Od konce 15. století až do druhé poloviny 19. století tvrdil muziku v Púchově rod Marczibányovcov. V první polovině 17. století se ve městě usadili moravští bratři a Púchov se proslavil jejich Súkennícka výrobky. Díky výhodné zeměpisné poloze se Púchov stal přirozeným obchodním centrem oblasti.
V roce 1649 král Ferdinand udělil městu právo konat výkladní jarmarky. Právě v roce 350. výročí udělení Jarmočná práv město Púchov tradici jarmarků a trhů obnovilo organizováním Prvního púchovského jarmarku v zářijovém termínu '99. Tradičními řemesly, rozvojem kterých město rostlo, bylo soukenictví, hrnčířství a knihtisk.
Centrem púchovského tkalcovství byla právě Moravská ulice, kde v roce 1761 působilo 68 Súkennícka dílen. Zde se rodil i Púchovský lidový kroj zdobený modrotiskem, která také patří k specifikům města. Výrobna Stanislava Trnky je totiž jedinou výrobnou modrotisku na Slovensku a svým způsobem je malým muzeem. Jednou z mála historických památek, která se v Púchově zachovala, je Župní dům. Barokně-historickou stavbu dal na konci 18. století postavit Imrich Marczibányi. Je umělecko-historicky hodnotným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti. Dnes je Župní dům sídlem muzea púchovské kultury. Po útlumu rozvoje města v 18. století dochází ke zlepšení poměrů v druhé polovině 19. století vybudováním železnice.
Od počátku 20. století se objevují první fabriky, postupně Syderolit a syenit na výrobu tašek, první slovenská továrna na oděvy "Rolný" (dnešní Makyta) a nakonec i výrobna pneumatik - dnešní Matador, resp. Continental. V době Rakousko-Uherska patřil Púchov pod správu Trenčínské župy, po vzniku ČSR se zařadil jako okresní město pod Ústecký kraj. Tento stav trval až do roku 1960, kdy byl okres Púchov zrušen a jeho území se stalo součástí okresu Považská Bystrica. Od roku 1996 je Púchov znovu okresním městem.