město Želiezovce

Historie

Četné archeologické nálezy však svědčí o tom, že toto území bylo osídleno již mnohem dříve. Projevy neolitické kultury z období 4300 - 3900 před nl, jejichž naleziště se rozprostírá až po západní Maďarsko, přilehlé Rakousko, jižní Moravu, jižní a jihovýchodní Polsko a Spiš, jsou archeology celosvětově označovány pojmem Želiezovská skupina. Jejich rozhodující část byla objevena na přelomu 19. - 20. století a po objevení byla uložena v Želiezovce, jako sbírka manželky Jana Kherndla, správce želiezovského majetků hraběte Augustina Breunnera. Později se tato archeologická sbírka dostala do Národního muzea v Bratislavě.
V okolí Želiezoviec se našly stopy svědčící o přítomnosti římských vojenských táborů, které dokumentují římskou expanzi směrem na sever. Je pravděpodobné, že někde v blízkém okolí v zimě v r. 173 nl tábořil římský císař Marcus Aurelius při bojích s zde žijícími Kvády, kde napsal první knihu (kapitolu) díla Ta eis haueton (Hovory k sobě samému, v češtině vyšlo jako Myšlenky k sobě). Na jejím konci se uvádí poznámka, že byla "psaná v zemi Kvádů nad Gran". Z uvedeného je zřejmé, že Želiezovce jsou již několik tisíciletí v kontaktu s nejrůznějšími civilizacemi a kulturami.
Po tatarských vpádech a postupném stabilizování situace se pro další historii Želiezoviec stal rozhodujícím životní příběh Jiřího Becseiho Vesszösa želiezovského. Byl jedním ze tří synů Imricha Becseiho, levickém hradního pána a Tekovského župana. V roce 1330 se královskou rodinu Karla Roberta pokusil během slavnostní hostiny na hradě Visegrád vyvraždit jistý zeman a dvořan Feliciano zachoval. Jeho útok, při kterém královny na ruce uťal čtyři prsty a krále zranil, znamenal smrt nejen pro něj (byl zabit hradní stráží hned po útoku), ale z rozhodnutí panovníka i pro celou jeho rodinu, v celém Uherském království. Jeho v Levicích žijící dceru šebě dal přímo na levickém tržišti veřejně popravit právě Imrich Becsey, který si tím posílil svůj již tak nemalý vliv na panovnického dvora. Pro jeho tři syny se tak rýsovala slibná kariéra. Prostředním z nich byl právě Juraj Becsey, který si i se svými potomky k menu psal Vesszös želiezovského.
Byl v přízni krále Ludvíka Velikého, syna a následníka Karla Roberta. Po otci zdědil hodnost hradního kapitána a Tekovského župana. Žil střídavě v Želiezovce a Budíně. Po tom, co bratra Ludvíka Velikého, Andreje žijícího v jižní Itálii, dala zavraždit jeho manželka Johanna, vydal se spolu s Ludvíkem Velkým tento čin pomstít jako člen královské tělesné stráže. Právě on 23. 1. 1348 v Neapoli osobně popravil účastníka vraždy - kníže Karla z Durazzo, kdy se Johanne podařilo uprchnout do Francie. Za to byl králem jmenován místodržitele Apulie a na jistý čas se stal pánem více míst a hradů jižní Itálie.
Během pobytu ve sluneční Apulii si nashromáždil velký majetek a zabil (jak sám udává) kolem 220 lidí a dopustil se množství jiných zločinů. Majetek tvořený zejména zlatem a šperky si pod královskou ochranou přepravil do Budína. Převoz zlata do Želiezoviec byl však pro již málo početnou skupinu ozbrojenců riskantní. Jak skrýš mu však pomohl kamenný blok - sarkofág, narychlo zabezpečený z Budínský Aquikumu, ze kterého nejprve odstranil tělo veterána II. pomocné legie Aelia Domitia.
Časem pod tíhou tíživých vzpomínek dospěl Juraj Becsey Vesszös želiezovského k potřebě hlubokého pokání za provedené skutky. Jeho rozhodnutí nepochybně umocnily i problémy s papežskou stolicí, která se k jeho zločinům v jižní Itálii postavila s velkou nevolí. V Želiezovce na místě původního dřevěného kostelíka dal stavět nový kostel, do jeho středu dal umístit již zmíněný sarkofág. Zároveň se vydal na tu dobu neobvykle dlouhou a strastiplnou pokornou pouť až do severního Španělska, do poutního města Santiago de Compostella k pozůstatkům sv. Jakuba. Ani po šesti měsících pokání se, modlení a skromného postního života nepocítil úlevu na duši. Vydal se tedy až do Irska, kde jako první poutník z Uherska vstoupil do Jeskyní sv. Patrika. Po 15 dnech přísného půstu a modliteb se i přes odhováraniu samotného irského biskupa rozhodl sestoupit do obávaného jeskynního Purgatory - očistce sv. Patrika. Modlitby, vdechování kouře a sirných plynů, halucinace, zjevení ďábla, archanděla Michala až nalezení cesty k věčnému spasení ...
