Město Považská Bystrica

památky

Považský hrad

Ruiny Považského hradu vyčnívají z vysokých útesů na strmém kopci s nadmořskou výškou 497 m. Nazývali ho i Bystrický hrad a patřil mezi důležité hrady na Pováží. Za největšího rozkvětu v něm bývalo asi 400 lidí.
Hrad má jedinečnou polohu. Cesta něj vede podél kostele a jednom ze dvou zámků v Povážském Podhradí. Je strmá a Skalitého. Vstup do hradu kromě věžové brány chránily dvě bašty, části silných zdí se střelnými otvory, přes které se hradní posádka bránila před nepřítelem. Spodní místnosti věžové brány sloužily jako skladiště pro munici. Byla zde prý i tajná brána, kterou se obyvatelé hradu stýkali s vnějším světem, když během nebezpečí věžová brána byla zazděna. Severním směrem vyčnívá čtyřhranná věž. Původně to byla věznice. Na východ od ní vidět hlavní bránu, tzv. hlásku, ještě dost zachovanou, kterou vedla i vozová cesta. Nedaleko bylo skladiště pro děla. Zde byl i byt kastelán. Předhradí obklopovala příkop (nádržný jarok), která sloužila na obranu během války. Na jihozápadní straně hradu vidět zříceninu skupiny staveb, které sloužily jako byty. Přízemní místnosti byly sklady, sýpkami, kuchyněmi a komorami. Patra byly obydlené. Hrad byl původně třípatrový. Jako stavební materiál používali pískovec a vápenec, které jsou ve zdech viditelné. Podle neověřených zpráv byl hrad postavený v r. 1128, v písemných dokumentech se poprvé nepřímo vzpomíná až v roce 1316, v době Matúše Čáka Trenčínského. Tento hrad byl původně dřevěný.
Jako královský majetek ho spravovali královští kasteláni. Po Matúši Čákovi, který se ho zmocnil násilím, byl jeho prvním známým držitelem zemsky soudce Alexander Hédervár. Spolu se svým synem Mikulášem sídlili na hradě v letech 1325 - 1354. Od r. 1354 hrad už patřil Pavlovi Ugalimu, pronotárovi a kancléři bývalého zemského soudce. Koncem 14. století panovník Zikmund dal hrad do držení na několik let velmož polského původu Sudivojovi z Ostrorogu, haličskému palatinovi.
V letech 1400 - 1424 jej vystřídaly Ctibor z Beckova a jeho syn. V 15. století se hrad jako královský dar dostal do soukromého vlastnictví rodu Podmanický. Král Matyáš Korvín, jakmile nastoupil na trůn, odměnil Ladislava Podmanického za jeho služby tím, že jemu a jeho potomkům daroval r. 1458 hrad is přilehlým panstvím.
Po moháčskej bitvě nastaly v Uhrách složité poměry. Část šlechty si za panovníka zvolila Jana Zápolského, druhá byla za Ferdinanda Habsburského. Existence dvou korunovaných panovníků v zemi měla zhoubné následky. Další potomci rodu Podmanický Ján a Rafael, kteří byli přívrženci Jana Zápolského, větší část majetků získali loupežemi. Roku 1545 zemřel Ján Podmanický. Dědicem jeho majetku se stal Rafael na dobu 13 let, protože zemřel v roce 1558. Rafaelova smrtí skončilo 120-leté panování podmaničtí. Po jejich vymření hrad a panství prodala královská komora r. 1560 Gaspari Šerédymu a jeho manželce Anne Méreyovej za 53 000 zlatých. Gašpar Serédi zemřel v r. 1563, a to bez potomků. Vdova Anna Méreyová se vydala r. 1571 za Ondřeje Balaše.
Hrad zastřešený šindeli patřil mezi největší dobře opevněné stavby tohoto druhu. V době jeho slávy se sem přiváděla voda podzemními dřevěnými potrubími ze studánky zvané Sklepitá. O tom svědčilo mluvení nejstarších občanů obce, jejichž rodiče ještě r. 1912 našli části takového potrubí. Druhá polovina 17. století přinesla hradu bouřlivé časy. Definitivní konec jeho slávy udělali císařská vojska r. 1698, kdy hrad zbourali a zapálili. V vzpomínkách starších obyvatel Podhradí se zachovalo vyprávění jejich předků, kteří vzpomínali, jak tehdejší obyvatelé sledovali hořící hrad.

