CZ CZ
1 hodnocení
Myjava je podle počtu obyvatel, rozlohy a hustoty osídlení v pořadí 61. městem ze všech 138 Slovenská měst a má zároveň 61 ulic. Nachází se v západní části Trenčínského kraje, v oblasti Myjavské pahorkatiny a je přirozeným centrem kopaničářského regionu ležícím mezi horňácké (ČR), Záhorím a Považím.

město Myjava

Myjava je podle počtu obyvatel, rozlohy a hustoty osídlení v pořadí 61. městem ze všech 138 Slovenská měst a má zároveň 61 ulic. Nachází se v západní části Trenčínského kraje, v oblasti Myjavské pahorkatiny a je přirozeným centrem kopaničářského regionu ležícím mezi horňácké (ČR), Záhorím a Považím.

1937_ddtjwwc9t3.jpg

Myjava jako obec - vesnice s poddanských usedlostmi - byla podle dostupných pramenů založena v roce 1586. Tento rok uvedl na pamětní kamenné desce umístěné na současném římskokatolickém kostele v Myjavě, původně evangelickém chrámu, v roce 1701 i superintendent Daniel Krman ml. Majer Myawa se však vzpomíná už v roce 1436 jako příslušnost Čachtického hradu a pod názvem Myjavka - Myjava se zase uvádí v roce 1502 v soupisu brančského panství av listině krále Ferdinanda z roku 1547 jako prédium Mijawka. Její část - do roku 1980 samostatná obec - Turá Lúka vznikla v roce 1580 jako vesnice Turopole, což dokumentuje i nápis na současném turolúckom římskokatolickém kostele z roku 1610. Z uvedeného tedy vyplývá, že oblast dnešní Myjavy střídavě patřila panství hradů Čachtice a Branč. Její první kolonizační vlnu tvořily po bitvě u Moháče v roce 1526 před Turky utíkající obyvatelé z tehdejších jižních částí Slovenska, přistěhovalci z Pováží a slovenského Pomoraví a druhou vlnu, tzv. valašskou, tvořily zase obyvatelé z Trenčínské a Oravské stolice. Soupis Nitranské stolice z roku 1589 uvádí, že na Myjavě bylo v té době 99 domů, z nichž měla platit daň, v Turé Louce bylo domů 108. Měli tu být sepsány všechny sedlácké a Želiarska domy, jakož i ostatní domy, pokud nebyly stavěné na způsob zemianských kurii a byly obydlené. Kromě těchto soupisů je nejstarším písemným dokladem o existenci vesnice Myjava (Vagyocz et Myawa) donacního listina z roku 1603 vyhotovena u příležitosti uvedení Františka Nádasdyho - jinak manžela známé "Krvavé hraběnky" Alžběty Báthoryové - Ostrihomské kapitulou do držby Čachtického panství. Nádasdy zároveň obhájil svůj nárok na držbu Myjavy ve sporu s Nyáryovci z hradu Branč a po zmiňovaném roce 1603 se už podobný problém mezi oběma sousedícími panstvími nevyskytl.


V 17. století došlo k dělení majetku v rámci dědictví mezi děti Františka Nádasdyho a Alžběty Báthoryové. Od roku 1617 tak byla Myjava rozdělena na dvě části - na nádašdyovskú a drugethovskú. Z urbárov Čachtického panství se dozvídáme, že počet obyvatel Myjavy v té době stále rostl. Z tohoto období stojí za zmínku událost ze dne 25. listopadu 1621, kdy se kopaničiari museli bránit německým a Kozačky vojskům ve věži kostela. Myjavčania se totiž zapojily do Bethlenovho povstání a podnikli úspěšný útok na oddíl polských kozáků při Rohatci. Pomsta na sebe nenechala dlouho čekat. Kozáci vedení Krnovská knížetem přitáhly 24. listopadu 1621 na túru Louku, kde přespali. Turolúčania tak stihli včas varovat Myjavčanov a ti se rozhodli bránit. Samotný boj, při kterém padlo asi 80 Myjavčanov i samotné krnovské kníže se zmiňuje i v dobové básni (písni) Myjava a kozáci. Vojáci bitvu vyhráli, kostel, faru a domy vypálili, Myjavu zpustošili a odtáhli. Na obnovu zničených částí panství, tedy i Myjavy, dostal Pavel Nádasdy v roce 1625 od své manželky Judity Révayovou 60 000 zlatých.
Obyvatelstvo Myjavy bylo v 17. století v podstatě rolnické, zabývalo se obděláváním půdy a chovem dobytka, koní či ovcí. Stávající řemesla tehdy ještě nesloužily pro trh, ale zejména pro potřeby domácích osídlenců. Například v urbári z roku 1617 se zmiňují lidé věnující se kovářství, kolárstvo, obuvnictví, řeznictví, mlynářství, korytárstvu či tkalcovství. V soupisech z poloviny 17. století je v Myjavě uvedených 27 řemeslníků a první cech - kožešnický (blanársky) - zde byl založen v roce 1676. V roce 1661 bylo v nádašdyovskej části Myjavy 37 sedláků (usedlostí), 62 starých a 33 nových Chalupník, 36 Chalupník bydlících v jiných domech a 13 rodin, které neměly domy ve vesnici, ale bývaly na Kopanice. Z drugethovskej části Myjavy se srovnatelné dokumenty ve stejném období nedochovaly.

