Historie
Vstupní síň byla tamním obyvatelům dávno známá. Pokračování jeskynních prostor objevil v roce 1922 OA Huska za spolupráce A. Somra. Podle F. Havránka, který si v roce 1922 jeskyni pronajal od važeckého urbáru, byla provizorně zpřístupněna již v roce 1928. Úřední výměr povolující zpřístupnění jeskyně pro veřejnost je z roku 1934. Prostory za Kamenným dómem objevil F. Havránek objevil F. Havránek. (O. Ondroušek, E. Coufalík, J. Balák a R. Kunc) v roce 1952. Po rekonstrukci prohlídkové stezky a instalaci elektrického osvětlení je jeskyně v provozu od roku 1954. Do boční chodby za Galerií pronikli průzkumníci Turisty, np, v letech 1962 - 1963 a jeskyňáři z oblastní skupiny SSS Liptovský Mikuláš v letech 1988 - 1989. Zpřístupněno je 235 metrů.
Vytvořena je v druhohorních střednětřesových tmavě šedých gutensteinských vápencích bělovážské série chočského příkrovu bývalými ponornými vodami bočního ramene Bílého Váhu. Dosahuje délky 530m. Na více místech původní říčně modelované chodby jsou pozměněny řícením zejména podél mezivrstevných ploch vápenců.
Podzemní prostory dekorují zejména stalaktity, stalagmity a sintrová jezírka. Značná část jeskyně je vyplněna jemnými sedimenty naplavenými bývalými, zejména povodňovými vodami Bílého Váhu, údajně i vodami z ponorného toku z poloslepé doliny v Priepadlech.
Teplota vzduchu je 6,5 až 7,1 °C, relativní vlhkost 94 až 96 %. Vstupní části jeskyně jsou během roku ovlivňovány klimatickými změnami na povrchu, které se v zimě projevují mrazovým zvětráváním vápenců.
Významné paleontologické naleziště kostí jeskynního medvěda (Ursus spelaeus). Z jeskynních bezobratlých je pozoruhodný až unikátní nález šťúrovky Eukoenenia spelaea – nejsevernější výskyt zástupce této řady pavoukovců, čímž Važecká jeskyně patří mezi biospeleologické lokality evropského významu. Ojediněle se v jeskyni zjistil výskyt několika druhů netopýrů.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
