město Trenčín

První písemné prameny o městě
V zakládací listině pražského biskupství z roku 1086 se vzpomíná provincie Vag na středním Pováží. Vzhledem k době založení biskupství v poslední třetině 10. století, je pravděpodobné, že Trenčínský hrad byl již koncem 10. a začátkem 11. století sídlem této provincie. Nejstarší písemná zmínka o Trenčínském hradě se však nachází již v přesněji nedatované zprávě v Uherských gestech. Váže se k roku 1067, kdy probíhaly boje mezi uherským králem Šalomounem a českým knížectvím. Nepřímým dokladem o existenci Trenčína je i zmínka v tzv. Maurovej legendě před rokem 1074, pojednávající o poustevnících sv. Benediktu a Svorad, kteří žili v 11. století na Skalce u Trenčína.

Kozmasova Kronika Čechů vzpomíná, že roku 1091 ujel český knížecí syn Břetislav před svým otcem, knížetem Vratislavem do uherské země na místo Bán (Bánovce, Bánov) nedaleko hradu Trenčín.

Samotné město Trenčín se vzpomíná v tzv. Zoborské listiny z let 1111 a 1113 jako mýtného a tržní osada pod Trenčianským hradem. Zdá se, že navzdory maďarskému záboru se na okolí Trenčína udržela původem slovanská šlechta. V roce 1241 se vzpomíná trenčínský župan Bogomer (Bohumír), který vedl obranu Trenčínského hradu proti Tatarům. Tatarský vpád, který v tomto a následujícím roce vylidnil značnou část Uher, směřoval jedním proudem ze severní Moravy Vlárska průsmykem koncem dubna na Trenčín. Podhradská osada byla zřejmě zničena, ale samotný hrad, v té době jistě alespoň z části kamenný, útoku odolal.

Historie svobodného královského města
V roce 1412 udělil císař a uherský král Zikmund Lucemburský Trenčínu statut svobodného královského města s právy Budína a Székesfehérvár. Tím se zařadil mezi nejvýznamnější města Uherského království.

V polovině května 1528 oblehli Trenčínský hrad, jak nejvýznamnější pevnost vzdorkráľa Jana Zápolského vojska Ferdinanda I. Habsburského pod velením generála Johana Katzianera. 28. června hrad kapituloval. Město bylo tehdy už vypálené, vyrabované a zpustošené. Poškozené byly i městské hradby. Po jejich opravě v roce 1543 přistoupil městský magistrát k úpravě obou městských bran. Zejména Dolní "Turecká" brána byla zesílena půlkruhovým Barbakan s menší věží.

Opravený byl i Farní kostel a kaple (karner) sv. Michala. Zničený františkánský kostel za hradbami na předměstí však už neopravili i když jeho zdi stáli až do roku 1596. Zobrazuje jejich i první známé zobrazení Trenčína, veduta města z roku 1580.

Obavy nebyly zbytečné, jak to ukázal už rok 1599, kdy se plenícím hordy krymských Tatarů v službách osmanského sultána dostali až k Trenčínu a zpustošili široké okolí. V roce 1604 však město osud neminul a Bočkaj hajdúsi v něm napáchaly strašné škody. K nim se vzápětí přidaly napjaté vztahy městského magistrátu k novému hradnímu pánovi Štěpánovi Ilešházimu, doprovázené vzájemnými potyčkami a křivdami. Katastrofa se opakovala o necelých 20 let později, když se Trenčína zmocnili rabujícím vojska Gabriela Bethlena. A aby toho nebylo dost, postihla město v roce 1625 povodeň. V letech 1644-1645 byl Trenčín opět ohrožován povstaleckými vojsky Juraje I. Rákociho. Mor v roce 1656 zabil přes 300 obyvatel. Opětovný vpád osmanských vojsk postihl střední Pováží v roce 1663. Při útoku na město 2. října Turci Trenčín ani hrad sice nedobili, ale zapálili předměstí a při obraně města padlo více než 300 měšťanů a vojáků hradní posádky, dalších odvlekli do otroctví a na okolí vypálili 17 vesnic. O 15 let později (1678-1683) pustošil okolí Trenčína vojska Imricha Tököliho. Poslední, avšak největší katastrofa postihla Trenčín v období stavovského povstání Františka II. Rákociho. Kurucké vojska sice nedobyli hrad, ale 14. 2. 1704 obsadily město pod ním. I když se zanedlouho 2. května byly nuceny stáhnout, blokáda přetrvala po čtyři roky. Zuřil hladomor a nemoci a navíc 14. 5. 1708 vypukl katastrofální požár, který zničil nebo vážně poškodil 195 domů, kostel piaristů a také městské opevnění, které již nebylo opraveno. Zdálo se, že morová epidemie, která vypukla v roce 1710 a jejíž padlo za oběť přes 1000 lidí, zasadí městu ránu z milosti. Ale už v roce 1715 si další vlna morové nákazy vyžádala životy dalších 222 obyvatel města. Tyto katastrofy, způsobily škody za více než 460 tisíc zlatých a co do utrpení a ztrát neměli v dějinách Slovenská měst obdoby.