Zámeček v Orlovem

Počátky historie Orlovský zámečku jsou úzce spjaty s dějinami Považskobystrického hradu. V roce 1612 dal syn Andreje Balaše, Žigmund postavit v obci Orlové na terase za řekou Váh zámeček v renesančním slohu. V roce 1616 vyhořel. V roce 1733 byl přestavěn v barokním slohu a rozšířený. Arkádový dvůr byl doplněn ústřední fontánou s barokními prvky. Součástí interiéru je kaštieľna kaple sv. Jana Nepomuckého umístěná dodnes v levém křídle, kde se konají pravidelné bohoslužby. Zámeček byl zpřístupněn veřejnosti 1. 5. 1984.

Kaštel v Jasenici

Původně renesanční zámek v Jasenice dal v roce 1618 postavit Daniel Szunyogh. Dokumentuje to i dodnes zachovaný latinský nápis umístěný nad hlavním portálem do zámku.
Dvoupodlažní budova zámečku s dvojtraktovou dispozicí na půdorysu tvaru L, s ústředním dvouramenným schodištěm byla koncem 18. stol. zbarokizovaný a dále upravována v 19. a 20. stol. Renesanční valené klenby s lunetami nacházející se v místnostech a trámové stropy na patře byly částečně vyměněny za rovné. Sunyoghovci patřily k předním zemanským rodem v Uhersku. Pocházeli z abovsko župy. Poté, co abovsko podzupan Mikuláš Szunyogh (1390 - 1394) získal v roce 1394 obec Jasenica v Trenčínské župě, postupně se do trenčínské oblasti přistěhovali i jeho potomci a začali si psát přídomek ... z Jasenice. Po roce 1460 se staly držiteli Budatín. Mikulášovi vnuci Bartoloměj a Kašpar, žijící v 15. stol., Založili dvě základní větve rodu. Bartolomej zůstal bydlet v Jasenice a jeho potomci vytvořili zemanská (Jasenická) linii rodu. Podle soupisu z roku 1646/47 do ní patřily Erasmus a Michal Szunyoghovci. Oba byli majetnými šlechtici z horního okresu Trenčínské stolice. Je pravděpodobné, že příslušníci tohoto rodu žili v Jasenice a Malé Divinka ještě v 19. stol. Ze zemanské linie vynikly Daniel, (v letech 1614 - 1623 trenčínský slúznych), Michal (ve stejné funkci v roce 1783) a Pavel, (v roce 1693 farář obce Trstice v Bratislavské stolici). Druhou (Budatínska) linii rodu založil Gašpar Szunyogh, který si vzal za manželku vdovu po Rafaelu z Hatné a vyženil část Budatínského panství. Většiny panství se zmocnil donácii z roku 1487 od krále Matyáše Korvína. Gaspari vnuci Jan a Juraj rozdělili tuto linii rodu na dvě podvětve. Oba byli v roce l588 povýšení do barónskeho stavu.
Z hlediska záchrany kulturního dědictví a také společenské potřeby se v letech 1986 - 1990 plánovala obnova renesančního zámečku v Jasenice. Po ukončení rekonstrukčních prací měl sloužit Vlastivědného muzeu v Považské Bystrici na zřízení odborného přírodovědného pracoviště a přírodovědné expozice. Bohužel k tomu nedošlo, a tak potřeba jeho záchrany zůstala opět na několik let nevyřešena.
K celkové obnově objektu zámečku se přistoupilo až v roce 2003, o co se zasloužil Obecní úřad v Jasenice. Obnovený zámeček byl veřejnosti zpřístupněn dne 4. září 2005.
V nově zrekonstruovaném kostele je v současnosti umístěno detašované přírodovědné pracoviště a expoziční a výstavní prostory Vlastivědného muzea v Považské Bystrici. Muzeum v nich definovalo přírodovědnou expozici, jejímž těžištěm je zoologická expozice dokumentující faunu považskobystrického regionu. V přípravném stádiu je expozice geologie a botaniky. Kromě toho v interiéru zámku jsou umístěny dvě dlouhodobé výstavy "Regionální umělecká výroba" a historická výstava "Taková byla Považská Bystrica". V ostatních prostorách uskutečňuje muzeum plánované výstavy přírodovědného, historického, tak uměleckého charakteru ak nim se vážící tradiční kulturně-společenské akce určené pro širokou veřejnost.