Historie
Vchod do jeskyně je znám odedávna. Vstupní části jeskyně znali zlatokopové již v první polovině 18. století, o čemž svědčí nápisy jejich jmen na skalních stěnách. Na dlouhá léta však zůstaly utajené. Vstupní otvor opětovně našli L. Gulden a zlatokop Fabry v roce 1826, avšak nepronikli hlouběji do jeskyně. V roce 1881 otvor do podzemí náhodně našli J. Husz a J. Britz. Za několik dní se odhodlali vstoupit do neznámých podzemních prostor. Na dalších objevech až do Dómu trosek se v letech 1881 - 1882 podíleli A. Kaltstein, I. Verbovszky a J. Britz. Za finanční podpory města Spišská Belá jeskyni zásluhou A. Kaltsteina zpřístupnili původním vchodem již v roce 1882 v úseku po Palmovou síň, koncem roku prorazili dnešní vchod. V roce 1884 byla zpřístupněna až do Dómu trosek, odkud proražením tunelu do boční chodby z Rázcestí v roce 1885 se prohlídková trasa sekruhovala. Elektricky osvětlená je od roku 1896. V roce 1926 K. Piovarcsy, G. Gabriel a další členové Karpatského spolku objevili nové prostory v okolí Zbojnické komory a Hudební síně. Balvanitou chodbu, Sloupový dóm a otvor propasti Peklo objevil P. Klepáč v roce 1935. Průzkum propasti organizoval V. Benický v roce 1939. Rozsáhlé rekonstrukční práce v jeskyni se uskutečnily v 50. letech minulého století av letech 1979 - 1989 mezi Hliněnou chodbou a Dómem trosek.
V posledních letech se jeskyně využívá k ozdravným speleoklimatickým pobytům. V současnosti je zpřístupněno přes 1000 ms převýšením +125 m.
Vytvořena je v druhohorních střednětřesových tmavě šedých gutensteinských vápencích křížňanského příkrovu. Vznik jeskynních prostor podmínily mezivrstevné plochy, méně tektonické poruchy, podél kterých vody pronikaly a proudily do hlubších částí podzemí. Prvotní dutiny byly zcela vyplněny vodou, která kromě koroze působila i pomalým tlakovým prouděním. Na stropech se vymodelovaly mohutné kopule i menší kotlovité vyhloubeniny.
Prvotní dutiny jeskyně pravděpodobně vznikaly v souvislosti s rozčleňováním původně rozsáhlejší plošiny Kobylího vrchu nad jeskyní, jakož is následným zahlubováním doliny Belé. Největší podzemní prostory byly vytvořeny již před hlavním čtvrtohorním zaledněním Tater. Vody pronikající do jeskyně v době ústupu ledových dob už jen částečně remodelovaly dříve vytvořené podzemní prostory. V současnosti se průsakové vody ze srážek soustřeďují v nejnižších částech jeskyně, kde vytvářejí občasné potůčky.
Délka jeskyně je 3 829 ms výškovým rozdílem 168 metrů. Do vstupních částí, přístupných proraženým tunelem, ústí komínové prostory vedoucí od horního, původního vchodu, situovaného 82 m nad nynějším vchodem. Výstupní a sestupné části prohlídkové trasy, podmíněné mezivrstevnými plochami vápenců, stoupají od Rázcestí a místy jsou rozšířeny řícením do dómovitých a sínovitých prostor (Zřícený dóm, Dóm trosek). Na více úsecích se zachovaly oválné tvary vodní modelace (Troubovitý dóm, Dlouhá chodba, Propasťová chodba). Značnou vertikální členitost jeskyně dotváří propasti (Hladová propast, Peklo) a komíny.
Délka jeskyně je 3 829 ms výškovým rozdílem 168 metrů. Do vstupních částí, přístupných proraženým tunelem, ústí komínové prostory vedoucí od horního, původního vchodu, situovaného 82 m nad nynějším vchodem. Výstupní a sestupné části prohlídkové trasy, podmíněné mezivrstevnými plochami vápenců, stoupají od Rázcestí a místy jsou rozšířeny řícením do dómovitých a sínovitých prostor (Zřícený dóm, Dóm trosek). Na více úsecích se zachovaly oválné tvary vodní modelace (Troubovitý dóm, Dlouhá chodba, Propasťová chodba). Značnou vertikální členitost jeskyně dotváří propasti (Hladová propast, Peklo) a komíny.
Poprad
Belianska jaskyňa, 059 54 Vysoké Tatry-Tatranská Kotlina
Vysoké Tatry-Tatranská Kotlina
Na naší webové stránce používáme pro zlepšení našich služeb soubory cookies.
Pro pokračování prosím potvrďte dodatečné povolení.