Obec Lúč na Ostrove

Dnešní obec Lúč na Ostrove vznikla sloučením obcí Malá a Velká Paprsek v roce 1960. Název obou obcí se odvozuje od osobního jména Lucha, Lucha, které se často vyskytuje ve středověku.
Nejstarší písemná zpráva o obci se zachovala z roku 1248, v listině Dionýsa, palatina a bratislavského župana, kterou daroval poddaní bratislavského hradu jménem Ertheuru dvě poplužia země v kráčení. Při popisu hranic darované půdy uvádí i území pod názvem Luch, která patřila Dvorníky, čili královským služebníkem. Nejstaršími obyvateli paprsku tedy byly Dvornice, kteří tvořili velkou část obyvatelstva celého Žitného ostrova. Dvornice postupně však ztrácely své výsadní postavení, od roku 1351 byly povinni platit i devítek. Někteří z nich za své zásluhy byly vyjmuti a povýšení do šlechtického stavu. Už druhá středověká listina ze dne 23. července 1297, v níž se zmiňuje vesnice pod názvem Luch, hovoří o této skutečnosti.

První dělení území pod názvem Lucha se uskutečnilo po vydání této listiny. V roce 1303 byly vymezeny hranice osady Theberluche. V roce 1316 se v listině setkáváme s označením Luce Superior, tedy hora Paprsek. V listině z roku 1322 se však opět uvádí pouze Luce, ale v listině z roku 1323 se hovoří jednoznačně o Zylas Lucha. V listinách z 15. století se začalo používat označení Nagy a Kis Lucs. Původní označení Zylas Luce, ze kterého vznikla Malá Paprsek, může být odvozeno od názvu stromů (Szili v maďarštině znamená jilm), které se zde vyskytovaly. Název Theberlúche, z něhož vznikla Velká Paprsek, vznikl od osobního jména, které se uvádí v listině začátkem 14. století.
V listině Simona Rozgonyiho, zemského soudce v roce 1413 (13. březen) se mluví o Silasluche, který v této době byl královským majetkem a patřil k vesnici Gala, která byla součástí bratislavského hradního panství. Gala byla centrem většího majetkového komplexu, do kterého patřila dnešní Malá Paprsek až do poloviny 19. století.

Obec Velká Paprsek se vyvíjela odlišně od 14. století, i když ve výsadní listině krále Matyáše z roku 1466 se uvádí spolu s Velkou pákou a vesnicemi patřícími do Gale. Z rodin, které zde žili již v 15. století, vyniká rodina Doczyovcov, kteří používali i rodové jméno Dóczi de Nagy Lucha. Podle soupisu majetků z roku 1533, ve Velké Loučí malGašpár Lipcsei 6 a Peter Pálffy 9 port. V 17. století větší majetky zde měli Aranyossyovci. V polovině tohoto století bylo v obci 16 domů a žilo zde přibližně 100 osob. V 18. století šlechtické majetky byly již silně roztříštěné, podle sčítání lidu z roku 1786 - 1787 bylo v obci 26 domů a 178 obyvatel. Obyvatelé obce byli Maďaři a římskokatolíci. Obec Velká Paprsek patřila k farnosti Gala, kde se nacházel jeden z nejstarších kostelů Žitného ostrova. V roce 1634, v době kanonické vizitace, nařízené Peterem Pazman, byla v obci Velká Paprsek kaple a působil zde i kaplan. Předpokládáme, že kaple byla zničena koncem 17. nejpozději začátkem 18. století. V 19. století většími majetky v obci disponovala rodina Jiringer av druhé polovině 19. století rodina Linzboth. V obci ani po zrušení poddanství vzhledem k šlechtický ráz obce nenastaly výraznější majetkoprávní změny.

Koncem 19. století největší majetky zde měl kromě jiných Michal Linzbótt, který kromě zámečku a Majera v Chotárna části Nagysó měl i další 3 domy. V obci pod číslem 32 byla škola, která patřila šlechtickému komposesorátu. V roce 1900 bylo v obci 323 obyvatel, z nich převážná většina 249 osob se živilo zemědělstvím. V průmyslu pracovalo 18 mužů, patřily sem kováři, krejčí obuvnictví a výrobci cihel.

