Od vzniku až po současnost
Nejstarší zmínka o Zlatých Moravcích se nachází v listině benediktinského Opatství sv.Ypolita v Nitře z roku 1113, kde se město vzpomíná jako Morowa.
Z r. 1292 pochází listina dokazující pokřesťanšťování původně pohanských Kuman, někteří z nich žili v okolí Moraviec.
1386 patřily Moravce do panství Forgáčovcov a zůstali v něm do r. 1718.
V roce 1530 turecké jednotky pod vedením Smederevska bega Mehmeda Jahjapašaoglu vypálili Moravce.
Dokument v roce 1564 obsahoval soupis usedlostí, které nuceně spláceli daně Turkům / předávaly se pašovi do Budína /, Moravce jsou nazývány již oppidum, městečko.
V roce 1634 bylo město násilím podmaněné a ovládl ho Aga Omer z Ostřihomi. Turecké nebezpečí se změnilo až v roce 1652 a to díky kapitánovi Novozámocká pevnosti Adamovi Forgáč. Ten od 26. do 29 srpna 1652 bojoval v Nových Vozokany s Turky, vedenými pašou Mustafou. Turci měli značnou převahu / asi 4300 vojáků přičemž Forgáč pouze 1260 / no díky odhodlání Forgáčová vojáků, obyvatel Vozokany a dalších 15 obcí Turci prohráli a museli z bojiště uprchnout.
Dnes je na místě bitvy postaven důstojný památník, tzv. vozokanský lev. 1720 měli Moravce právo konat výroční jarmarky a týdenní trhy.
Od 1735 se staly Moravce, později už Zlaté Moravce stálým sídlem Tekovské stolice až do r. 1918. Po rozpadu Rakousko-Uherska a po vzniku 1.Česko-České republiky až do r. 1922 byly nadále sídlem Tekovské župy.
Janko Král natrvalo působil v Zlatých Moravcích od 22.februára 1862 jako přísedící soudu Tekovské stolice. Po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867 byl ze státních služeb propuštěn. Během života se Jankovi Králi nedostávalo úcty, zlatomoravské panství v něm vidělo spíše nebezpečného pansláva. Zemřel 23.5.1876.
Od roku 1894 železniční spojení od Šurian do Zlatých Moraviec, 1912 trať do Kozároviec, 1938 do Lužianok.
V červnu 1919 příchod maďarské rudé armády do blízkého okolí města doufajíc, že se obnoví staré Uhersko. V červnu 1919 vznikl ve městě místní sovět zvaný Direktář. V době od 2.6. do 7.6.1919 trvaly vojenské srážky mezi jednotkami Direktoria a čs. legionáři. Situace se vyřešila až 8.6. když 35.čs.plzenský pluk pod vedením mjr.Mullera obsadil město. Došlo k prudkým bojům, maďarští rudoarmejci po boji odtáhli ke Kozárovce.
V letech 1923 - 1928 jsou Zlaté Moravce okresním městem župy č. XVI. / Zvané Nitrianska /. 31. srpna 1944 došlo k první bojové srážce s fašisty na Beňadická cestě.
Do 1.7.1960 byly okresním centrem Jihomoravského kraje. Od 1.7.1960 byl Zlatých Moravcích udělen statut města, po tomto datu však přestaly být okresním městem, postupně se přičlenili přilepí / 1960 /, Chyzerovce / 1970 /, Žitavany / 1975 / čímž vznikly nové městské části.
V letech 1991 - 96 sídlo obvodního úřadu, od r. 1996 opět okresní město.
Těžiště hospodářské aktivity bylo odedávna v zemědělství, kde nacházelo obživu většina obyvatel města a jeho okolí.
I když město zaznamenalo růst řemesel / byly rozvinuté tkalcovské, obuvnické, mlýnské, usňové, krejčovské a později i kovářské, kolářské a zámečnické řemesla /, které přerostly do manufaktur, průmyslová výroba se začala vyvíjet pomalu. Ačkoli v 19. století bylo několik pokusů o založení průmyslových podniků, jako např. cukrovar, pivovar, výroba majoliky a kamen, město si nadále zachovalo zemědělský ráz.
Po válce kromě opravy válkou poškozených budov se začaly stavět podniky, nejvýznamnějšími se staly Továrna na chladničky / rok 1949 v 60 letech přejmenována na Calex /, Závody 29. srpna / 1952 /, Kovoplast, Nová cihelna / 1960 /, Západoslovenské kamenolomy a štěrkopísky.
Od r. 1975 probíhala dlouhodobá výstavba sídlišť Žitava a Zlatňanka na Hviezdoslavovy ul.
V 90. letech se v našem městě intenzivně buduje kanalizace, městské komunikace, plynofikujú se další ulice.
Nejzávažnější investicí v posledním období byla rekonstrukce župního ulice a Náměstí Andreje Hlinky, které zkrášlí historické jádro.