Dobšinská ledová jeskyně

Historie

Otvor do jeskyně pod názvem „ledová díra“ byl znám odedávna. Do podzemí však sestoupil až E. Ruffíny v doprovodu G. Langa, A. Megu a F. Fehéra v roce 1870. Zásluhou města Dobšiná jeskyni zpřístupnily již v roce 1871. Pokusy s jejím elektrickým osvětlením začaly v roce 1881. Řádné elektrické osvětlení v roce 1887. Dobšinská ledová jeskyně patří mezi první elektricky osvětlené jeskyně na světě. Hned od objevení poutala velkou pozornost odborné i široké veřejnosti a navštívili ji mnohé tehdejší významné osobnosti - PO Hviezdoslav, SH Vajanský a další. V roce 1890 se ve Velké síni konal koncert na počest Karla Ludvíka Habsburského. Známá byla i letním bruslením, které se poprvé uskutečnilo v roce 1893. V roce 1947 J. Mišelnický objevil Kaplovou síň, J. Ogurčák Severní chodbu a L. Šimkovič Bílou síň. V letech 1953 – 1954 byla provedena generální oprava prohlídkové trasy, elektrického osvětlení a ochranářská opatření po objevení nezaledněných částí. V současnosti je zpřístupněno 475 metrů.

Dobšinská ledová jeskyně je součástí systému Stratenské jeskyně. Vytvořila se v druhohorních střednětriasových světlých steinalmských a wettersteinských vápencích ztratenského příkrovu podél tektonických poruch a mezivrstevných ploch. Dosahuje délky 1491 ma vertikální rozpětí 75m.

Hlavní část jeskyně představuje obrovská dutina klesající od povrchového otvoru do hloubky 70m. Vznikla přebořením skalních podlah mezi chodbami, které vytvořil ponorný paleotok Hnilce v několika vývojových úrovních. V současnosti je z větší části vyplněna ledem, místy sahajícím až po strop a rozdělujícím jeskyni na samostatné části (Malá a Velká síň, Ruffínyho koridor, Přízemí). Částečně zaledněný je Zřícený dóm, jehož severozápadní okraj zasahuje pod nedaleké propadlisko Duče. Původní tvary říční modelace jsou přemodelovány mrazovým zvětráváním.

Horní nezaledněné části jeskyně tvoří převážně horizontální chodby a síně s typickými říčně modelovanými oválnými tvary a stropními koryty. V nezaledněných částech jsou i některé formy sintrové výplně (stalagmity, stalaktity, sintrové kůry, nátěky měkkého bílého sintra).

Podmínky pro zalednění vznikly pravděpodobně ve středních čtvrtohorách po zhroucení stropů a přerušení chodby mezi Dobšinskou ledovou jeskyní a Stratenskou jeskyní. Tím se vytvořil klesající pytlovitý prostor se stagnací studeného vzduchu, který do podzemí pronikal přes horní otvor vytvořený zřícením části stropu (nynější vchod do jeskyně). Zamrzáním prosakujících srážkových vod se podzemní prostor zalednil. Začátky tvorby ledové výplně údajně sahají do ledové doby riss (asi před 300 až 140 tisíci lety), případně až do konce ledové doby mindel.

Ledová výplň se vyskytuje ve formě podlahového ledu, ledopádů, ledových stalagmitů a sloupů. Zaledněná plocha je 9772 m2, objem ledu více než 110 100 m3. Největší tloušťka ledu 26,5 m je ve Velké síni. Vrstevnatost ledu se tvoří v závislosti na průsaku srážkových vod během jednotlivých let. Na styku s horninovým podložím nastává úbytek ledu odtápěním. Plynulá výměna ledové výplně trvá údajně 1700 až 2000 let. Led se pomalu pohybuje od vchodu, Malé a Velké síně směrem do Přízemí a Ruffínyho koridoru (2 až 4 cm za rok). Dobšinská ledová jeskyně patří mezi nejvýznamnější ledové jeskyně na světě, což zvýrazňuje její poloha mimo alpskou vysokohorskou oblast (podzemní led je ve výšce pouhých 920 až 950 m nm).

Průměrná roční teplota vzduchu v zaledněné Velké síni dosahuje -0,4 až -1,0 °C (v únoru -2,7 až -3,9 °C, v srpnu kolem +0,2 °C). Teplota vzduchu ve spodních částech jeskyně zůstává celý rok pod bodem mrazu. Relativní vlhkost vzduchu v zaledněných částech je většinou 75 až 90 %, někdy i nad 90 %. Teplota vzduchu v nezaledněných částech je +0,8 až +3,5 °C, relativní vlhkost 85 až 98 %. Jedná se o staticko-dynamickou jeskyni s rozdílným zimním a letním režimem proudění vzduchu. V zimním období proudí studený vzduch z povrchu do podzemí, v letním období naopak.

Jeskyně představuje nejvýznamnější zimoviště netopýra vousatého (Myotis mystacinus) a netopýra Brandtova (Myotis brandtii) ve střední Evropě. Mezi 12 druhy netopýrů, které se v jeskyni zjistily, je významný i výskyt netopýra pobřežního (Myotis dasycneme) a netopýra řasnatého (Myotis nattereri), které patří mezi nejvzácnější druhy netopýrů na Slovensku.