Druhá polovina 16. a 17. století nepřinesly pouze samé pohromy. Stali se pro Trenčín i obdobím rozkvětu umění a kultury. Od druhé poloviny 16. století se v Trenčíně usazovali první novokřtěnci (Habáni), kteří podnítily vznik později charakteristické trenčínské majolika (foto).

Po vypuknutí Třicetileté války a Bielohorska porážce se do Trenčína a okolí stahovali uprchlíci z Českého království a zejména Moravy. Již v roce 1637 založil Jan Václav Vokál z Prahy v Trenčíně první kníhtlačiareň. Fungovala do roku 1664. Za necelé tři desetiletí zde vzniklo okolo 250 tlačí. Na její tradice později v 19. století navázala činnost Ganzelovej tiskárny a podniku F. Škarnitzla.

Utrpení, války a katastrofy se Trenčínu nevyhýbaly ani v dalších letech. V roce 1790 postihl město katastrofální požár, který zničil téměř celé vnitřní město a těžko poškodil Farní kostel a faru. Dal také definitivní tečku za slávou Trenčínského hradu, ze kterého zůstaly pouze ruiny. Zvýšené zatížení a břemena přinesly i napoleonské války. V roce 1805 přes Trenčín procházel ruský car Alexandr I. na své cestě k Slavkova. Po prohrané bitvě se tudy i vracel. V roce 1814 prošlo přes Trenčín 36 tisíc mužů ruské armády táhnoucí k Lipsku.

Největší povodeň postihla Trenčín v srpnu 1813. Zničila úrodu na polích, poškodila mnoho domů a stála životy 44 obyvatel města. Katastrofa rakouské armády v bitvě u Sadové (Hradci Králové) 3. 7. 1866 se nepřímo dotkla i našeho města. K Trenčínu se stěhovala část poražených rakouských vojsk. Epidemie cholery, která propukla zejména mezi množstvím raněných vojáků, se přenesla i na civilní obyvatelstvo, v srpnu a říjnu si vyžádala několik desítek životů. V rakousko - pruské válce bojoval i trenčínský 71. pěší pluk, který byl od roku 1880 natrvalo umístěn v Trenčíně.

Ještě v roce 1874 se Trenčín stal posádkové městem i pro 15. honvédsky (domobranecký) pluk. Oba útvary byly doplňovány branci ze středního a horního Pováží. Zejména 71. pěší pluk se stal známým jako "Drotárska regiment".

Rakousko - Uhorské vyrovnání nemilým způsobem postihlo i Trenčín. Ze svobodného královského a později municipiálního města (právní bylo na úrovni župy) klesl od roku 1867 na úroveň "obce se zřízeným magistrátem" a byl podřízen Trenčianskému županů.