Po vzniku Československé republiky největší změny v obci přinesla l. pozemková reforma. Postavení obyvatelstva zejména v období hospodářské krize bylo velmi složité, protože nebylo dostatek práce. V 20 - tých letech zde pracovali čtyři politické strany - Republikánská, Křesťansko - socialistická, Maďarská národní a Komunistická strana. Obec Velká Paprsek z administrativního hlediska patřila do Obvodního notářského úřadu v Kostelní Gale. V letech 1938 - 1945 mezi větších majitelů půdy patřily Artúr Weiss, Ladislav Molnár a Gero Jesenský. Po II. světové válce obec se dostala zpět do Československé republiky. Ve smyslu zákona č. 104/45 byly zkonfiskovány majetky zdejších maďarských obyvatel a 5 rodin bylo přesídleno do Maďarska. Jednotné rolnické družstvo bylo v obci založeno v roce 1950. V témže roce vznikl i samostatný místní národní výbor. Obec Velká Paprsek byla spojena s obcí Malá Paprsek v roce 1960.

Dějiny Malé Paprsky od 14. století až do roku 1960 se liší od dějin Velké Paprsky. Obec byla součástí majetkového komplexu s centrem v Gale, který dostal už v 14. století první výsady, jak je uvedeno v listině krále Matyáše z roku 1466. Ve smyslu výsad obyvatelé obcí patřících ke Gale se mohli soudit jen před vlastním soudem. V 15. století podle výsadní listiny krále Matyáše platili obyvatelé, patřící do panství Gala čtyřikrát ročně pevně stanovené poplatky. Kromě toho na Letnice všechny obce byly povinné dodat jednu ovci. Poplatky byly králem Ludvíkem již výsadní listinou sníženy a král Ferdinand v roce 1532 rozšířil již existující práva obyvatel tohoto majetkového komplexu o osvobození zpod placení mýtného. Uděleno výsady byly pravidelně všemi panovníky potvrzovány. Ve třicátých letech 17. století došlo k důležitým majetko - právním změnám v Loučí na Ostrove, Štefan Pálffy celou vesnici dal za 775 tolarů do zálohy Wolfgangu Mórocovi, bratislavskému podzupana. Navzdory této skutečnosti v urbári Bratislavského panství je uvedena i Malá Paprsek. Navzdory více zálohování, v čase Urbárska regulace, Malá Paprsek už jednoznačně patří opět Pálffyům. V roce 1785 v soupisu provedeném na základě nařízení Josefa II. o Malé Loučí poznamenali, že patří Janovi Pálffymu a bývá v ní 140 lidí.

Obyvatelé obce byli Maďaři a římskokatolického vyznání. Na čele obce stál rychtář. Podle sčítání lidu z roku 1786 žilo v obci už 143 osob. Domy byly postaveny z nepálených cihel, komíny však měli z proutí. Po zrušení poddanství v roce 1848, které se jen pomalu dostalo do života, se změnily majetkové poměry v obci, protože bývalí poddaní se stali majiteli půdy. Převážná většina orné půdy však nadále patřila rodině Pálffyovců. Koncem 19. století byl celkový počet domů 31. Počet obyvatel v roce 1900 byl 213, z nich si živobytí zemědělstvím zajišťovalo 188 obyvatel, z řemeslníků byl zastoupen jen obuvník.
Po vzniku Československé republiky nejvýraznější změny v životě obce přinesla I. pozemková reforma. V roce 1928 největším pronajímatelem půdy v obci byl Vojtech Dóczi. Obdělávání půdy nezajistilo obyvatelům dostatečné živobytí, mnozí z nich byli odkázáni na státní podporu. Ve dvacátých letech v Malé Loučí vyvíjely činnost tři politické strany - Republikánská strana, Maďarská národní strana a Křesťansko - sociální strana. Obec z hlediska administrativního patřila podobně jako Velká Paprsek do Obvodního notářského úřadu v Kostelní Gale. V letech 1938 - 1945 největším nájemcem půdy byl František Bitti. Obec podle úřední statistiky v tomto období měla 294 obyvatel.
Po osvobození obce a po skončení II. světové války do čela obce byl jmenován vládní komisař, později správní komise. Místní národní výbor vznikl v roce 1950. Z obce byly vysídleny do Maďarska 3 rodiny. Převážná většina půdy ve smyslu zák. 104/45 byla zabavena a rozdělena přídělce. Po roce 1948 i velkostatek Balluchovcov byl odňat. Byl včleněn do místního Jednotného zemědělského družstva, které bylo založeno v roce 1950.

Obec Paprsek výraznější rozvoj zažila až počátkem 70 - tých let. V roce 1973 se začalo s výstavbou kulturního domu a administrativní budovy místního národního výboru. V 70 - tých letech přibyla nová škola a školka.