obec Kukučínov

Rovinný až Pahorkatinný povrch katastru tvoří třetihorní jíly a písky. Lužní lesíky rostou pouze na nivě, jinak je chotár odlesnění. Z tureckého daňového soupisu pro obec Kukučínov z roku 1570 poprvé známe některá jména obyvatel obce, daňovopovinných mužů nad 15 let: Simon Fazikas, Lukács Fazikas syn Simone, Job Nagy, Kelemen Mihály, Pál Mihály syn Kelemen, Tomás Orbán bratr balast, Bálint Mihály, Albert Mihály syn Balinta, Ambrus Tót Gergely syn Ambrus, rychtář obce Dimitor Márton, István Márton syn rychtáře, Miklós Fazikas, Mihály Fazikas syn Miklóse, Mátyás Pásztor, Mihály György. Z roku 1571 známe soupis příjmů ostřihomského arcibiskupství, který se nachází v obsáhlém spise saneti Alberti. V katastru obce Orosz (Kukučínov) soupis rozlišuje tři lokality: Alsó Orosz (Dolní Orosz), Folsom Oros (Horní Oros) a Közép Oroz (Střední Oros) Součástí spisu je i výpis z urbáru arcibiskupského panství, ve kterém jsou tytéž lokality zaznamenávány pod dvěma názvy Középsö és Folsom Orosz (Střední a Horní Oros) a Alsó Orosz (Dolní Oros). Urbár výslovně říká, že Alsó Orosz je lokalita zemianských kurií. S velkou pravděpodobností to byly kurie zemany predalistov. Zemana predialistu stanovil vyšší církevní hodnostář trvalým propůjčením zemědělské země z vlastního církevního majetku. Povinností predialistu bylo v případě potřeby provádět vojenskou službu pod církevní zástavou. Zeman predialista neměl nárok na rodový erb. Jeho majetek nemohl být předmětem prodeje, mohl ho zdědit jen syn. Urbár o Středním a Horním Oros poznamenává, že je opuštěný, ale je tam deset zemianských kúrií.Za každou třeba ročně do dne svatého Martina, tedy do 11.0novembra, zaplatit biskupovi 20 denárů. Jako důvod se uvádí, že je to vojenská daň.

V urbáre je zaznamenáno, že zemané predialisti z obce Giarmata (Hontianske Ďarmoty, Hontianska Vrbica) užívají opuštěné pozemky zemanů z lokality Střední a Horní Oros. Za tyto jsou povinni každoročně zaplatit biskupovi 2 floreny, které jsou splatné do dne svatého Jiří, tedy do 23. dubna. Podobně platí predialisti z obec Bernethe (Berecz nyní v Maďarsku) za užívání Kukučínovských pozemků v lokalitě "de sarokewz". Drobní rolníci z Lwdan (Mýtne Ludany), kteří své včely chovají na Kukučínovskom květenství, jsou povinni platit biskupovi za každý roj včel 1 denár. Urbár stanoví, že desítek z úrody je třeba vyrovnat v naturáliích. poznamenává se, že v Kukučínova se žije podle zákonů a pokut Tekovské stolice. Z roku 1572 se zachoval soupis port měst a obcí a osad ostřihomského arcibiskupského panství. Lokalita Kukučínov je zde zaznamenána pod názvem Tres oros (Tři Oros) s tím, že se zde nenachází ani jedna porta. V roce 1564 bylo při župním soupisu v této lokalitě napočítáno 14 port. Kolem roku 1595 je území Tekovské a Hontianské župy na krátký čas očištěné od tureckých okupantů. Zaniká ostřihomský Sandžaku a obyvatelstvo je zbaveno od tíhy tureckého poplatníctva. Vánek svobody měl tragické následky. Na podzim v roce 1599 turecké a tatarské hordy s nebývalou zuřivostí vtrhli na území Hontianské a Tekovské župy. Jen v okresech Levice, Vráble a Topoľčianky vypálili více než 2500 domů, odvlekli 1500 dospělých osob, ukradli 2000 kusů skotu. Dne 2 prosince 1599 zasedala v Novém Tekov župní kongregace. kde se vyčíslily škody způsobené nepokoji.

V zápise o škodách na panství Ostrihomské diecéze je poznamenána: Obec Nemesorosi (Zemianske Oros, Kukučínov) vyhořela is úrodou. Ostřihomský Sandžaku je obnoven 3.10.1605. Turci terorizují obyvatelstvo a nutí ho plnit nejen původní daňové povinnosti, ale původní daně zvyšují do neúnosné míry. Svědectví o tom vydává zápis ze zasedání generální kongregace Tekovské župy ze září 1634. služného levickém okresu, Joannis Nagy pyly, ve své zprávě hovoří o obci Kukučínov pod názvem Garam Orosz. Informuje kongregaci, že obec Kukučínov Turci obsadili hned po znovu dobytí Ostřihomi: "Nynějším pánem obce je ispája Ramada Oda paša z Ostrihomu.Vlani zvýšil peněžní daně o 2 floreny a 12 denárů. Zvýšili i naturálie. Namísto roční dávky 20vozov sena a 20 vozů dřeva, které musí dopravit do Ostřihomi musí dopravit 32 vozů sena a 32 vozů dřeva. " Od roku 1663 patří obec do správy Novozámocká Sandžaku. Je součástí majetku ostřihomského Timaru. Zpracované podle článku z Nového Pohronie ze dne 4.8.1997, autoři: Michal Korentsy, PhDr.Peter Turay)

Z dalších materiálů bylo zjištěno, že v 18 století většina obyvatelstva pracovala v zemědělství, vyráběly se u nás kočáry a čluny. V roce 1775 byl postaven římsko - katolický kostel v barokně-klasicickom stylu av roce 1786 kostel v reformované církve. Na nádvoří římsko-katolického kostela jsou náhrobní kameny, které již zchátral čas, na některých jsme rozeznali jména pohřbených: -Garam Veszelei Kazy László, ELT 47 Evet, meghalt 1931 március 12 (žil 47 let, zemřel 12.3.1931) -Garam Veszelei Kazy István, legjobb férj, leggyengédebb apa, elhunyt 1869 listopad 24, 56 évesen (nejlepší manžel a nejněžnější otec, zemřel 24.11.1869, 56 letý) - Kazy Istvánné szűl.Nagyveszelei baro Jeszenszky Anna, meghalt 183 (8) 2 március 24, 73 (8) évében, zemřela 24.3.1832 nebo 1882, 73 nebo 78 roční)

V roce 1949 - 1950 byly tyto kameny přeneseny z parku.