Trenčín - významné hudební centrum na Slovensku
Jak je všeobecně známo, v roce 1649 se v Trenčíně usadili jezuité a už o tři roky začaly vyučovat ve škole. Trenčín byl tehdy městem s převahou slovenského obyvatelstva (nebyly zde prakticky Němci ani jiné národnosti než např. V Bratislavě, Trnavě a pod.), Které bylo téměř výlučně evangelické konfese. Jezuité tedy začali v Trenčíně působit iv souvislosti s rekatolizáciou a jejich kolegium se stalo brzy jedním z nejdůležitějších na celém území dnešního Slovenska: v roce 1655 začal v Trenčíně fungovat noviciát, v roce 1657 byla otevřena nová budova kolegia, ve kterém byla i divadelní sál (Theatrum), v roce 1694 vznikl i šlechtický konvikt (convictus nobilium). V souvislosti s rychlým rozvojem trenčínského jezuitského kolegia se rozvíjela i hudba, ale například i divadlo (hudební divadlo), které bylo dobrým nástrojem působení na obyvatelstvo. Ještě před otevřením divadla no i potom hráli jezuité divadlo - školní hry is hudbou (se slavnostním zvukem trubek a tympány) i na náměstí (pompézní představení zejména na Boží tělo, na Velikonoce) a tyto hry zanechali podle kronikářů velký vliv na protestantské obyvatelstvo. Spolupracovali přitom is hudebníky farního kostela. Vzácný doklad nadkonfesionálnej spolupráce se zachoval z této doby (z let 1658-68) právě z Trenčína: evangelíci posunuli své bohoslužby tak, aby je, resp. Mestky hudebníci (trubači) mohli hrát na velkých slavnostech iu jezuitů. Velkým mecenáš Trenčianských jezuitů byl novoměstský probošt M. Lippai, zásluhou kterého byly například zakoupeny kostýmy až v Benátkách. Trenčianských jezuité spolupracovaly v oblasti hudebního divadla s předními skladateli, kteří komponovali pro jezuitské kolegia iv Rakousku, například hudbu ke hře "Vindicta Sancta in Alexandro Hierosolymorum patriarcha" (1699) zkomponoval pozdější basista Císařské dvorské kapely ve Vídni Caspar Liedmayr (1669-1724) .

Když jsme už začali divadlem, resp. hudebním divadlem, tak to dokončíme: Trenčianska jezuité hráli hudební divadlo i v 18. století - až do zrušení řádu (v roce 1773). Z Trenčína se zachovaly i velmi cenné prameny v této oblasti - například "Musica Theatralis" vídeňského rodáka a žáka trnavského jezuitského kolegia Josepha Umstatta (1761), dále kompletně zhudebněna pašijové hraJosefa Schreier v slovenském jazyce z roku 1768 ( "Opera a Duetto de Amara Passione DNJC ") nebo několik masopustních parodií, z nichž nejzajímavější je zhudebněna parodie filozofické disputace (" Syllogismus de ente Rational "- o podstatě, resp. o původu rozumu), která se připisuje významnému českému skladateli FX Brixiho.

Na tradici jezuitského hudebního divadla navázaly piaristi, kteří v roce 1776 převzali školu a kostel. Jedna z nejzajímavějších masopustních skladeb za chovaných u nás vůbec, je už z piaristický éry (která trvala až do barbarského zrušení řeholí v roce 1950): je to skladba na latinsko-slovenský text "Rekviem jak piji, taj piji" (mohli bychom říci jakési "pohřbívání basy" v učení, vzdělaném prostředí kláštera). Četné podobné skladby se zachovaly zejména v opise P. Augustina Šmehlík (v Trenčíně působil jako regenschori a pedagog v letech od r. 1800 až do smrti 1844), například zábavné kánony o tabáku, žábách a pod. od piaristů P. Norberta Schreier (syna před chvílí zmíněného Josefa Schreier), jedné z nejvýznamnějších postav našich církevních dějin v 18. století vůbec (nejen co se týče hudby).

Jezuitská éra kolegia a tohoto kostela byla významná nejen pro hudební divadlo, kde patří Trenčín k nejvýznamnějším místům na Slovensku, ale i pro samotnou hudbu. Jezuité dávali velký důraz na hudební výchovu, čili i jejich žáci měli často výborné hudební vzdělání, ale přitom jezuité zaměstnávaly i světských (placených) hudebníků: varhaníků, regenschori, neboť jezuita, člen řádu se zřídkakdy mohl věnovat hudbě úplně. Nejznámějším světským hudebníkem z jezuitské éry kolegia a kostela byl Jan Ignác Ambro, varhaník v letech 1748-1765, který přišel do Trenčína z Bojnic (jeho předchůdce Jozef Pinkay byl dokonce skladatel). Ambro obohatil trenčínský sbírku o mnohé vzácné hudebniny, jeho repertoár byl velmi bohatý, moderní, zahrnoval zejména skladby italských, jihoněmeckých a rakouských skladatelů, jako např. JA Hasse (významný německý operní skladatel, jeden z vrcholných představitelů neapolské operní školy), další Neapolčania N. Porpora významný pedagog) a F. Durante, slavný GB Pergolesi, vynikající zpěvák VB Faitelli nebo německý benediktin Fr. M. Königsberger, od něhož se zachovaly v trenčínské sbírce unikátní sinfonie (seznam by byl delší - G. Gonelli, GJ Donberger, JG Zechner a mnozí jiní). Trenčínské jezuité už velmi časně znali nejen aktuální dobovou barokní hudbu, ale i hudbu nového stylového směřování - klasicismu.

