Původní oltář, z dob stavby byl sloupový s obrazem sv. Anny a sochami sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého po stranách. Archivní prameny uvádějí rok 1875 jako rok přestavby a úpravy oltáře do současné podoby. Dnes ho tvoří menza se svatostánkem, za kterým je na vysunutém rameni umístěna paprskovitě svatozář, obklopující sochy stojící Panny Marie a sv. Anny s malým Ježíškem uprostřed. Presbytář doplňují čtyři plastiky na konzolích - Božské Srdce Ježíšovo a sv. Jozef Pěstoun na levé straně a Srdce Panny Marie a sv. Anton Padovy napravo.
Na levé straně vítězného oblouku našel místo oltářík se sochou sv. Terezie z Lisieux (Dítěte Ježíše), karmelitánky 19. st. Ve svých patnácti letech vstoupila do kláštera a snažila se hledat cestu "duchovního dětství". Na podnět představených sepsala své vzpomínky pod názvem "Dějiny duše". Zemřela pouze 24-letá v r. 1897 na tuberkulózu.
Zobrazovaly ji jako mladou karmelitánka s křížem a růžemi v náručí podle jejích slov "... po své smrti sešlu déšť růží".
Za její sochou visí malba, která byla pravděpodobně součástí původního oltáře před přestavbou. Námět představuje sv. Annu jak učí svou dceru Marii.
Na pravé straně je druhý boční oltář se sochou sv. Aloise Gonzaga, vyznavače. Syn markýza z Castiglione při Mantově měl být původně vojákem, jistý čas strávil i na královském dvoře v Madridu. Světské kariéry se však zřekl a vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Vynikal pokorou, kajícností a mravní čistotou. Během moru v Římě, při ošetřování nemocných se nakazil a r. 1591 jako 23-letý zemřel. Zobrazován jako mladý jezuita s křížem, lilií nebo lebkou. Někdy má u nohou položenou korunu -na znak odmítnutí šlechtického titulu i světského života. Je patronem studující mládeže.
Tak jako u předchozího oltářík nechybí obraz - zatím nevíme přesně - může představovat sv. Martina, biskupa z Tours, který se narodil v dnešním Maďarsku ve 4. stol. Jako římský voják se dostal do Francie. Před městem Amiens daroval žebrákovi polovinu pláště. V noci se mu zjevil Kristus oblečený v jeho plášti. Po této události žil několik let jako poustevník a řeholník. Zvolili ho za biskupa, vysvěcení však odmítl a podle legendy se schoval mezi hejno hus, ale ty ho prozradily. Proto je jeho atributem kromě žebráka, koně a pláště i husa. Další možností může být sv. Mikuláš, velmi oblíbený světec, biskup 4. stol. Podobně jako sv. Martin, patří k jeho atributem žebrák - symbol jeho milosrdenství. Nejčastěji ale má 3 zlaté hroudy, jablka nebo měšce. Podle legendy je hodil v noci přes okno třem dcerám zchudlého šlechtice aby měli potřebné věno.
V lodi kostela se nacházejí dvě původní a nejcennější sochy z hlavního oltáře. Na levé straně sv. Barbora - panna a mučednice 3. století. Velmi populární středověká světice, patří mezi 14 pomocníků v nouzi i mezi 4 velké panny spolu s Kateřinou, Markétou a Dorotou. Otec ji uvěznil v obytné věži, přesto přijala křest. Dala probourat třetí okno na věži aby jí připomínaly Trojici. Později podstoupila vězení i mučení, nakonec ji sťal vlastní otec. V téže chvíli ho zasáhl a zabil blesk - proto je patronkou dělostřelců. Hlavními rozlišovacími znaky jsou kalich s hostií, věž se třemi okny a meč.
Modlili se k ní za šťastnou hodinu smrti.
Na opačné straně stojí socha sv. Jana Nepomuckého, mučedníka 15. stol., Patrona Čech. Dosáhl hodnosti generálního vikáře pražského arcibiskupa. Konflikt s českým králem Václavem IV. skončil Janovým mučením a smrtí. Tělo hodili z Karlova mostu do Vltavy - podle tradice nechtěl prozradit zpovědní tajemství královny Žofie.
Jana zobrazovaly v kněžské sutaně a Rocheta s pěti hvězdami kolem hlavy, podle kterých rybáři našli jeho tělo v řece. V rukou drží kříž a palmovou ratolest - symbol mučednictví.
Někdy má prst na ústech - zachoval tajemství nebo jazyk, jehož tkáň podle dobových pramenů našli při otevření sarkofágu neporušené.
Na obou plastikách můžeme vidět typické barokní zvlnění celé postavy do tvaru písmene S.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