1937_hwwtwb466l.jpg

Bouřlivé léta 17. století byly poznamenány nejen povstáními a boji, ale i protireformačním úsilím a odebíráním kostelů evangelíků. Nevyhnula se tomu ani Myjava. V roce 1643 přestoupil na katolickou víru držitel Čachtického panství František Nádasdy ml., Který si vzal za manželku dceru palatina Mikuláše Esterházyho Annu Esterházyovú. V důsledku toho došlo v Myjavě k odchodu evangelického a příjezdu katolického faráře. Právě odebírání kostelů bylo jednou z příčin povstání sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho proti Habsburkům v roce 1644. No už o rok na to uzavřeli císař s Rákoczim mír av roce 1646 byl vydán ochranný list, který přikazoval vrátit myjavský kostel s farou a příslušnostmi zpět evangelickým věřícím. Situace se opět začala měnit po nástupu nového panovníka Leopolda I., kdy katoličtí feudálové začali ostřejší vystupovat proti evangelíků. Na příkaz Františka Nádasdyho ml. musel z Myjavy odejít Daniel Krman st., kteří se na krátce uchýlil na túru Louku a potom do Bobota v Trenčínské stolici. Nádasdy mladší se později zapletl do Wesselényiho spiknutí proti Habsburkům, za což byl ve Vídni sťat, ale poměry v Čachtickém panství se neuvolnily a kostel už evangelíků vrácen nebyl. Právě naopak. Náboženská nesvoboda pokračovala az tohoto období je známa událost s názvem Turolúcka vzpoura. Ta se odehrála 14. července 1672 v Turé Louce, kdy se Turolúčania a obyvatelé nedalekého Bukovce rozhodli bránit svůj kostel před odebráním se zbraní v ruce. Postavili se na odpor průvodu veľkovaradínskeho biskupa Jiřího Bársonya, který na území ostřihomské a nitranské diecéze vizita majetek všech církví av boji zabili biskupovy bratra, pronotára Jana Bársonya a dalších členů doprovodu zranili. Soud v této záležitosti usedl 5. září 1672 v Sobotišti a jeho výsledkem byla poprava 12-ti evangelíků na vrchu Hrajky v Turé Louce, kde dnes najdeme památník věnovaný této události. Náboženská intolerance iv dalších letech vyvolala mnoho nepokojů v kraji (Senická vzpoura, vypálení vesnic vojskem Arnošta Strahemberga a chorvatskými Kompanie plukovníka Collalda, vyvraždění katolických kněží v Myjavě, Turé Louce a Brezové a podobně) až nakonec přerostla do Thökölyho povstání proti císaři. K nápravě poměrů přišlo až po vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. 13. října 1781, na což Myjavčania reagovali výstavbou nového kostela, jehož základy byly položeny 21. dubna 1784 a dokončen a vysvěcen byl 8. listopadu 1785. Věž - dnes známá i jako Myjavská věž - byla k němu přistavěna až v letech 1854 - 1856 . Měří 67 metrů a kříž na jejím vrcholu je vysoký 7 metrů.

