Ještěr na Staré hoře

Ještěr na Staré hoře, ležící na úpatí Považského Inovce, je dlouhodobým průvodcem dějin. A to nejen již zaniklé vesnice Svatého Petra, jejíž obyvatelé po staletí toto úpatí obdělávali zemědělstvím, sady, pastvinami, ale také vinicemi a včelařením. Toto místo je po staletí i svědkem dějin země, která je spojována s řekou Váh, Trnavskou pahorkatinou a Malými Karpaty. Dominantou země, nad kterou se víchy Ještěr rozprostírá, je město Hlohovec, ležící na úpatí Šintavská pahorkatiny. I toto staré vinařské městečko s dominantním zámkem je silně spojeno s půdou, lesy a vodou.

O nádherný vstup do města Hlohovec se po zániku obce Svätý Peter stará víchy Ještěr, která je již desetiletí místem, kde si návštěvníci mohou odpočinout a pochutnat na výborných jídlech. Od roku 1972, odkdy víchy Ještěr funguje v této podobě, sem právě pýcha vinic okolo ještěra přivedla mnoha významných hostů. Vích byla svědkem podpisu důležitých dokumentů při stavbě atomové elektrárny Jaslovské Bohunice, ale navštívili ji i významné osobnosti tehdejší i současné doby. Na vinice, které byly pýchou RVHP, se přicházel dívat i kapitalistický svět. Odrůdy Veltlínské zelené, Bratislavská leánka, Iršai Oliver, Modrý Portugal, ale i višňový sad byly pod kapkovou závlahou, což byla v 80. letech 20. století ještě rarita.

Lokalita Stará hora na Povážském Inovci s přilehlou nížinou Pánská niva, která spojuje dvě pohoří, je známá nejen archeologům díky nálezem dokazujícím pěstování révy (datované do období 500 let před nl), ale i milovníkům romantických výhledů na údolí řeky Váh. Polohou v blízkosti rozhraní starých cest vedoucích do Piešťan a Topoľčian byla tato lokalita jakoby předurčena poskytnout odpočinek poutníkům a potěšení domácím.

Genius loci - duch místa - postupně přitáhl do svého klína významných obyvatel tehdejší vesnice Svatý Petr. Významné prameny křišťálově čisté vody Považského Inovce směřovaly k vybudování nedalekého pivovaru a dílen na výrobu a údržbu pivních sudů. To vše přispívalo k intenzivnějšímu využití cest pod Starou horou. První, kdo se podepsal pod stavební kreaci ještěra v roce 1880, byl samotný majitel pivovaru Jozef Müller. Nejen pivo, které vyráběl, ale i víno z přilehlých vinic poskytovalo potěšení jeho přátelům a pocestným. A pak přišla 1. světová válka. Ztrácely se hodnoty vína, piva i životů. Majestátní stromy, které tvořily souvislé aleje podél silnic mezi městy, vyplénili sebe, aby začínající letectvo ztratilo orientaci. Kraj i cesty pod Ještěr ztrácely svou původní tvář. Majitelé se měnily. Lidé umírali na bojištích 1. i 2. světové války. Nakonec stromy při cestě vystřídaly ohořelé hlavně zničených děl, po kterých prikráčala s velkou pompou socializace. V roce 1969 odkoupilo Hlohovecký družstvo Júlia Fučíka od tehdejšího majitele pana kole "rodinný dům", původně obyvatelný "hajlok" (chata s vinným sklepem - pozn. Red.), Aby ho přebudovali na "víchy". Ale - duch lokality se svou pohostinnou silou nedovolil jinou možnost, jak povýšit toto místo na centrum poskytující ubytování a vždy nadstandardní pohostinné služby. Význam lokality a kvalitu služeb bedlivě hlídal tehdejší předseda JZD Florián Kubínska.

Cesta se mezitím změnila - pokrylo ji několik vrstev asfaltu, po kterých přišli ik ještěr "velcí pány", jak vzpomínala zasloužilá Družstevnícka Katarína Šumichrastová.

