Výstavní síň města Kežmarok (Barónka)

Na fasádě je výzdoba v slohu Ludvíka XVI. Na balkoně jsou iniciály MB (Mathias Badányi - žil v r. 1825 - 1899). V rodině Badányi byla častým hostem mladá baronka Babetta ven Wieland z blízké vesnice Farkašovce (dnes Vlková), do které se zamiloval v r. 1818 - 1824 profesor a rektor Kežmarského lycea Ján Chalupka (1791 - 1871), později slovenský spisovatel a dramatik. Tato nešťastná láska vešla i do literatury. Po dlouhotrvající generální opravě budovy v režii města byla v r. 1993 na patře zpřístupněna městská galerie. Od r. 1996 je v budově Kežmarská informační agentura (KIA).

BARÓNKA SKUTEČNĚ žilami

Dům na Hlavním náměstí č. 46 nazývají Kežmarčania "baronky". Ve skutečnosti tam baronka opravdu žila. Staří Kežmarčania se ještě pamatují na Hedviku Marii Szirmay (17. leden 1895 Nyiregyháza - 8. února 1973 Kežmarok), vyobliekané starší dámu, snad trochu víc namalovanou a napudrované, s čepicí, na níž byla velká brož. Důstojně se pohybovala po ulicích města, měla široké znalosti hlavně z oblasti výtvarného umění a historie, ovládala jazyky (německý, maďarský, francouzský, slovenský, možná i jiné) a návštěvu nevpustila jiný den než úterý o 11. hodině (přijímací den). Její byt byl obrazem života šlechtické společnosti - pokoje zaplňovali krásné nábytky, obrazy i bohatá knihovna.

Rodina Badányi byla spojena s předními šlechtickými spišskými rodinami Görgey, Mariássy, Doleviczény atd. Rozvetvila se do České Vsi, Podhorian i Holumnica. Rodina Badányi bývala v Kežmarku od r. 1669 - dům ve městě jí daroval hradní pán Štefan Thököly II. Později této rodině patřil i dům č. 48 - oba domy byly ai znovu jsou vzájemně propojeny. V tomto domě se v 19. století setkávala spišská inteligence - zde se poznal rektor lycea Ján Chalupka, později zakladatel slovenské dramata, s baronkou Babetta von Wieland, svou životní, ale nerealizovanou láskou. Na balkoně se dodnes zachovaly iniciály MB - Mathias Badányi (dědeček baronky).

O barónkinom životě nevíme mnoho - bylo o ní známo, že hodně cestovala po Evropě (neboť neměla mnoho peněz, zřejmě jí někdo platil cesty), měla okruh své lidi - také z tzv. vyšší společnosti, ale i starých Spišiak, kteří ovládali cizí jazyky. Přátelila se is baronkou Czóbelovou ze Strážok i potomky rodu Bornemisza. Mnozí si mysleli, že Kežmarská baronka vedla život svobodné ženy, protože ji nikdy neviděli s žádným mužem. Zde začíná tajemství jejího života. Za manžela si vzala (?) Barona Stipsitha od Prešova. Podle jedné verze zrušila s ním sňatek údajně proto, že neměl automobil, což je však málo pravděpodobné. Podle druhé verze ho opustila hodinu po svatebním aktu údajně proto, že její celoživotní láskou byl Ernest Bethlenfalvy, statkář z Huncoviec, přírodovědec a milovník Vysokých Tater. Neznámo, což je pravda, ale faktem je, že baronku uložili na věčný odpočinek právě do rodinné hrobky Goldberger - Bethlenfalvy av její pozůstalosti se našla fotka tohoto pána s vylisovanými listy.

Nejtěžší období prožívala baronka po II. světové válce - byla šlechtického rodu, ne Slovenka, musela chodit na tzv. nucené a podřadné práce, což nesnášela snadno, neboť nikdy nepracovala - no kupodivu její dům a majetek nikdy neznárodnili. Byly snahy její dům přeměnit na muzeum nábytku, ale s tímto návrhem ředitelky místního muzea kežmarský národní výbor nesouhlasil. Když baronce chyběly peníze, prodala něco ze svého majetku - ne však rodového.

Baronku našli mrtvou nejméně týden po jejím skonu. Zemřela na neléčený zápal plic. Smutné je to, že po její smrti "dostali nohy" několik cennosti, např. velké ozdobné závěsné stříbrné talíře, šperky (nenašel se ani jeden kus), části menších nábytku, korespondence (bylo známo, že baronka si psala s mnoha - v podstatě všechno zmizelo), ba dokonce i velmi cenná numismatická sbírka, na což upozornili pracovníky muzea bývalí obyvatelé Kežmarku, žijící v Německu (např. Peter Wagner). Kdo se těmito věcmi obohatil, není známo. Ví se jen to, že jako první se dostali do bytu pracovníci okresního a městského úřadu, kteří zde dokonce dělali soupisy předmětů. Pracovníci muzea, kteří měli co k ohodnocování předmětů říci, byly zavolání po všem ... Ale přece něco získali. Jelikož baronka neměla dědiců, několik nábytky a bytové doplňky s částí knihovny získalo právě muzeum. Věci jsou vystaveny v Expozici měšťanské bytové kultury v domě na Hlavním náměstí č.55.

Výtvarný salon klubu popradských výtvarníků

Klub popradských výtvarníků v této nové sestavě a koncepci vznikl v dubnu 2008. Sdružuje lidi, kteří mají zájem rozvíjet své výtvarné schopnosti a nápady. Tvoří 1-2 krát týdně ve společném ateliéru pod vedením výtvarníka Františka žoldáka. Klub se věnuje různým výtvarným žánrem, technikám a stylem. Toto je v pořadí čtvrtá společná výstava a výtvarníci na ní prezentují dekorativní, stylizovanou a abstraktní tvorbu z ostatních dvou let.