1937_24vx6847to.jpg

Vraťme se však ještě do roku 1663, kdy vznikl ozbrojený konflikt mezi Habsburky a Osmanskou říší. Turecké vojska po svém přesunu z Istanbulu k severní straně Dunaje začali obléhat Nové Zámky a na pomoc jim přišli Tataři z Krymu. Ti však podnikali i výpady hluboko do území dnešního Slovenska. 5. září 1663 tak poprvé propadly i Myjavu a túru Louku, další vpády následovaly 16. září a 10. října téhož roku. Daniel Krman ml. ve svých spisech uvádí, že Tataři tehdy z Myjavy odvlekli 707 lidí a některých přímo ve vesnici pokáceli. Myjava byla po těchto událostech tak zpustošena, že na podzim 1663 nedokázala odvést služebnosti svým pánem.
Navzdory všem nepříznivým dějinným událostem počet obyvatel Myjavy nadále rostl az celokrajinského uherského soupisu obyvatelstva provedeném v roce 1828 vyplývá, že v Myjavě tehdy žilo 1625 hlav rodin a stálo zde 1103 domů, z nichž se platila daň. Bylo zde 88 sedláků, 1319 Chalupník, 153 podželiarov - Chalupník bez domů, 82 řemeslníků a jeden obchodník. Z řemeslnických mistrů měla Myjava 35 pytlikárov, 21 mlýnů, 11 řezníků, jednoho pekaře, jednoho bednáře, čtyři kováře, jednoho gombikára, dvou kožešníků, po jednom mistrovi řemesla truhlářského, řemenářské, krejčovského, Garbiarska, kloboučnické a jednoho výrobce borovičky. Myjavčania tehdy chovali 120 volů, 1442 krav, 235 jalovic a býčků, 365 koní, 3064 ovcí a 69 prasat.

1937_e9jw904uo8.jpg

Významným obdobím v dějinách Myjavy je národní obrození v 18. a 19. století a zvláště pak události meruôsmych let, kterými se "kopaničářská metropole" významně zapsala do české historie. Uhersko jako takové bylo od svého počátku mnohonárodnostním státním zřízením, no v 90. letech 18. století se začala do popředí tlačit vysoká šlechta s maďarským původem. Ta prosadila balík zákonů ve svůj prospěch a například zákon z let 1790 - 1791 zavedl maďarštinu jako mimořádný předmět do všech středních a vyšších škol v Uhersku, čili i na území Slovenska. Pod vlivem těchto politických tahů začala získávat na významu národnostní otázka, kdy několik národy pocítili potřebu sebeurčení a začali se hlásit o svá práva. Samozřejmě, mezi nimi i Slováci. Již v první generaci Slovenská národních buditelů nacházíme Myjavské rodáka - kantorů, faráře a novináře - Jana Vyskydenského dále evangelického faráře Samuela Kolényho, učitele Pavla Jakubovič, básníka Jana Trokana a dalších. Život v národnostním duchu začal v Myjavě vzmáhat i zásluhou Josefa Miloslava Hurbana, kaplana v Brezové pod Bradlom a faráře v hlubokém. A právě na faře v hlubokém přišlo v roce 1843 ke střetnutí Ľudovíta Štúra, Jozefa Miloslava Hurbana a Michala Miloslava Hodži, na kterém se rozhodli uzákonit novou spisovnou slovenštinu založenou na středoslovenském nářečí a nazvanou také Štúrova slovenština. Vznikla tak možnost sjednotit evangelíků a katolíků na základě nového spisovného jazyka a upevnit národní jednotu. Výsledkem těchto snah bylo vypracování Žádostí slovenského národa - programu se 14. body, který byl představen 10. května 1848 na celonárodní poradě v Liptovském Mikuláši. Maďarská vláda následně zareagovala na vývoj situace vydáním zatykače na Hurbana, Hodži a Štúra, kterým se však podařilo uprchnout na Moravu a do Čech a 2. června 1848 se v Praze zúčastnili Slovanském sjezdu. A tady už třeba hledat zárodek SNR, která se oficiálně konstituovala 16. září 1848 ve Vídni. Politické záležitosti v ní měli na starosti Hurban, Hodža a Štúr, vojenské Bedřich Bloudek, František Zach a Janeček a dvěma tajemníky se staly Bohuš Nosaka a Daniel Jaroslav Borik.


Doplňující informace

Možnosti dopravy: Pěšky, Bicyklem, Autem, Vlakem, Autobusem
Možnosti parkování: Parkování zdarma v okolí

Akceptované platby: Hotovost
Domluvíte se: Slovensky

Vhodné pro: Děti, Rodiny s dětmi, Seniory, Hendikepovaných, Cyklisty, Mládež, Dospělé
Sezóna: Jar, Léto, Podzim, Zima
Aktualizováno dne: 8.11.2018
Zdroj: Mesto Myjava

Otevírací doba

Počasí

pondelí - středa:
08:00 - 11:30
12:00 - 16:00
čtvrtek - pátek:
07:00 - 11:30
12:00 - 15:00


Kontakt

Telefon: +421 34 621 2251
Webová stránka: myjava.sk
město Myjava
Mestský úrad Myjava
Nám. M. R. Štefánika 560/4
907 01  Myjava
Kraj: Trenčiansky
Okres: Myjava
Region: střední Pováží
 48.752657, 17.565904

Lokalita Myjava

Mestský úrad Myjava
Nám. M. R. Štefánika 560/4
907 01  Myjava

Zobrazit kontakt

tipy na zážitek v okolí Události