Objekt kasárna na Trenčínském hradě byl vybudován jako součást rozsáhlého fortifikačního programu realizovaného v době držby Trenčínského hradu magnátského rodem Zápoľskovci v období první poloviny 16. století. Sloužily k ubytování mužstva hradní posádky, případně i přidělených jednotek. Byly využívány i jako arzenál, čili sklad a úložiště vojenského výzbrojní a výstrojního materiálu. Byly zde uloženy sudy s prachem a koule do děl, hákovníc a mušket spolu s chladnými drevcovými zbraněmi jak byly halapartnu, kopí, oštěpy a piky, i celé sady či jednotlivé části ochranné zbroje. Objekt kasárna měl také zajišťovat přístupovou cestu z města na hrad.
Nejstarší částí kasárna je západní zeď, původně spojující Hodinovou věž s Horním hradem, postavení jehož souvisí se stavební aktivitou Matúše Čáka. Tuto ranogotický fázi lze datovat na přelom 13. a 14. století.
Pozdně fáze ze začátku 16. století je již spojena s výstavbou samotných kasáren, které navazují na starší zeď. V prvních dekádách 16. století byla přístavbou k hradební zdi postavená dvoupodlažní stavba s dnešními rozměrech 36 x 10-17 m. Ačkoliv někteří autoři se v minulosti přikláněli k závěrům, že kasárna byla od počátku budována jako třípodlažní stavba, nedávný výzkum tuto hypotézu nepotvrdil. Přízemí stavby bylo přístupné portálem na severní fasádě. Stavba byla již v této fázi zastřešená celistvou valbovou střechou.
Třetí fáze, označovaná jako pozdně II., Spočívá v nadstaExpozícia Nedobytývaní o třetí podlaží. Tato přestavba byla pravděpodobně realizována až po ničivém obléhání hradu v roce 1528, zřejmě v období kolem let 1534 - 1550.
Čtvrtá stavební fáze je již renesanční, na celkové stavbě se však projevila spíše v detailech.
V současnosti se prostor přízemí a druhého patra využívají pro výstavní účely.
V prvním patře je instalována stálá expozice nedobytné. Sestává ze dvou částí.
Historickou tvoří středověké a novověké chladné, střelné či palné zbraně.
Archeologická část je věnována výsledkem archeologického výzkumu kasárna