obec Málaš

Historie Obce

Před r. 1277 měl tu své majetky i župní hrad Hont, ale později byly jeho majetky rozděleny. Král Ladislav IV. daroval r. 1277 Ostrihomské proboštovi dvě jutra půdy a málašské panství Hont, které později připadly ostřihomské kapitule. R. 1274 je obec zapsána jako Malas a malost, r. 1286 jako Malws: Adorján Malas r. 1290 vyměnil s Ostrihomské kapitulou své čtyři jutro země v Kyria za jiné v Malas. Koncem 13, a začátkem 14. stol. se zde zmiňují tři lokality podobného názvu: r. 1297 Kydymalusy, r. 1303 Puszta Malas (i Malus a Malas) a r. 1327 Mendscenthmalasa. První lokalita byla majetkem ostřihomské kapituly, další dvě patřily zemanem. R. 1321 král Karel Robert obec daroval županů Jurajovi. Zatímco v listině se vzpomíná jako Malas, papežští výběrčí daní ji do soupisu zapsali jako Malus. R. 1322 se ve sporu mezi služného Štefanem synem Tomáše a županem Bochova vzpomíná v podobě Bevd de Malas. R. 1333 zde mělo své majetkové podíly i Jágerský arcibiskupství. R. 1323 synovi Hochloua KOMES Jurajovi Tapolcsányimu daroval obec Málaš král Karel Robert, neboť po smrti Matúše Čáka Juraj slíbil králi věrnost a otevřel mu brány hradu Levice. Tak kníže získal štědrou donace na obec Málaš. V 14. stol. se obec vzpomíná pod různými jmény, jednou jako Bydy, jindy jako Bewd ai Bydy Malas. R. 1343 se obec vzpomíná iv stavovské dohodě mezi syny župana Jiřího a dětmi jeho sourozence, ale předtím zde nacházíme jako zeměpánů Poborovcov (z Gyórôdu). Prvním obyvateli obce byli Slováci, kterými obec dosídlil král Ladislav Velký a později i král Zikmund. Ale tito Slováci v důsledku morové nákazy později vymřeli a obec byla v 18. stol. dosídlená Maďary.

R. 1527 král Jan Zápolský potřeboval zvýšit stavy své přívržence, a tak v Budíně r. 1527 vystavil donace listinu pro Tomáše, Jiří, Ladislava Kistapolcsányiovcom na obce Topoľčianky, Velké Mlyňany, Malé Volkovce, Malý Uhrovec, Malý Málaš, Kolačno, pažitu a Sudince. Ale v tom roce se Málaš vzpomíná jako opuštěná obec. R. 1535 se zmiňují dvě obce, Velký Málaš patřil zemanem Málasiovcom a Kálnayovcom, Malý Málaš byl zcela opuštěn. Později se jako obec vyvíjel pouze Velký Málaš, který se stal ryze zemanskych vesnicí. R. 1537 získal Velký Málaš Kryštof Ordódy, a obec se stala jejich rodovým majetkem. Později zde byly pánům i rodiny Baloghovcov, Hunyadyovcov, Foglárovcov, Rainprechtovcov a Veressovcov. Tyto rodiny, resp. jejich příbuzní, vlastnili obec až do r. 1945. R. 1600 bylo v obci pouze 16 zdaněných domů, o rok později jich bylo 18. R 1720 zde žilo 14 poplatníků, byla tu i hospoda a výsek masa. R. 1828 měla obec již 61 domů a 397 obyvatel. E. Fényes vzpomíná Málaš jako obec s žírnými Orny půdami a pastvinami vhodnými na chov ovcí.
Do r. 1945 byl v obci jen jediný patrový obytný dům, a to zámeček Hechtovcov. Bylo zde několik přízemních šlechtických a zemanskych sídel a malé učupené přízemní sedlácké domy. Obyvatelé obce byli většinou katolického vyznání. Kalvínsky farnost zde vznikla r. 1655 a zanikla r. 1736. Kalvín v obci kostel neměli. První židovská rodina se podlá kronik usadila v Malas r. 1870 a patřila pod farnost v Tekovských Lužanech. Poštovní úřad v obci byl zřízen již 26. listopadu 1882, první telefon zde byl zaveden r. 1911.

