CZ CZ

Obec Most při Bratislavě

2 hodnocení
Obec s 2 224 obyvateli leží 3 km východně od Bratislavy na Podunajské nížině v severozápadní části Žitného Ostrova u řeky Malý Dunaj. Neobvyklé a pohnuté dějiny obce v posledním půlstoletí se ukončily smírně, když si němečtí vystěhovalci podali ruce se slovenskými přistěhovalci na znak smíření na prospěch všech.

Obec Most při Bratislavě

Obec s 2 224 obyvateli leží 3 km východně od Bratislavy na Podunajské nížině v severozápadní části Žitného Ostrova u řeky Malý Dunaj. Neobvyklé a pohnuté dějiny obce v posledním půlstoletí se ukončily smírně, když si němečtí vystěhovalci podali ruce se slovenskými přistěhovalci na znak smíření na prospěch všech.

Z DĚJIN OBCE

Nejstarší prokázáno osídlení obce představují staroslovanské příbytky s střepy nádob, kostmi zvířat a amorfním zeleným předmětem z 8.-9. století v lokalitě "Pod jáhly" (Lidově Srňacie).

Na okraji obce, na nejvýchodnějším cípu Žitného ostrova, se v 80. letech 20. století nacházela jáma po vytěženém štěrku, která se postupně zavážala smetím. Nad nimi, ve stěně jámy, se rýsovaly tmavé fleky - výplně dávnověkých zahloubením objektů. Během archeologického výzkumu se zjistilo, že jde o stopy dosud neznámého slovanského sídliště. Záchranný výzkum lokality, která byla ohrožována samovolným sesuvům štěrkových stěn, trval tři roky. Prozkoumaných bylo 14 objektů. Šlo o standardní jámy amorfního tvaru s lavórovite klesajícími stěnami, kterým archeologové připisují funkci hospodářských nebo technických objektů.

Kromě jednoho ........

Nalezené střepy v tomto objektu prokázaly, že tento kultovní objekt pochází z druhé poloviny 8. století až počátku 9. století a je první Staroslovanské svatyní na Slovensku.

Obec se v listinách poprvé vzpomíná v roce 1238 jako Pruck a byla to starodávná privilegovaná obec, která výsady dostala již v 13. století. Pruck byl královským majetkem. Podle místní legendy pod vyvýšeninou (místní nazývanou "Turecký kopec") oproti ČS Most jsou pohřbeni bojovníci v plné zbroji, kteří padli v bitvě proti Tatarům.

Na tomto místě byly zasazeny stromy a vztyčené tři kříže. Na kopci se kdysi kladli ohne na den Všech svatých.

Po odchodu Tatarů obec dosídlili Němci z Württemberska, dialekt donedávna zde bydlících obyvatel na to poukazoval.

V roce 1283 je obec zapsána jako Průka, což je zkomolené jeho původní jméno Bruck an der Donau, čili Most nad Dunajem. Jméno vesnice dostala oprávněně, vždyť řeka Malý Dunaj se často vylévala a pro nerušené spojení s okolím bylo třeba stavět mosty. V naší obci stály čtyři dřevěné mosty. Jeden stál směrem na Malinovo, druhý povyšuje vesnice, třetí při dnešním hřbitově a čtvrtý při dnešní učitelské bytovce. V roce 1335 král Karel Robert daroval tu do věčného užívání majetkové díly za dobré služby a věrnost bratislavskému starostův Jakubovi, svému Kmotrem, jemuž se oženil s jeho oblíbenou dvorní dámou. Do tohoto majetku byli uvedeni až v roce 1337. Rychtář zemřel v roce 1373 nebo 1374.