Trenčín patří k nejstarším místům výskytu skladeb J. Haydna (1765) a C. Ditters von Dittersdorf, zejména symfonií těchto dvou vynikajících mistrů hudebního klasicismu (hráli se v kostele na začátku a během bohoslužby již v 60. letech 18. století). V těchto tendencích, tj výborné znalosti dobového repertoáru pokračovali piaristi - vždyť nejstarší známé odpisy díl WA Mozarta a L. van Beethovena pocházejí také z Trenčína (1787, resp. 1811).

V tomto velmi stručném přehledu hudebních dějin Trenčína nelze zapomenout na skutečnost, že město mělo centrální postavení na středním Pováží iv hudbě. Jeho pozitivní vliv na hudební kulturu se projevoval tak směrem od Nového Města nad Váhom až po Žilinu (Dubnica, Ilava, Považská Bystrica, Púchov, Pruské a další menší centra). Význam Trenčína jako hudební centra však daleko přesáhl střední Pováží. Trenčín patřil v minulosti - a díky vzácné sbírce jezuitů a piaristů dodnes patří - k nejvýznamnějším hudebním centrům na Slovensku.

Rozvoj kultury v Trenčíně
Pro rozvoj kulturního života v našem městě měl velký význam vznik několika spolků v druhé polovině 19. století. Organizování kulturních akcí se věnoval Ústecký společenský kruh, v roce 1873 vznikl Ústecký pěvecký spolek.

O charitu zejména pro chudé děti se formou pořádání kulturních a zábavních akcí starali Ústecký ženský spolek a izraelitským ženský spolek. Nezanedbatelnou roli v kulturním životě města hrál i Dobrovolný požární sbor ustanoven v roce 1873. V roce 1877 byl v Trenčíně založen Přírodovědný spolek župy Trenčínské pod předsednictvím Dr. Karola Brančík, který se stal nejvýznamnějším kulturním spolkem nejen města ale i celé župy. V roce 1912 se spojil s nově vzniklou muzejní společnosti župy Trenčínské a inicioval vznik muzea, které ve městě působí dodnes. Jeho prvním ředitelem se stal opět Dr. Karol Brančík.

O výchovu širších vrstev obyvatelstva se od roku 1904 starala Lidová knihovna, která půjčovala knihy zdarma. Na její tradice navazuje dnešní Veřejná knihovna Michala Rešetka.

Trenčín byl odedávna i významným školním centrem. V roce 1437 se zde vzpomíná rektor Jan, což dokládá existenci městské školy v té době. V roce 1572 dal městský magistrát postavit novou budovu školy, pro značný počet žáků dojíždějících ze širokého okolí. Župan Štefan Ilešházi nechal počátkem 17. století postavit další školu pro děti úředníků a zaměstnanců. Dlouhou historii mělo za sebou Piaristická gymnázium. Jeho vznik se váže k roku 1647. Jezuité založili v Trenčíně vlastní školu, která se v roce 1649 změnila na proslulé gymnázium. Studoval zde například Samuel Timon, zakladatel kritické uherské historiografie, zda vynikající matematik a astronom Maximilian Hell. Na starší tradice navázalo i Trenčianske gymnázium, před rokem 1918 nazýváno Vyšší královské katolické gymnázium a po tomto datu Čsl. státní výše reálné gymnázium. Soukromé reálné gymnázium, které založila Trenčianska židovská náboženská obec, se udrželo pouze několik let. Ve městě fungovala i měšťanské škola a konfesionální základní školy, katolická (dívčí), evangelická a židovská. Před rokem 1848 vznikl Ústav pro výchovu šlechtičen, v roce 1877 přeměněn na Státní vyšší dívčí školu, která dostala v roce 1907 novou budovu (dnešní gymnázium). Byla to v té době nejkrásnější a největší stavba v celé župě. O výchovu učňovského dorostu se od roku 1872 starala "pokračovací škola", později přeměněna na učňovskou školu.

