V období reformace byl Sabinov známý svým školstvím, více vynikající učitelé zde uplatňovaly nejmodernější způsoby výuky. Od října 1740 existovalo v Sabinově piaristické gymnázium, které v roce 1784 přesídlilo do vlastní budovy, dnešního muzea. V letech 1867 - 1877 žil ve městě u svého bratra významný štúrovec Bohuš Nosaka-nezapomene, působil zde také pokrokový učitel Samuel Fábry a slovenský básník Ján Cuker. V období po I. světové voje toužili a tvořily výtvarní umělci Bandy Cirbus a Ernest Stenhura i spisovatelka Jolana Cirbusová a Anton Přídavek. Později se ve městě zakládají různé kulturní kroužky a organizace. V letech 1922 - 1924 úspěšně pracoval divadelní kroužek Palárik pod vedením Janka Borodáče, který působil v Sabinově jako učitel.
Život města, podobně jako celé Evropy, byl v první polovině našeho století poznamenán světovou hospodářskou krizí, která vyústila do II. světové války. Její útrapy tvrdě dopadly i na Sabinovčanov. Většina židovských obyvatel, kterých bylo v té době v Sabinově hodně, byla odvlečena do smutně známých koncentračních táborů, z nichž se jen málokdo vrátil. V lednu roku 1945 bylo město osvobozeno rychlým postupem vojsk Rudé armády směrem od Dukly přes Prešov a Bardejov na západ.