Bazilika minor sv. Egídia-Bardejov

Historie

Počátky chrámu sahají do 13. století. Z tohoto období pochází patronát chrámu. Kolem roku 1206 se na tomto místě usadili cisterciáckí mniši z polské Koprzywnice a založili zde klášter zasvěcený svatému Egídiovi. Královská listina z roku 1247, kterou král Belo IV. potvrdil řádu jejich rozsáhlé pozemky v okolí Bardějova („Terra Bardfa“), obsahuje první zmínku o existenci kostela na tomto území. V důsledku náhlých změn však cisterciáci ve druhé polovině 13. století (kolem r. 1271) toto místo opustili.

Začátkem 14. století se na opuštěném území usadili němečtí kolonisté. Z královské listiny Karla Roberta I. z Anjou z roku 1320, kterou se novoosedlíkům přiznávají privilegia při placení daní, je zřejmé, že zde působil farář. Existenci chrámu potvrzuje i listina Karlova syna a nástupce Ludvíka I. Velikého z Anjou z roku 1352, kterou král povolil konání výročního jarmarku po dni sv. Egídia. Stavba dnešního chrámu začala v polovině 14. století a výstavba jeho bazilikální části - hlavní a bočních lodí - byla ukončena v roce 1415. V letech 1420 - 1427 byla vybudována věž chrámu. Kostel se v roce 1427 vzpomíná jako třílodní bazilika s jednoduchými arkádami.

Důkazem, že zde existoval chrám, který měl oltář, jsou nejstarší plastiky z dnes již neexistujícího oltáře z období let 1390 - 1400, umístěné v současnosti v oltáři sv. Anny (Panna Maria s Dítětem na rukou, sv. Margita, sv. Kateřina a sv. Dorota).

V roce 1448 začalo na popud městských radních s rozšiřováním a přestavbou chrámu. Podle smlouvy s městem s přestavbou začal kamenářský mistr Mikuláš. Měl postavit především presbyterium. Klenba, která ho zastřešovala, se pravděpodobně v důsledku statických poruch zhroutila. Na její opravu se nabízel v roce 1464 další stavitel, Juraj ze Spišské Soboty. Bardějovští městští radní však na základě doporučení městské rady v Košicích dali přednost staviteli Štefanovi z Košic, který v té době působil na stavbě košického dómu sv. Alžběty. Význačný královský stavitel k základní třílodní části přistavěl rozsáhlou svatyni, chór, sakristii a emporu, nazývanou také kaple sv. Kateřiny, později Oratorium krále Matěje. Výstavbu svatyně ukončil v roce 1464 novou klenbou. O rok později postavil na rozhraní nové svatyně a hlavní lodi unikátní kamenné pastoforium, patřící k nejvýznačnějším dílům autora i svého druhu uměleckých děl nacházejících se na území Slovenska. V roce 1466 postavil mistr Jakub ze Sączu ve svatyni gotický hlavní oltář. Zachovala se však z něj pouze plastika sv. Egídia nacházející se dnes v kapli Panny Marie. Z tohoto období pochází i bronzová křtitelnice.

Pod vedením místního stavitele Urbana, pravděpodobně Štefanova žáka, se v letech 1482 - 1486 uskutečnilo další rozšíření chrámu. V jižní části byly přistavěny tři kaple: Panny Marie, sv. Alžběty, nad hlavním vchodem, a sv. Ondřeje. V posledně jmenované se zachovaly ještě původní klenby. V roce 1486 byl odlit první velký zvon Jan. Mistr Urban začal také s přestavbou věže v jihozápadní části, ale jejím dohotovitelem byl v letech 1486 - 1494 Franklin Stemasek z Anspachu. Takto se završila na konci 15. století výstavba jedné z nejvýznamnějších sakrálních staveb na Slovensku.

V dalších obdobích k jejím podstatnějším změnám nedošlo. Renesanční úpravy bratrů Ludvíka a Bernarda Pelovců z italského Lugana po roce 1580 se dotýkaly jen jižní předsíně kostela. V roce 1584 odlil zvonolejář Jan z polského Tarnowa pro chrám jeden z největších zvonů na Slovensku - čtyřtonového Urbana.

Chrám postihly v průběhu staletí mnohé velké pohromy: požáry v letech 1550, 1577, 1640, 1774 a 1878, zemětřesení v r.. 1725, při kterém se zřítila věž, a r. 1836, když pukli na třech místech zdi kostela, nakonec bombardování v roce 1944. Po velkém požáru roku 1774 byl chrám až do roku 1898 bez věže. Po katastrofálním požáru na velikonoční pondělí roku 1878, kdy vyhořelo téměř celé město začala rozsáhlá oprava a rekonstrukce kostela. V duchu nových názorů ji vedl architekt J. Steindl, po něm v roce 1899 F. Schulek, kdy byly v rámci regotizace odstraněny renesanční úpravy a nahradily je gotické podle představ 19. století. V exteriéru omítku kostela opatřili hlubokými vrypy ve formě kvádrování, napodobující tak kamenné zdivo. V interiéru usilovaly výmalbu kostela přizpůsobit gotickým dekorativním tendencím. Do chrámu byl postaven nový neogotický hlavní oltář, kazatelna, byly obnoveny pilíře a zdi hlavní lodi, nové přestřešení kaplí. Oprava trvala dvacet let a chrám byl přiveden do stavu, v jakém jej známe dnes.

Další stavební zásahy se uskutečnily ve 20. století v rámci stavebních rekonstrukcí. V letech 1957 - 1958 vyměnili nosnou část pastoforie, v letech 1963 - 1964 opravili mohutnou střechu kostela. Následně bylo zrestaurováno několik pozoruhodných výtvarných děl (v letech 1978 – 1979 zrestaurovaly gotické nástěnné malby na jižní straně věže).

Roku 1990 pukli oba chrámové zvony - Urban a Jan. Během velké opravy chrámu, trvající od roku 1986 do roku 1999, byly v roce 1995 umístěny ve věži nové zvony. V roce 2001 při příležitosti vyhlášení chrámu za Baziliku minor byl Jan nahrazen novým zvonem - Josefem o hmotnosti 700 kg.