Historie
Vstupní prostor v podobě propastového otevřeného dómu zvaný Izbica, který využívali dřevorubci a lesní dělníci jako úkryt v nepříznivém počasí, byl tamním obyvatelům znám od nepaměti. Pozdější objevení jeskyně v roce 1932 nebylo výsledkem náhody, ale cílevědomé namáhavé práce osmnáctiletého Michala Bacúrika, který se za 14 dní prokopal úzkým otvorem tvz. chodbou objevitele do sněhobílé síně nazvané Dóm objevitele. Pozoruhodným je poznatek, že zmíněný objevitel dostal za objevení jeskyně pokutu, protože vnikl neoprávněně bez povolení na pozemek městských lesů. Městská rada v Banské Bystrici jeskyni uzavřela v roce 1933 z důvodu ochrany sintrové výplně. Dóm pagod, Řečiště a Bludný dóm byly objeveny v roce 1938 V. Kovalčíkem a O. Ondrouškem. V roce 1944, během druhé světové války, jeskyně sloužila jako úkryt okolnímu obyvatelstvu.
Na podnět jeskyňářské skupiny Klubu slovenských turistů a lyžařů v Banské Bystrici byla jeskyně a okolní terén zaměřené v roce 1949, což souviselo s jejím plánovaným zpřístupněním. Jeskyně byla zpřístupněna veřejnosti poprvé v roce 1950.
Do prostor za Bludným dómem pronikli pracovníci Turisty, np, v roce 1959. Další pokračování podzemních prostor našli v roce 1987 jeskyňáři z oblastní skupiny SSS Banská Bystrica. V současnosti je zpřístupněno 720m.
Vytvořena je v druhohorních střednětřesových tmavě šedých gutensteinských vápencích chočského příkrovu podél tektonických poruch, místy se uplatnily i mezivrstevné plochy. Dosahuje délky 3 123 ma vertikální rozpětí asi 75m. Kromě mohutných řítivých prostor (Dóm pagod, Vysoký dóm, Bludný dóm aj.) se vyskytují horizontální a šikmé chodby s nepravidelnými oválnými tvary, avšak bez typických znaků říční modelace. Zastoupeny jsou i méně výrazné routivé a spirálovité propasti.
Prvotní jeskynní prostory vznikly korozí pomalu proudící až téměř stagnující vody, když byly zcela zaplaveny. Smíšenou korozí a pomalou konvekcí vody se vytvořily nepravidelné houbovité a oválné kupolovité vyhloubeniny. Po poklesu hladiny podzemních vod, o čemž svědčí místy zachované hladinové vyhloubeniny, byly jeskynní prostory zaplaveny pouze částečně. Doba vytváření jeskynních prostor pravděpodobně souvisí s dávným přítokem vod z okrajové oblasti Kremnických vrchů (v podzemí byly nalezeny cizorodé sedimenty splavené z nekrasového území) a vytvářením okolního zarovnaného povrchu ve třetihorách. Později se původní oválné tvary destruovaly a remodelovaly výrazným řícením skalních stropů a stěn, přičemž se vytvořily úsypiskové kužely, kopy a valy. Korozním působením prosakujících atmosférických vod vznikly úzké puklinové chodby a komíny.
Jeskyně je známá bohatým výskytem bílého měkkého sintra. Upoutají mohutné pagodovité stalagmity, nástěnné vodopády a záclony i sintrová jezírka. Ve Velkém dómu jsou dvě pagody vysoké 12 m o průměru 3 m. Teplota vzduchu je 5,8 až 6,4 °C, relativní vlhkost 94 až 97 %.
Jeskyně patří mezi nejvýznamnější lokality výskytu netopýrů na Slovensku. Dosud se zde zjistilo 11 druhů netopýrů. Dominantní je netopýr obyčejný (Myotis myotis) a netopýr ostrouchý (Myotis blythii), vícekrát v počtu 1000 až 1500 jedinců. Dalším četným druhem je večeřnice malá (Pipistrellus pipistrellus). Mezi často se vyskytující druhy patří i netopýr vodní (Myotis daubentonii). Z bezobratlých jsou nejvýznamnější mnohonožka Allorhiscosoma sphinx a hlubinovka Bathynella natans.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
