Způsob, jakým vznikal kostel v Choco, je opravdu pozoruhodný. Místní odmítli poslušnost komunistům a tajně, na vlastní pěst a jen pomocí vlastních sil a prostředků, začali s výstavbou kostela. Bez oficiálního stavebního povolení, to jim prý vydal samotný Bůh. Psal se rok 1958, kdy v Choč stavěli kulturní dům a dnešní obecní úřad. Tyto stavby měly podporu státních a stranických úřadů. Ale Chočania potřebovali nejen kulturní dům, ale i kostel. A tak se vedle kulturním domě stavěla jakože zvonice, protože původní už byla na spadnutí. Bez stavebního povolení, které se podařilo vybavit až později, stavěly občané brigádně obě stavby. Střídaly se při pracích a finance získávali od občanů, kteří se poskládali. Každá domácnost přispěla, jak mohla. Celá vesnice žila tím, že v jejím centru vzniká svatostánek. Do té doby chodili věřící na mši pěšky do pět kilometrů vzdálených Chrastian na území dnešních Beladice. Tam se vyhlašovali sbírky na výstavbu kostela v Choc. Lidé pracovali na obou stavbách, světské i církevní. Střídavě brigádovali na výstavbě kulturního domu i na výstavbě kostela. Sestavovaly se dokonce pořadníky, kdy a ze kterého domu půjde muž nebo žena na kterou stavbu. Zedníky, kteří stavěli kostel, stravovala celá vesnice, oběd jim nachystali pokaždé v jiném domě.