Bohatších urozených uprchlíků přijalo královské město Skalica, kde si zakoupili domy s příslušnými pozemky. Uprchlíkům, kteří si neměli za co koupit majetek, dovolilo vedení města Skalica usadit se na pusté a neobdělávané půdě, ze které město nemělo žádný užitek a na kterém si založili obec a našli zdroj obživy. Nově založená obec byla nejprve poddanskou obcí města Skalice. Po zrušení poddanství se stal Mokrý Háj samostatnou obcí Skalického okresu. Pečlivost a statečnost obyvatelstva byly cennou devizou, takže i při poddanských povinnostech a navzdory různým živelným a válečným katastrofám si postupně zlepšení stavu svou obec a jejich hmotná situace se zlepšovala. V roce 1631 se již vyskytly mezi původními chorvatskými uprchlíky i jména jiného původu, zejména české. Toto míchání obyvatelstva mělo za následek, že obec rychle ztrácela svůj chorvatský ráz az obyvatelstva se utvářel svérázný typ "slovenského lidu z okolí Skalice". Místní obyvatelé si zachovaly slovenský ráz i během maďarizační nátlaku až do destrukce Uherska (1918). V Mokrém Háji se nezachovala ani chorvatská řeč původních přistěhovalců, ani nějaké zvláštní chorvatské písně a lidové zvyky. Po založení společného státu, Čechů a Slováků, se v obci rozvinul bohatší kulturní i hospodářský život. Mokrohájčania žili dost svérázným životem, měli své zvyklosti i své zábavy. Svatby a veselí bývaly, jako všude jinde, plné obřadnosti a zábavy; ženich dával nevěstě věno. Masopust se mše dost nevázaně, byly přitom i výtržnosti. Velká muzika bývala na hody, kdy mládenci při této příležitosti stavěly před hospodou květen. Muziky bývaly však iv jiné neděle a ve dnech, kdy byl v Skalici jarmark a často se při muzice chlapi pobili. Oblíbeným lidovým zvykem bylo chození s Mikulášem.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
