Doklady o nejstarším osídlení Dubnice pocházejí ze starší doby kamenné. Koncem 5. a začátkem 6. století k nám přicházejí první Slované.
V lokalitě Kvášovec se našlo sídliště s obydlím datovaným keramikou do mladšího slovanského, tj povelkomoravské období, v lokalitě Húštikom (Velký Kolačín) byly objeveny dvě sídliště slovanských předků (doba Velkomoravská).
Nejstarší písemná zmínka o Dubnici je v listině hlásicí se do roku 1193, v níž se vzpomíná Dubnica jako majetek dědičně užívaný bratry Vratislavem a Piskinom. Další zpráva o Dubnici je z roku 1276, kdy Sams a Jakub, synové Čepku (Vratslavovho syna) prodali Dubnica manželovi své sestry Oltumanovi. Listina je významná tím, že se v ní vzpomíná kostel zasvěcený sv. Jakubovi apoštolovi. Je jen poměrně málo obcí, které mají takto konkrétně už z 13. století doloženy existenci kostela a také jeho patrocínium - zasvěcení.
Dokdy byla Dubnica zemanskych obcí, patřící potomkem Oltumana, nevíme, snad na začátku 15.století rodina vymřela, neboť v roce 1439 se Dubnica už vzpomíná jako majetek trenčínského hradního panství a zůstala jím až do konce feudalismu.
Na konci 16.století převzal zálohu trenčínského panství (do kterého patřila i Dubnica) hrabě Štefan Illesházy, za který zaplatil Rudolfu II. 201 065 tolarů.