, kterou závodili tři horské potoky, byla jejich přírodní energie využívána kromě vodních mlýnů i na Hlavy soukenických valchy a pily na dřevo. V dobách největšího rozvoje Modřanská mlynářského cechu v 18. a 19. století, bylo přímo v Modre av jejím nejbližším okolí, hlavně v Harmonii až 13 mlýnů. Byly rozděleny do 5 tříd. Do první třídy patřil Schediovský mlýn, který se zachoval dodnes a je součástí objektu zámečku na Horní ulici. Několik mlýny stojí dodnes, ale jsou adoptované pro jiné účely.

MODRA KULTURNÍ
V chladných Modřanská vinných sklípcích nebo v stínu lesů nad vinohrady se rodily a také stále přicházejí na svět umělecká díla, ať už literární, výtvarné nebo hudební. V Modre hledalo i nachází inspiraci mnoho známých Slovenská umělců - literátů, výtvarníků, hudebníků např. J.Smrek, V.Šikula, I.Bizmayer, M.Polonský, Ľ.Rapoš, I.Zeljenka, G. Dusík ...
Při toulkách Modrou můžete vždy navštívit rozmanité kulturní akce. Nedávno byla založena tradice mezinárodního hudebního festivalíku vážné hudby s názvem "Hudba Modre", který se koná vždy v červnu. Pravidelné výstavy a koncerty bývají v síni umění Eunika (bývalý německý evangelický kostel), v Muzeu Ľ.Štúra, v soukromé galerii Merum, v prostorách Kulturního domu Ľ.Štúra, v Malokarpatská osvětovém středisku v Modre a na náměstí Ľ. Štúra.

ŠTÚROVA MODRA
Modra je známá také jako město štúrovců, které se zapojilo do boje za národní obrození. V Modre byl evangelickým knězem a ředitelem gymnázia Karol Štúr a po jeho předčasné smrti přišel do Modry jeho bratr Ludvík. Staral se o jeho osiřelé děti, ale věnoval se i významné literární práci. Zde později i umírá na následky zranění - 12. ledna 1856. Pochován je na modranském hřbitově, vedle bratra Karla. V letech 1948 - 1964 byl Štúrovi hrob důstojnější upravený a ozdobený sochou České jara - dílem národního umělce Josefa Kostku. I rok 1924 se nese v "štúrovské duchu". Byla slavnostně odhalena pamětní tabule věnovaná Ľ. Štúrovi, umístěná na domě, ve kterém žil tento národní buditel. Je to tzv. Schnellovský dům na náměstí. Velký pomník na náměstí postavili modrání štúrovců v roce 1938. V roce 1956 je otevřena Pamětní pokoj Ľ. Štúra v domě na náměstí, kde i zemřel. V témže roce odhalili pamětní desku Karlovi a Ludvíku Štúrovi na Dolním předměstí, na evangelické faře. Na městskou horáreň zase byla umístěna tabule s textem, že městský myslivec Ján Veštík odtud tajně převezl pronásledovaného Ludvíka na Záhoří na faru v jabloňové. I na místě osudného zranění Ľ. Štúra při lovu postavili pomník v říjnu 1956. Pomník ve tvaru lavičky postavili Ľ. Štúrovi v Holombeckej údolí na úpatí Malých Karpat. Expozici Ľ. Štúra zpřístupnili v r. 1965. Po rekonstrukci městské radnice, udělali v ní i novou literární expozici o životě a díle Ľ. Štúra. Posledním štúrovské památníkem je tabule na bývalém evangelickém gymnáziu na Dolní ulici v Modre.

REKREACE A TURISTIKA
V historii Modry nelze pozapomenout ani na dvě nejstarší a nejkrásnější rekreační oblasti. První je Modra - Harmonie a druhou středisko Písky a Zochova chata, pojmenovaná takto po dostavění 30. dubna 1933 na počest evangelického biskupa a národovců Samuela Zoch. Do Harmonie chodili v minulosti Modřany, ale i turisté kvůli zotavení již kolem roku 1850. Budování rekreačního střediska se urychlilo po roce 1881. První stavbou byla vilka Harmonie, kterou postavilo desetičlennou konsorcium v letech 1888 - 1889. První stavbou na Písky v roce 1889 byl tzv. Pánský dům, který postavilo město Modra pro letní ubytování turistů. Na odpočinek a léčebné pobyty sloužilo 75 km upravených stezek, letní koupaliště a travnatý tenisový kurt. V rozvoji Harmonie a Písků sehrál významnou roli Nechat Modřanská turistů, založený v roce 1892. Už v této době byla v rekreační oblasti vybudována síť kvalitních restaurací, kaváren a sklepů. Paradoxní však je, že komunistický režim zbrzdil vybudování Harmonie a Písků jako sportovního a turistického centra.

Zajímavá geologická minulost je zde zosobněná skalními útvary Tři jezdci, Kamenná brána, Bartolomějské skalky, Tisovy skály nebo Medvědí skála. Tisovy skály ú prohlášeny za přírodní památku. Překrásná příroda, rozsáhlé listnaté a jehličnaté porosty, množství vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů spolu s turistickými stezkami, rozhlednou na Velké homole, hvězdárnou bratislavské Univerzity Komenského a lyžařskými vleky slouží celoročně návštěvníkům toužícím vyměnit městské prostředí za přírodní av přírodě regenerovat své síly.

V posledních letech (2001) nadšenci turistiky vybudovali na vrchu Velká Homola turistickou rozhlednu. Skutečnou radostí pro každého je výstup na ni. Starodávná pověst vypráví, že na této hoře se prý zastavil Odysseus (Ulysses), hrdina Trojské války, který se vracel domů ke své ženě - věrné a krásné Penelope. K výstupu z Modry na Kogel se vybral i modřanský purkmistr Jan Juraj Schreiber. Rozhlédl se po Malokarpatské pentapolitáne a konstatoval, že bůh dal Modre z těchto okolních měst nejvíce darů

Schreiber, mimo jiné, latinsky řekl:
"Poslyš Modru, modravou nejenže po starém měně, mnohem správnější věz, že ona blankytnou je. Zephyrus, Ceres, Flóra i Bacchus sváděli zapnul, ve snaze dát Modre čím více: obilí, víno i květ. Plno zde zpěvohry ptáčka, zurčení potoků, bystřin, určitě pochopíš sám, že za tou krásou je Bůh ".