V roce 1338 při obchůzce katastru obce král Karel Robert vystavil listinu na majetkový díl Beňadik Kondorosa, kde se zmiňuje opuštěná stará řeka (mrtvé rameno?), Píše se zde také o řece CALL, na které byl přívoz, kde je vyznačena hranice. Pak se řeka podle listiny otáčela směrem k ostrovu Wlgan (Ulgan), německy Seutel (oproti Hrušová). Jeho jednu část vlastnili obyvatelé Průka, druhou obyvatelé obce Feristar. Potom vedl chotár obce k vesnici Felhid dále k obci Thoronis (maďarsky Felhydoveolgie), nakonec k vesnici Hideghét, kterou CALL rozdělují na dvě části. Starý chotár se končil u stromu Symelchen (Szömölcsfa).

To byla situace katastru obce v roce 1 338. V Průka získalo majetky panství Svätý Jur, čili hrabata ze Svatého Jura a Pezinku, ke kterému patřil i nedaleký Eberhard. Zmínění hrabata vlastnili v Bratislavské župě obrovské majetky, ale roku 1543 rod Kryštofem vymřel po meči a jejich majetky přešly do rukou krále. Později panství Malinovo dostali Méreyovci, jiné části Gašpar Sereď. V seznamu vybíraných daní z roku 1557 se v obci jako zemepán vzpomíná Gašpar Sereď vlastnící 4 porty, Michal Mere s 5 porty a Ignác Farkas s 1 port.

Na přelomu 16. a 17. století vypukla morová epidemie zvaná "Lues pestifera", která značně zdecimovala obyvatelstvo i naší obce. Roku 1583 přechází panství Malinovo na rod Balassovcov, Pavel B. si totiž vzal za manželku Annu Méreyovú. Později se tu zeměpána střídaly dost rychle, tak jak se střídaly majitelé okolních velkostatků. Byl to i následek neklidných a nestálých časů protireformace.

V roce 1647 část obce vlastní rodina Kerekesovcov a druhou část eberhardské panství, kterému patřily 3/4 katastru a panství ze Svatého Jura čtvrtina.

V roce 1659 se obec vzpomíná pod názvem Bruckh in der Insel. Svědčí o tom dopis, který píše rychtář obce a radní páni a je opatřen obvyklou pečetí.

Turecké války a Rákócziho protihabsburské povstání v letech 1683 - 1720 dost zpustošili obec a značně zdecimoval její obyvatelstvo. Ale Průka nebyl poplatný Turkům, daně zde vyrubovali jiní, hlavně zeměpána a královská vrchnost.

V letech 1703 - 1708 v okolí obce se vícekrát přesouvali kurucké vojska, vůbec Františkovi II. Rákócziho oddaný Žitný ostrov byl velkou operační základnou kurucû.

V 18. století se od eberhardského panství odtrhlo panství Fel (Tomášov) a vlastníkem Průka se stala i rodina Jeszenákovcov.

V roce 1715 zde byly dva mlýny, výsek masa a 30 poplatníků. V relativně klidných dobách 18. století se obec mohla rozvíjet a byla dosídlená obyvateli z Korutan. V roce 1757 zde byla postavena římskokatolická fara av roce 1770 římskokatolická škola. Ale Průka se nevyhýbaly ani přírodní katastrofy, v roce 1764 to bylo zemětřesení, v roce 1769 vyhořela polovina vesnice.

Od počátku 19. století se stává pánům obce rod Apponyiovcov. V roce 1828 zde bylo 110 domů a 790 poplatníků. V roce 1831 v obci zuřila cholerová nákaza. Události maďarské revoluce 1848/1849 se Průka dotkly jen okrajově. V lednu 1849 na silnici mezi obcemi Průka a Hideghét se setkal druhý podzupan Juraj Petőcz s hlavním služného Bratislavské župy Mikulášem Olgyai a informoval ho o postavení maďarských milicí v Topol'níkoch. V okolí obce pochodovali jednou maďarské, jindy císařská vojska, ale do Průka nevtiahli. Obyvatelstvo německé národnosti nebylo v časech revoluce příliš aktivní a žilo svým každodenním životem.