Ve školním roce 1919/20 byla zřízena Československá státní obchodní škola av roce 1927 přeměněna na Státní československou obchodní akademii. V roce 1937 se přestěhovala do nové budovy na Sihoti a byla pojmenována po Dr. M. Hodžou.

Na prahu současnosti
Koncem 19. a začátkem 20. století přichází do Trenčína průmysl a modernizuje se dopravní spojení s jinými oblastmi Rakousko - uherské monarchie. V roce 1883 dosáhla Trenčín Považská železnice, s napojením na Košicko - Bohumínskou trať, která stimulovala vznik místního průmyslu. Trenčín získal spojení s Vídní i Budapeští a také přístup k slezskému uhlí. Stával se významným obchodním a průmyslovým centrem. Kromě oděvního, se rozvíjel i potravinářský a strojírenský průmysl. V 80. letech vznikl Kornhauserov lihovar, ke kterému v roce 189 přibyla i výroba droždí. V roce 1905 začala pracovat První továrna na slivovici a koňak (pozdější Slovlik). Výroba vrtáků v dílně B. Singera byla jediná v celém Uhersku. Ze starší Továrny na nábytek s parním pohonem vznikla v roce 1907 První Trenčianska nábytková a dřevozpracující továrna. V roce 1906 vynálezce průmyslových výbušnin Titan Norbert Czeipek postavil za městem Továrna na bezpečnostní výbušniny Czeipek. Titan však nedokázal konkurovat dynamitu a továrna po první světové válce zanikla. Mnohem větší úspěch měla továrna na zpracování vlny, kterou v roce 1906 založili francouzský podnikatelé, bratři Thibergionovci. I když továrna měnila názvy ( "tibergienka", Merina), výroba v ní pokračuje dodnes.

Počátkem 20. století pronikaly do Trenčína mnohé moderní vymoženosti zvyšující kvalitu života ve městě. V roce 1905 byl zaveden telefon, v roce 1907 bylo do zkušebního provozu uvedeny elektrické osvětlení veřejných prostranství, v roce 1909 se začalo s výstavbou moderní kanalizační sítě av letech 1910 - 11 město vybudovalo veřejný vodovod. Rychlý byl nástup nového kulturního média - kina. V roce 1906 promítal "Elektro-Bioskop" až čtyřikrát denně a budapešťská "Úrania" nabízela "kulturně - osvětové divadlo" s promítáním obrazů. První stále kino "Apollo" promítalo od roku 1907. Od roku 1912 nabízel Trenčan odpočinek a zotavení lesopark Brezina, svému účelu sloužící dodnes.

Sportovní život se v Trenčíně začal organizovat v 90. letech 19. století. Ústecký sportovní kruhsa věnoval veslárstvu, šermu, tenisu, bruslení a krátce měl i cyklistický oddíl. Ukázkový fotbalový zápas se v Trenčíně hrál v roce 1904 u příležitosti návštěvy arcikniežaťa Fridricha a arcikňažnej Isabely. Pravidelně se však fotbal začal hrát až od roku 1908. masovější základnu členství nabízel Ústecký tělovýchovný spolek založen v roce 1904. Organizoval gymnastické cvičení, měl šermířský a střelecký oddíl a také tenisové kurty. Na starší tradice navazuje dnešní TTS Trenčín.

24. května 1914 předvedl známý letec, Dolnozemská Slovák Andrej Kvasz první vzlet letadla těžšího než vzduch na Pováží.

Období první světové války se do dějin Trenčína zapsalo známou vzpourou vojáků trenčínského 71. pluku v srbském Kragujevaci 2. června 1918. 44 vojáků pluku bylo za účast ve vzpouře popravených.

Nový rozmach hospodářské a průmyslové základny Trenčína nastal po vzniku Československé republiky v roce 1918. Rozvíjela se nadále kultura a školství. V Trenčíně dnes působí několik středních škol. Gymnázium Ľ. Štúra, Piaristický gymnázium J. Braneckého, Obchodní akademie Dr. M. Hodži, Střední zdravotnická škola, Střední průmyslová škola oděvní, Střední průmyslová škola stavební Emila Bellus. Z vysokých škol má v Trenčíně sídlo Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka a Vysoká škola managementu.