První světová válka do života obce příliš nezasáhla, ale vyžádala si 15 obětí. Vznik I. ČSR přijali obyvatelé Malas klidně. 28. září 1918 byla předána do užívání malá průmyslová železniční trať vedoucí z Malas do Pohronského Rusková. Na její výstavbě se zúčastnili italští vojenští zajatci. R. 1920 vyhořela zdejší likérka. V letech 1925 - 26 proběhla v Malas pozemková reforma, která přispěla ke stavebnímu rozvoji obce. Málaš byl do té doby málo zastavěný, ale po tom, co se dostali v pozemkem i chudší obyvatelé, začala se zde rozsáhlejší výstavba. Tak v obci do r. 1932 stálo už 120 domů. Kultura v té době se ve větší míře dostávala i do selských domů. Do obce r. 1935 pravidelně chodilo 17 druhů československých novin (60 kusů), 21 druhů maďarských (111 kusů) a 2 druhy německých novin (5 kusů). Slovenská obecní knihovna měla r. 1935 156 svazků knih, obecní maďarská knihovna 111 svazků (1934), učitelská knihovna 211 svazků a mládežnická knihovna vlastnila 327 knih. Hasičský spolek byl založen 29. dubna 1934, Slovenská liga 1. ledna 1935 a působilo zde několik politických stran. První rádio v obci vlastnil Imrich Hecht od 31. října 1926, pak se počet jeho vlastníků postupně zvyšoval.

Obyvatelé Malas byli známí jako vynikající zemědělci. Do Prahy, Brna a Ostravy v 30.-40. letech ročně dodávaly asi 250 kusů skotu. Malasaña dostali na různých výstavách několik vyznamenání. Na výstavě obilí v Želiezovce r. 1932 získal 1. cenu Ján Raffael, v témže roce i 2. cenu na výstavě v Tekovských Lužanech. Za ječmen získal cenu i Juraj Schlússler. V srpnu 1935 získal na 12. ročníku Slovenského ječmene Ede Roth 3. cenu. Několik zdejších občanů se před I. světovou válkou vystěhovalo do Buenos Aires v Argentině (r. 1924 Peter Petrovics, r. 1925 Štefan Petrovics, r. 1926 Marie Petrovicsová, r. 1928 Margita Petrovicsová, r. 1935 Juraj a Helena Kissovci, r. 1936 Anna Szenessyová vyjela za manželem Gejza Forgáche).
Před II. světovou válkou se do obecního majetku počítal: obecní dům, ledovna, dům pastýře, dřevěná požární zbrojnice, dům smutku, obecní váha, 36 katastrálních jiter orné půdy a zahrad (v hodnotě 92 300 Kč), hřbitov, kafilérie a vinice. II. světová válka si vyžádala z řad obyvatelstva 18 obětí, události státních změn zde probíhaly klidně. Rozvoj obce pokračoval i po II. světové válce. R. 1948 byl založen SM, r. 1956 JZD.
Mnoho starých domů bylo přestavěno, postavilo se mnoho nových. Zpevnily se cesty, postavilo se nové pohostinství a obchod. Několik obyvatel chodí v současnosti za prací do okolních měst. Obec byla elektrifikována.

Obec Dolní Arma stávala v katastru Malas a byla řadovým majetkem rodiny Kürthyovcov. Jak opuštěná obec se vzpomíná r. 1536 a zanikla v dobách tureckých válek. V soupisu z r. 1657 bylo zde sepsaných 13 zpustošených pozemků, ale r. 1663 Turci obec opět vyrabovali. Potom Dolní Arma byla obnovena pouze jako osada. Od r. 1868 patřila Hunyadyovcom, r. 1902 ji koupil Alexander Szandtner, r. 1919 majer získala do daru jeho dcera Alica vdaná za barona Vojtěcha Malcomesa. R. 1934 osadu koupil Imrich Hecht, kterému patřila do r. 1945. Později majer získal ŠM Tekovské Lužany.
Malý Málaš bývalá samostatná obec, byla zničena v dobách tureckých válek a už nebyla obnovena. Až v 8. stol. zde Foglárovci vybudovali majer známý vynikajícím chovem ovcí. R. 1891 majer kú¬pil Alexander Szandtner, později ho do vena získal dr. Karol Forray, r. 1929 ho vlastnila manželka dr. Ludvíka Mihálye, rod. Alžběta Schumacherově. Tento majetek byl po r. 1920 částečně rozparcelování a 302 jiter půdy prodal dr. Mihály podnikateli Ignácovi Weisz. Před odstěhováním Mihályovci zbytek majetku rozpredali několika Gazda z Malas a Tekovských Lužian. Po r. 1948 majer získal ŠM Tekovské Lužany.
Pereš (Dolní Pereš nebo Vicky Pereš) patřil mezi majetky Ordódyovcov, kteří zde v 2. polovině 19. stol. založili majer. Tento majer byl majetkem Gabriely Szentiványiovej, rod. Ordódyovej, dcery Pavla Ordódyho, ministra dopravy Uherska. Před I. světovou válkou byl majer v pronájmu nájemníka Zweiga, pak tu hospodařil nájemce Leo Schlessinger, později jeho syn Vojtech. V letech 1945-48 vlastnila majer rodina Prokešovcov, potom je převzal SM. Kolem r. 1970, resp. 1975 oba dvory zanikly.