V roce 1851 E. Fényes o obci píše: "Pruck - německá vesnice v Bratislavské župě, na zemské cestě do Pešti, v Žitného ostrova, 753 katolických, 13 evangelických, 7 židovských obyvatel. Má malý les. Zemepán je eberhardské panství". V letech 1857 a 1863 vypukl v obci požár, v druhém případě shořela téměř celá vesnice. V roce 1873 zde zuřila cholerová epidemie. V roce 1867 byla rozparcelování část zdejších pozemků velkostatku hraběte Apponyiho mezi devadesáti místními rolníky.

V 2. polovině 19. století zde měl Jozef Láz prícestnej hostinec, druhý stál v katastru mezi tzv. mohylou a bývalou radarovou stanicí. (To znamená v prostoru mezi pumpou PHM ČS Most a bývalým areálem Mototechny). V roce 1893 je zde největším pánům baron Dionýz Vay (450 katastrálních jiter), hrabě Juraj Apponyi (228 katastrálních jiter) a obec Průka v katastru vlastnila 190 katastrálních jiter.

V katastru obce stáli několik Bíreš - Valentinlak, Vay a Winkler.

V roce 1896 bylo jméno obce maďarizované na Dunahidas. Klidný život vesnice přerušilo období I. světové války (1914 - 1918), která si z řad zdejšího obyvatelstva vyžádala krutou daň, 43 životů obyvatel obce.

Po roce 1918 se obec stala součástí I. ČSR, ale zaměstnání jejího obyvatelstva se nezměnilo, zabývalo se zemědělstvím. Velkostatek hraběte Alberta Apponyiho byl zkonfiskován a majetkové díly z něj získali jiní, např. Kohn se společníkem (129 ha). V obci byla zřízena pošta v dnešním domě Hucíkovcov, četnická stanice a obecní úřad. V Bruk mělo spotřební družstvo HANZA se sídlem v Galantě budovu s prodejnou av roce 1938 v obci 88 členy.

V roce 1920 bylo jméno obce změněno na německy znějící Bruk, od roku 1927 se změnilo pojmenování na Most na Ostrove. V Mostě byly časté stávky zemědělských dělníků.

V roce 1939 se obec stala součástí Slovenského státu, ponížit Mostu se táhla hranice s Maďarskem. V roce 1941 se započala výstavba pevné betonové hlavní silnice přes obec. V roce 1942 byla obec elektrifikována. Válka se obce s německým obyvatelstvem příliš nedotkla, ale v únoru 1945 Slovenské gardisté odtud odvlekli mládež od 14 do 25 let kopat zákopy při Bratislavě. V samotné vesnici front nebyl. V obci skončila II. světová válka v ten den jako iv Bratislavě - 4. dubna 1945.

Před ukončením II. světové války do srpna 1945 bylo v místní škole umístěny vojenské zdravotní středisko Rudé armády.

Je přirozené, že obyvatelé Bruk se jako občané německé národnosti nezúčastnili Slovenského národního povstání, či protifašistických akcí a zřejmě i proto po květnu 1945 v rychlém sledu se zde udály následující události. V rámci kolektivní viny Benešova vláda zbavila i zdejších obyvatel německé národnosti občanských práv (podobně i obyvatel maďarské národnosti) a byli určeni na vysídlení do Rakouska a Německa. Byly soustřeďování v Bratislavě a odtud vystěhováni.

Na jejich místo zanedlouho přišlo 70 rodin ze Zliechova, 60 z Čičman, 20 z Kosecki rovné, 50 z Oravy (z Námestova a okolí) a 22 rodin z Rajecké Lesné (původně Friwald). Takže v podstatě bylo třeba začít úplně znovu, jakoby byl Most na Ostrove založen v roce 1945.

Školní rok se začal až 24. října 1945. Každý začal hospodařit na svém, ale v roce 1947 jejich plány zkřížila katastrofální neúroda a zanedlouho i mor a červenka prasat.

V tom roce byl zřízen Místní národní výbor, začal zde působit ochotnické divadelní kroužek.

