Spišský hrad

Bohaté jsou i jeho dějiny. Skála, na níž se rozprostírá, byla osídlena již v mladší a pozdní době kamenné. Pravěké osídlení však vrcholí na přelomu našeho letopočtu, kdy se tu vytvořilo obrovské a mohutné opevněné hradiště lidu tzv. púchovské kultury. Jeho valy objevili archeologové během nedávného archeologického výzkumu. Našli zde ovšem i obydlí zemědělského lidu i řemeslníků a rozměrný kultovní objekt. Z rozsahu, způsobu opevnění iz organizační struktury lze předpokládat, že už v té době zde bylo administrativní centrum středního Spiše. Valy, v terénu ještě znatelné, obklopovaly celý hrad a přecházely přes jeho největší nádvoří. Po zániku tohoto hradiště vzniklo na sousedním kopci, na Dreveníku, další silné hradiště. Až po něm se začíná budovat dnešní Spišský hrad.

Dějiny Spišského hradu a jeho architektonický vývoj nám v podstatné míře zkorigoval a doplnil důkladný archeologický a architektonický výzkum, který se zde uskutečňoval asi deset let. Snad jeho nejvýznamnějším poznatkem bylo, že našel a umožnil datovat nejstarší architekturu hradu, kruhovou obytnou věž (která zanikla v první polovině 13. století), postavenou v 11.-12. století. Kolem třetiny 13. století vzniká dnešní kruhová věž, románský palác a jiné části horního hradu. Protože hrady, mezi nimi možná i Spišský hrad, se během tatarského vpádu výborně osvědčily, podporoval Belo IV. stavbu hradů a na Spišském hradě daroval v roce 1249 spišskému proboštovi místo, aby si mohl postavil věž a palác. Tak vznikl tzv. proboštský palác, nedávno objevený jako první přístavba k původnímu hradu. Už v té době, zejména však v druhé polovině 13. století, se kolem hradu odehrál nejeden boj. Vždyť hrad se stal střediskem královské župy. Často na něm sídlili významní hodnostáři. V roce 1275 ho zaujal jistý kníže Roland, který se vzbouřil proti panovníkovi. Potom patřil královně Alžbětě Kumánské, matce Ladislava IV. O hrad se bojovalo iv první polovině 14. století. V roce 1312 ho chtěl dobýt Matúš Čák Trenčianský, ale hrad se ubránil. Krátce nato ho goticky přestavěli a rozšířili.

V roce 1443 ho získal Jan Jiskra z Brandýsa, bojující za práva Ladislava Pohrobka. Nejdříve si na úbočí pod hradem postavil malou opevněnou pevnůstku, potom dal vybudovat opevnění velkého nádvoří. Tak dostával hrad pomalu dnešní rozlohu a podobu. Významným dějinným mezníkem pro hrad byl rok 1464, kdy panovník daroval tento dosud stále královský hrad šlechticům Imrichovi a Štěpánovi Zápolským. Je zajímavé, že přesto, že Zápolští vlastnili přes 70 hradů, považovali Spišský hrad za svůj kmenový hrad a na něm i sídlili. Ve významné míře ho zmodernizovali a dobudovali. Postavili novou kapli, zvýšili a zesílily věž, v gotickém duchu upravili románský palác, přičemž zaměstnávaly stejných kameníků, kteří jim stavěli pohřební kapli v Spišské Kapitule. Na hradě se narodil i poslední uherský král před Habsburky Ján Zápolský. On byl i jeho posledním majitelem z tohoto rodu, protože když prohrál boj o uherský trůn, zkonfiskovali v březnu 1528 hrad Habsburkové. Ale už v roce 1531 ho darovali Alexiou Turzovi. I Turzovci si přizpůsobili hrad svým potřebám a dali mnohým jeho budovám renesanční charakter. Když v roce 1636 v mužské linii vymřeli, získali hrad Csákyovci, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Pravda, bydleli v něm jen do konce 17. století, protože už od začátku 18. století si Csákyovci budovali pohodlné zámečky v Hodkovcích, později i Bijacovcích, Kluknavě a jinde a usazovali se tam.

Na stavbu těchto zámků použili i mnohé stavební prvky z hradu. Na hradě zůstala jen vojenská posádka, která ho však po požáru roku 1780 opustila. Od toho času byl hrad zříceninou. Teprve v posledních letech se po důkladných výzkumech opravuje, konzervuje a některé částí se rekonstruují. Dolní nádvoří bylo už v roce 1983 zpřístupněny veřejnosti.