Po jeho smrti v roce 1364 ve stavbě želiezovského kostela pokračuje jeho dcera Margita a kolem roku 1390 v něm nechává italským mistrem Matúšem namalovat nástěnné obrazy - fresky. V 16. století se Kostel sv. Jakuba dostal na necelých 200 let do rukou protestantů, kteří z kostelů odstraňovali všechny obrazy, sochy a jiné "předměty zbytečného přepychu". Nástěnné fresky dali zatřít bílým vápenným mlékem a římský sarkofág záhadně zmizel. V dubnu 1729 se ustálilo vlastnictví želiezovského panství, když s konečnou platností prošly téměř všechny vlastnická práva na rodinu Esterházy. Ti začali postupně budovat v okolí síť dvorů, které později pomenúvali křestními jmény svých rodinných příslušníků.
V červnu 1730 se menší lstí podařilo kostel navrátit do rukou katolických věřících. Jeden z prvních farářů Jakub Bartoš si předsevzal pod kostelem vybudovat kryptu, do které by se umísťovaly těla místních duchovních. Při záhlubník jámy uprostřed kostela dělníci krumpáči narazili na zapomenutý římský sarkofág, který tam před téměř 200 lety protestanti dali zakopat. A tak se už podruhé stal částí ústřední dominanty želiezovského katolického kostela ve formě podnože hlavního oltáře.
Esterházy si na místě původní venkovské kurie dali postavit čtyřkřídlý barokní zámeček, stavba byla dokončena kolem roku 1780. Jelikož se většinou zdržovali ve Vídni, využívali ho víceméně jako své letní sídlo. K zámku patřil rozlehlý anglický park s několika dalšími budovami. Dalšími rekonstrukcemi se na kostele začaly objevovat prvky klasicismu.
Hospodářský rozkvět do Želiezoviec přinesl jeden z nejdominantnějších příslušníků rodu, Ján Karol Esterházy (1775 - 1834). Právě on, s manželkou Rozin Esterházy (1779 - 1854) pozval jako učitele hudby svých dcer Marie a Karolíny mladého skladatele Franze Schuberta (1797 - 1828).
Schubert v Želiezovce přebýval v letech 1818 a 1824 a právě zde našel mnoho cenných inspiračních zdrojů pro svou tvorbu. Několik svých skladeb věnoval právě komtese Karolíně Esterházy, do které byl tajně zamilovaný. Jednou z nich je známo oktetů F- dur.
Hrabě Ján Karol Esterházy si jako svého osobního kuchaře přivedl do Želiezoviec již tehdy známého dvorního kuchaře, Franze Sachera, vynálezce světoznámé Sachrův dortu. Spolu s manželkou se v želiezovského kostele cítili dobře, právě zde se jim v r. 1834 (zhruba 2 roky po zrodu slavné dortu) narodil syn Eduard Sacher, později známý jako zakladatel řetězce pětihvězdičkových hotelů a kaváren. Po již zmíněné Marii Esterházy prošlo provdáním vlastnictví panství v roce 1854 do rukou rodiny hraběte Breunnera, která byla posledním vlastníkem zámku až do r. 1944.
V roce 1884 při premaľovávaní stěn Kostela sv. Jakuba začali prosvítat obrazce dávno zapomenutých maleb. Tehdejší farář Jozef Roza si byl jistý jejich uměleckou hodnotou, pozval proto do Želiezoviec jednoho z nejlepších restaurátorů v Uhersku Ferencze Storna, který je zrestauroval. Až později se zjistilo, že jde o zapomenuté fresky přibližně z roku 1390.
V roce 1932 v těsné blízkosti našeho města bohužel zanikla jedna středoevropská rarita - do mohutného asi 700-letého pařezu dubu vykresaná uzamykatelná místnost, do které se pohodlně vešla desítka návštěvníky sedící u kulatého stolu - tzv. Dřevěný zámeček. Stalo se tak náporům větru, který strom vyvalil.
V roce 1904 byl postaven původní kostel reformované církve. Během II. světové války však byly věže obou kostelů ustupujícími německými vojsky vyhozené do povětří. Reformátsky kostel byl zničen úplně, Kostel sv. Jakuba utrpěl značné škody, v roce 1953 byl rekonstruován.
V rekonstruovaném kostele sv. Jakuba lze dosud vidět 3 zachráněny fresky ze 14. století. A právě na jedné z nich je detailně zobrazen zvláštní soud s Jurajem Becseiom Vesszösom želiezovského.
V katolickém hřbitově stojí hrobka rodiny Esterházy, postavená počátkem 19. století, ve které je pohřbena i žákyně a současně láska Franze Schuberta, Karolína Esterházy. Dosud je zde park se vzácnými stromy, ve kterém stojí i zámeček Esterházy zoufale čekající na rekonstrukci.

Historii Želiezoviec a okolí dokumentuje Městské muzeum a pamětní pokoj Franze Schuberta v Želiezovce.