Byla naplánována i stavba nového kulturního domu, pomoc nabídl Ing. arch. Rudolf Frič, statkář z Hideghétu, ale pro nedůvěru občanů ke "kapitalistů" nabídku zrušil. Frič prý byl skutečně dobrosrdečným člověkem, komukoliv leckdy pomohl. V roce 1947 navštívil obec za Demokratickou stranu generál Ambros a p. Umrlian. Organizace UNRA rozdávala zdejším obyvatelům šatstvo. Začala pravidelná autobusová doprava. Po událostech v únoru 1948 se postupně začala socializace vesnice. V roce 1948 byly usedlíků dekretem přiděleny domy.

V roce 1949 bylo založeno místní JZD, byla otevřena mateřská škola s jídelnou a později i jesle.

V letech 1953 - 1954 se sem přistěhovalo 18 Slovenská rodin z Rumunska, 6 rodin z Maďarska, 4 rodiny z Bulharska, 4 rodiny z Jugoslávie a 6 rodin z okolí Bánoviec nad Bebravou. Začala se měnit tvář obce, v roce 1956 byly v katastru Mostu postavené budovy vojenské radarové stanice (na místě areálu bývalé Mototechny). V roce 1957 začala stavba obchodního domu se smíšeným zbožím, při JZD bylo založeno zahradnictví s prodejnou zeleniny. V tom roce byla upravena budova garáže na požární zbrojnici. V roce 1958 byla postavena učitelská štvorbytovka, mládež se oddávala sportu (nejvíce stolnímu tenisu a fotbalu) či společenským hrám. Pořádali se taneční zábavy, hráli divadelní hry. Ženy zhotovovaly krásné výšivky pro firmu Detva a Orava. V tom roce byly v obci dva obchody různého zboží, řeznictví, mlékařství a obchod s textilem. Zlepšovala se úroveň služeb obyvatelstvu (např. Oprava obuvi, holičství - kadeřnictví apod.).

V letech 1959 - 1964 byla postavena nová budova kulturního domu na místě bývalého hostince, většinou ze stavebního materiálu rozebraného lihovaru v Hideghéte (130 000 cihel), občané obce odpracovali 24 910 brigádnických hodin, což znamenalo 16,38 hodin na každého obyvatele obce, včetně dětí. Hodnota stavby dosáhla na tehdejší poměry úctyhodných 1 413 000, - Kčs a finanční náklady 1 080 000, - Kčs. V budově získali místnosti i restaurace, kino, tělocvična ZDS, knihovna a Místní národní výbor (dnes obecní úřad), který se do nových prostor přestěhoval z budovy nynějšího zdravotního střediska na Bratislavské ulici č. 6. Z této uvolněné budovy její rekonstrukcí vzniklo zdravotní středisko - ambulance praktického lékaře a byt pro lékaře obce. Byly zpevněné cesty, vybudované chodníky a rozjížděla se individuální bytová výstavba. V roce 1960 byl zde otevřen klub důchodců, od 1. října 1963 byla v budově kulturního domu předána tělocvična ZDS. Od 1. října 1961 zde začas vycházel zpravodaj Mostu na Ostrově.

května 1964 obec navštívil alžírský prezident Ben Bella s doprovodem a slavnostně byl dán do užívání celý objekt kulturního domu. V roce 1968 po rekonstrukci byly opět otevřeny jesle, opravovalo se sportovní hřiště, v letech 1974 - 1975 byl v obci vybudován vodovod.

července 1974 bylo jméno obce změněno na Most při Bratislavě. V letech 1974 - 1975 byl opravován kostel. V letech 1981 - 1986 byla celá obec plynofikovaná, až na část ulice Bratislavská mezi domy č. 21 - 57, která byla plynofikovaná v roce 1989. K 1. 9. 1988 byla zrekonstruována budova bývalé základní školy (Bratislavská 97) a začala se využívat jako mateřská škola. V roce 1988 se započala výstavba Domu smutku a do užívání spolu s vysvěcením byl dán na podzim roku 1990.
K 1. 12. 1990 byla zrušena Drobná provozovna MNV, k 1. 3. 1991 ukončily provoz jesle, k 1. 9. 1991 byla mateřská škola přestěhována do objektu jeslí.