Když vcházíme do hradu od Hodkovcí, všimneme si nejprve důmyslné opevnění někdejší hlavní brány. Dnes osamotě stojící zděné sloupy bolí původně pospojovány břevny, a tvořily první čáru obrany. Za nimi byla hluboká příkop, pak vysoká zeď vytvářející předbraní. Až tak se dostaneme k věži s gotickou bránou z 15. století, před kterou bylo propadliště. Brána se dala zavírat nejen padacím mostem, ale i silnou mříží, která se dala spustit shora. Na jejím místě byla brána už v 14. století. Uprostřed středního nádvoří, do kterého se dostaneme, stál dům pulkrabího, kolem zdí byly ubytovny posádky a vzadu sýpky. Na levé straně vede silná brána do dolního velkého nádvoří. Před jeho vybudováním stál před touto bránou barbakan, tj věž, přes kterou bylo třeba projít, aby se člověk dostal k bráně. Velké nádvoří, postavené asi v polovině 15. století, sloužilo nejen na ochranu tu tábořícího vojska, ale mohlo poskytnout ochranu i velkému množství okolního obyvatelstva.

V jeho spodní části jsou nápadné základy kruhového objektu. Byla to obytná věž postavená v první polovině 15. století, chráněná mohutným příkopem a dřevěnou palisádou. Částečně sloužila i jako skladiště zbraní. Po vybudování zdí nádvoří ztratila zčásti svoji funkci pevnůstky. Z vnitřních stran zdí nádvoří byly hospodářské objekty. Přes toto nádvoří prochází část valu púchovského hradiště.

Vrátíme se do středního nádvoří a strmou cestou vystoupáme přes bránu do románského předhradí, jehož velká část byla před výzkumem zasypaná. Před sebou vidíme zbytky proboštského paláce, dále místo, na kterém stál mlýn av skále je vytesaná malá jeskyně. Na druhé straně je poměrně zachovalá románská brána přes kterou se dostáváme do horního hradu. Do horního hradu vedla později další brána, která ústí jakoby do vzduchu. Původně se k ní dalo dostat po dřevěné konstrukci

Horní hrad je, přirozeně, nejstarší a nejcennější částí hradu. Hned naproti vstupu je do skály zapuštěná cisterna, spojená s povrchem jen úzkým otvorem. Vpravo se dostaneme k již zmiňované románské bráně, před ní jsou zdi pocházející z posledních stavebních úprav hradu v 18. století. Na druhé straně se nacházejí původní gotické a renesanční obytné budovy majitelů a uživatelů hradu, upravené dnes jako vyhlídkové plochy s nádherným výhledem do širého okolí. O reprezentativnosti původních prostor hovoří zachovalé gotické i renesanční portály a okna. Uprostřed prostoru je donjon - kruhová věž, pocházející z poloviny 13. století, přístupná původně jen z výšky prvního patra. Za ní je mohutné zdivo okrouhlé stavby, považované donedávna za cisternu. Jde však o zbytky zničené původní hradní věže z 11.-12. století. Zanikla v první polovině 13. století v důsledku destrukce podloží, když ve skále vznikla velká prasklina. Arkády spojují dnešní věž s gotickou kaplí z 15. století, za kterou se nachází nejcennější část hradu, mohutný, původně třípodlažní románský palác, který byl v 15.-16. století goticky upravený. Z původní architektury jsou nejkrásnější jemné sloupky sdružených románských oken s hlavicemi. Staviteli těchto objektů byly v 13. století kameníci ze severní Itálie. Při výzkumu se při dnešní věži našla vyhloubená obdélníková jáma, která mohla sloužit jako cisterna nebo jako ledovna.

Ceník:

8 € dospělí,
6 € studenti 19-26 let a důchodci,
4 € děti 6-18 let,
19 € rodinná vstupenka (maximálně 4 osoby, v kombinaci 1 dospělý a 3 děti nebo 2 dospělí a 2 děti).
0 € foto, 0 € video.

Autem je přístup na bezplatné parkoviště vzdálené 10 minut pěší chůze od brány hradu (příjezd směrem od Hodkovcí).
Pěší výstup ze Spišského Podhradí k hlavní bráně trvá 1 hodinu.