"Ježíši, pan Tutura! Ony ani nepluvaly, ony vytáhlý Bílou hadřík a do ní to skovali ... Takoví to byli pány ... "

Tito pánové jakoby na pochodu podepsali v tomto již upraveném objektu významné smlouvy - o atomové elektrárně Jaslovské Bohunice io rozvoji kraje, měst Trnava, Piešťany i Hlohovec. Postupně se zastavovali na dobré jídlo s vínem - ministři i tehdejší hvězdy populární hudby. Družstvo se na podnět ministra Janovice zavázalo na generální přestavbu objektů ještěr - od ministerstva dostalo dar v podobě výtvarného díla Hlohoveckého rodáka a významného umělce Dezidera Castiliogneho (26. 11. 1924 - 1. 3. 2005). Dílo dnes nerealizovatelné pro neuvěřitelnou pracnost, dílo, ve kterém se musel každý jeden malý kousek skla vytaviť ve sklářské peci v železobrodských sklárnách, aby tvarem a barvou zapadal do celku. Překrásná skleněná freska pod názvem Partizánske plameny překrývá celou čelní stěnu staré sklepy. Při předávání díla byl osobně přítomen i ministr Janovic. Autor Dezider Castiliogne představil dílo těmito slovy:

"O rostlině hlohu, která dala jméno blízkému Hlohovce, se říká, že pomáhá srdci a zmírňuje deprese. Tuto fresku jsem vytvořil se stejnými vlastnostmi a dovolil jsem si přidat i ty krásné rána a svítání nad Starou horou ... "

Jak šel čas s víchy Ještěr

Rok 1972 - víchy Ještěr byla otevřena.

Rok 1974 - Byla dobudována druhá sklep, která nese název Ministerská, jelikož sloužila k přijímání významných osobností. V tomto období bylo do sklepa nainstalováno unikátní dílo světového významu z dílny Dezidera Castiliogneho, rodáka z Hlohovce.

Rok 1995 - PD Hlohovec dává do nájmu zařízení rodině Tuturovej.

Rok 2009 - Vinohrady v okolí byly zlikvidovány, krajina se mění na roli technických plodin.

Rok 2010 - Po 15 letech pronájmu konečně PD Hlohovec prodává toto zařízení rodině Tuturovej.

Rok 2011 - Vědomým podpálení oblíbeného letního grilu je rodina Tuturová donucena odstavit i ubytování, které se stalo po požáru nepoužitelným.

Rok 2012 - Byla postavena nová terasa s rozšířením kuchyně a letního grilu na celoroční provoz.

Rok 2013 - Při stálé provozu byl celý objekt zkolaudován.

Rok 2014 - Proběhla modernizace kuchyně, výměna 42-letých obkladů a příprava na rekonstrukci sklepů na zřízení reprezentačních prostor pro cech vinaře Hlohovecký-Šintavská oblasti a společenských akcí.

Rok 2017 - Proběhla rekonstrukce hotelu s přístavbou v kategorii penzion ***.

Vzpomínky a poděkování Pavla Tuturu, majitele víchy Ještěr

1. září uplynulo 22 let od doby, co jsme začali s manželkou provozovat víchy Ještěr. Máme za sebou neuvěřitelných 800 svateb, tisíce rodinných oslav a množství úžasných cateringových akcí v regionu i po Slovensku. Od počátku jsme se účastnili s naší boudou, jak jsem to tu rád volal, Slovakiatour v Žilině (nynějším nástupcem této akce je Incheba Bratislava). Bohužel v našem regionu turistický ruch usnul na vavřínech. Naší devizou je kolektiv, který je téměř neměnný a vytváří stabilní partu ve fochu, kde se snažíme společně přežít dobré, ale i to špatné. Díky ale patří vám, návštěvníkům, kteří nás 22 let podporujete, protože jen díky vám a pro vás překonáváme každodenní překážky a můžeme pracovat i v době, kdy sladká houska a zahřáty polotovary likvidují naši tradiční domácí kuchyni