město Sabinov

Od toho dne se mění právní postavení Sabinova, který se stává městem. V roce 1405 byl Sabinov povýšen na svobodné královské město, což mu přineslo řadu dalších privilegií.

Rozvíjejí se řemesla a dochází k značnému rozkvetuobchodu. Koncem 15. století se stal Sabinov členem Pentopolitany - sdružení pěti východoslovenských měst, ke kterému patřily ještě Košice, Prešov, Bardejov a Levoča. Období 16.-18. století bylo ve znamení rozkvětu, později hospodářského úpadku města. V 19. století byl Sabinov malým provinčním městem se slabě rozvinutou průmyslovou výrobou. I v letech I. ČSR hospodářský vývoj nadále zaostával. Z větších podniků zde pracovala pila, garbiareň a konzervárna. Obyvatelstvo se zabývalo většinou zemědělstvím, které bylo na nízké úrovni. Stavební rozvoj Sabinova s typickým středověkým čočkovitou náměstím se začal přestavbou původně rolnické osady. Nejstarší zachované stavby pocházejí z konce 14. století.

Nejvýznamnější a současně nejstarší architektonickou památkou je gotický kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Původní kostel v roce 1461 zcela vyhořel, požár roztavilaj zvony. V letech 1484-1518 byl kostel pozdně prestavaný.Vnútorná výzdoba kostela je gotická, renesanční a barokní. Nejcennější je hlavní oltář, jehož originál se nachází v národním muzeu v Budapešti a pochází z dílny mistra Pavla z Levoče. Kostel byl několikrát poškozen požárem. Poslední větší úpravy byly provedeny v letech 1938 -1939, v 70. letech byl rekonstruován hlavní oltář. V roce 1992 byla provedena celková vnější rekonstrukce. Zvonice u kostela patřící do tzv. východoslovenské renesance byla dokončena v roce 1657, zvon pochází z roku 1470. Další stavební dominantou historického jádra města je bývalé lyceum postavené v renesančním slohu v roce 1530, v 18. století přestavěny. Stavební panorama Sabinova doplňují i řecko-katolický, dva evangelické kostely a pravoslavný chrám postavené na okrajích historického jádra.

Sabinov měl čistě slovenské obyvatelstvo do poloviny 13. století, kdy se zde usadili němečtí přistěhovalci. O četnosti nových usedlíků svědčí údaje ze 14. - 16. století, kdy měly obě národnosti vlastní protestantské kostely a kazatelů.

V období reformace byl Sabinov známý svým školstvím, více vynikající učitelé zde uplatňovaly nejmodernější způsoby výuky. Od října 1740 existovalo v Sabinově piaristické gymnázium, které v roce 1784 přesídlilo do vlastní budovy, dnešního muzea. V letech 1867 - 1877 žil ve městě u svého bratra významný štúrovec Bohuš Nosaka-nezapomene, působil zde také pokrokový učitel Samuel Fábry a slovenský básník Ján Cuker. V období po I. světové voje toužili a tvořily výtvarní umělci Bandy Cirbus a Ernest Stenhura i spisovatelka Jolana Cirbusová a Anton Přídavek. Později se ve městě zakládají různé kulturní kroužky a organizace. V letech 1922 - 1924 úspěšně pracoval divadelní kroužek Palárik pod vedením Janka Borodáče, který působil v Sabinově jako učitel.
Život města, podobně jako celé Evropy, byl v první polovině našeho století poznamenán světovou hospodářskou krizí, která vyústila do II. světové války. Její útrapy tvrdě dopadly i na Sabinovčanov. Většina židovských obyvatel, kterých bylo v té době v Sabinově hodně, byla odvlečena do smutně známých koncentračních táborů, z nichž se jen málokdo vrátil. V lednu roku 1945 bylo město osvobozeno rychlým postupem vojsk Rudé armády směrem od Dukly přes Prešov a Bardejov na západ.

Sabinov se začal vzpamatoval z útrap války. Obyvatelé se zapojily do znovu oživení stávajících podniků. Správa města zajišťovala nezbytné úkoly spojené se zásobováním obyvatelstva, řešením bytové otázky a obnově spojení. V té době sídlil ve městě i Okresní národní výbor. Postupu byly vybudovány nové průmyslové závody. Sabinov se stal střediskem zpracování ovoce a zeleniny, dřeva, kovů, mléka, byla zde strojně-traktorová stanice a stavební průmysl. Rozvinulo se školství, zdravotnictví, kulturní a sportovní život. Z malého 3-tisícové městečka vybudováním nových sídlišť a připojením části Orkucany vyrostlo 12-tisícové moderní město, druhé největší v okrese Prešov. Největší rozvoj byl zaznamenán v 70. - 80. letech, kdy vrcholily všechny formy bytové výstavby. V modernizovaných a šířených výrobních závodech nacházely své uplatnění občané města i blízkého okolí. Život města nestagnuje ani po listopadu 1989.Napriek složitým podmínkám se dokončují rozestavěné byty. Úspěšně skončila malá privatizace, vznikají nové, progresivní soukromé podniky a společnosti.

Současný Sabinov je perspektivním město s více než 12 tisíci obyvateli, kteří zde nacházejí všechny potřebné vybavení a služby. Chloubou města jsou tři základní školy Gymnázium, Střední odborné učiliště zemědělské, Sposa a od roku 1994 i Obchodní akademie. O zdraví občanů se stará samostatná Poliklinika a několik soukromých zdravotních ambulanci. Bohatý kulturní život města rozvíjí Kulturní a společenské středisko. Jeho folklorní soubor Sabinovčan, účastník několika zahraničních festivalů, dětský soubor Sabiník a dechová hudba Sabinka reprezentují Sabinov daleko za hranicemi města. Estetické cítění a uměleckou výchovu mládeže rozvíjí Základní umělecká škola s několika odbory. Ve městě působí i Speciální základní škola. Pro všestranný rozvoj sportu byla dobudována umělá ledová plocha a letní koupaliště s předehříváním vodou. K nevšedním zážitkem návštěvníky Sabinova patří procházka jeho historickým jádrem - náměstím i bočními romatické uličkami, kde se nacházejí bašty a zdi někdejšího opevnění města zvýrazňující jeho středověkou slávu. Velmi pěkné jsou vycházky do lesoparku Švabľovka, pro turisty jsou vyznačeny trasy v okolních pohořích Čergov a Bachureň s překrásnými přírodními scenériemi a zříceninami Hanigovský hradu. Nejvýznamnější rekreační středisko Drienica - Lysá leží v těsné blízkosti města a slouží i pro vyznavače zimní turistiky a lyžování.