K největším zemëpanské rodem, které vlastnili vesnici a její rozsáhlý chotár byly Coborovci, Zichy z Vaszonykeö, Hohenlohovci, ale i další, jejichž nezmiňujeme proto, že po protihabsburského povstáních se vlastníci hradů a panství často střídaly - jedním se majetky propadnutí, druhým se dávali, jedni jejich prodávaly, druzí je zase kupovali, jednoduše docházelo k velkým přesunům ve vlastnictví. Počátkem 19. století koupila rodina hraběte Pálfiho Lakšárska Novou Ves a spolu s ní i bílkove humence.
To, že se Pálfiovci stali vlastníky nejen Lakšárska Nové Vsi, ale i Bílková Humeniec znamenalo, že od počátku 19. století byl osud a vývoj Bílková Humeniec jako poddanské obce v hospodářském ohledu již více závislý od Lakšárska Nové Vsi než od Borského Svatého Mikuláše, ačkoli v administrativně-politickém ohledu zůstávaly bílkove humence nadále přičleněny k Borský Svätý Mikuláši.
O Lakšárska Nové Vsi existuje první písemná zmínka z roku 1392. Během Rákociho povstání obsadilo Lakšárska Novou Ves, Mikulášů, bílkove humence a Šišolák císařské vojsko a těžko je poškodilo. Ještě více tyto čtyři Pálfiovské poddanské usedlosti trpěli během prusko- rakouské války v roce 1869. Tehdy pouze v Lakšárska Nové Vsi shořelo přes 200 domů. Na místech, kde se dnes nacházejí bílkove humence, byly na konci 18. století, respektive na začátku 19.století jen humna, stodoly a jiné hospodářské stavby nejprve pro zeměpánů. Asi 535 z 537 obyvatel se přihlásilo k římskokatolické náboženství.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