V lednu 1992 byla pronajata budova bývalé mateřské školy (Bratislavská 97) firmám TREK SPORT a OFFSET PRINT.

Začala výstavba kanalizace a ČOV Most při Bratislavě - Malinovo v rámci Soustavy vodních děl Gabčíkovo - Nagymaros - investor Vodohospodářská výstavba š.p. Bratislava. V roce 1993 v letních měsících byl zcela zrekonstruován most přes Malý Dunaj, původní dřevěná mostovka byla nahrazena betonovou s asfaltovým povrchem. 1. května 1994 se započalo s rekonstrukcí a přístavbou nevyužívaného objektu v areálu základní školy na školní jídelnu. Zároveň byla základní škola plynofikovaná, místnost sloužící k uskladnění uhlí byla předělána na malou tělocvičnu. Všechny objekty byly dány do užívání k 1. září 1994. V prosinci 1994 byla zahájena první etapa výstavby ČOV a hlavního kanalizačního sběrače.

Na základě změny územního členění České republiky v roce 1996 se obec Most při Bratislavě stala součástí okresu Senec, Ústecký kraj.

5. 1997 za začala generální rekonstrukce kulturního domu, pokračovalo rozšíření sítě nízkého napětí za hřbitovem, za Okáli, za benzínovou pumpou.
K 25. 9. 2006 byla zrekonstruována ze zdrojů Evropské unie část ulice 29. srpna, k 20. 3. 2008 byla dokončena rekonstrukce ulice 29. srpna, Polní ulice, Školní ulice, k 29. 12. 2008 část Sportovní ulice.

Listopad 1989 znamenal změnu režimu a začala se další etapa ve vývoji naší obce, poznamenána nedostatkem financí a pracovních příležitostí. Na druhé straně bylo možné začít libovolně soukromě podnikat, zda svobodně vyznávat jakékoliv náboženství. Spolu s obcí Malinovo byla vybudována čistička odpadních vod, rozvíjelo se soukromé podnikání (pekárna S & R sro, as, Unigalex - farma HD Prucké, Trek sport sro, několik soukromé obchody či služby obyvatelstvu. Prosperovalo místní Zemědělské družstvo, poskytující části obyvatelstva možnost zaměstnat se.

Obce Ivanka pri Dunaji, Most při Bratislavě a Zálesie založili společné sdružení IVAMOZA na zlepšení místních a turistických možností pro nedalekou Bratislavu, kde viděli prosperitu. Nedaleko, při myslivecké chatě vybudované v roce 1986 v lokalitě Zadní zahrady vznikla v roce 1996 rekonstrukcí polního přístřešku střelnice na asfaltové holuby, kde se pořádali soutěže ve střelbě.

Zajímavý byl i vývoj počtu obyvatelstva v obci. V roce 1896 zde žilo 823 obyvatel a jejich počet se dlouhodobě zvyšoval. V roce 1900 zde bývalo 1 025 občanů, do roku 1930 se jejich počet zvýšil na 1 471, v roce 1940 už zde bylo psaných 1 502 občanů av roce 1948 dokonce 1 597 i po zmíněných dramatických událostech v roce 1945 a připojení osady Hideghét.

Do roku 1961 počet obyvatel v sloučené obci klesl na 1 564, do roku 1970 tu žilo jen 1 464 občanů a do roku 1999 se jejich počet přece zvýšil na 1 550.

V roce 1947 byla k Mostu na Ostrově připojena osada Hideghét (od roku 1976 Studené), která byla kdysi samostatnou obcí. Tato část obce se poprvé vzpomíná v roce 1283 jako Vtiheth či Mogorheth a potom v roce 1294 jako Heet, když Ehunov syn Tomáš a Czikov syn Tham zděděný majetek dali do pronájmu Comes Ladislavu. V roce 1306 bratislavský rychtář Jakub prodává svůj majetek na Žitného ostrova, mezi jinými i Hideghét, za 50 marek v ryzím stříbře sourozencům Mikulášovi, Janovi, Martinovi, Jurajovi a Pavlovi. V roce 1307 je obec již zapsána jako Hydegheeth, neboť osídlení leží v nejstudenější místě v okolí. V roce 1308 tu bývají jobagión - zemané Bratislavského hradu. V roce 1394 obec je zapsána jako Némethéth a král Zikmund ji daroval ostřihomského arcibiskupovi Janu Kanizsaiovi. Později se jméno obce objevuje i v německé formě Gnadendorf. Vesnice byla začas majetkem panství Svätý Jur, v roce 1553 v portální soupisu jako zemepán je zde zaznamenán Blažej Török. Osudy obce jsou podobné jako Mostu při Bratislavě.

V 17. století zde měli majetkové díly Hideghétiovci, na konci 17. století zde nacházíme Maholányiovcov, v roce 1787 Bertalanffyovcov, později barona Jeszenáka, který obec připojil k panství Tomášov. Později Hideghét vlastnil rod Balassovcov a Bitterovci. V roce 1828 zde bylo 26 domů a 189 obyvatel.

V roce 1851 E. Fényes popisuje obec takto: "Hideghét (Gnadendorf) maďarská obec v Bratislavské župě, na zemské cestě do Pešti, od Bratislavy na 1 a půl hodiny. 168 katolických, 6 židovských obyvatel, orné půdy jsou střední kvality. málo luk, dost pastvin. zeměpána baron Jeszenák, Balassa, Bittera a jiní ". Dodejme, že malá obec se vyvíjela ve stínu větších okolních osídlení Průka či FEL, její obyvatelstvo se zabývalo zemědělstvím. V roce 1893 zde byl největším pánům Juraj Mühlig (302 katastrálních jiter) a baron Dionýz Vay (198 katastrálních jiter).

Od počátku 20. století byl zde vlastníkem největších majetkových dílů Karol Horändner. Po roce 1918 se Hideghét stal součástí I. ČSR av 20. letech 20. století byl připojen k Feluy (Tomášov). Osadu získala rodina Strasserovcov, ale po roce 1930 zdejší majetek odkoupil Ing. arch. Rudolf Frič, statkář. V roce 1947 byl Hideghét připojen k obci Most na Ostrove av roce 1971 bylo jeho jméno počeštěnou na Studené. Osada se nikdy nevyvinula na větší osídlení a počet jeho obyvatel se snižoval. V roce 1869 v osadě žilo 166 obyvatel, do roku 1900 se jejich počet snížil na 133 av roce 1921 tu žilo jen 94 občanů. V současnosti zde žije 198 obyvatel a je předpoklad, že jejich počet bude stoupat vzhledem na výstavbu v dané lokalitě.

Doplňující informace

Možnosti dopravy: Pěšky, Bicyklem, Autem, Autobusem
Možnosti parkování: Parkování zdarma v okolí

Akceptované platby: Hotovost
Domluvíte se: Slovensky

Vhodné pro: Děti, Rodiny s dětmi, Seniory, Hendikepovaných, Cyklisty, Mládež, Dospělé
Sezóna: Jar, Léto, Podzim, Zima
Aktualizováno dne: 20.4.2020

Otevírací doba

Počasí

pondelí:
08:00 - 12:00
13:00 - 17:00
středa:
08:00 - 12:00
13:00 - 17:00
pátek:
08:00 - 12:00
Zobrazit více

Otevírací doba

Počasí

pondelí:
08:00 - 12:00
13:00 - 17:00
středa:
08:00 - 12:00
13:00 - 17:00
pátek:
08:00 - 12:00


Kontakt

Telefon: +421 24 595 1215
Webová stránka: mostpribratislave.sk
Obec Most při Bratislavě
Obecný úrad Most pri Bratislave
Bratislavská 6
900 46  Most pri Bratislave
Kraj: Bratislavský
Okres: Senec
Region: Podunajsko
 48.140954, 17.270249

Lokalita Most pri Bratislave

Obecný úrad Most pri Bratislave
Bratislavská 6
900 46  Most pri Bratislave

Zobrazit kontakt

tipy na zážitek v okolí Události