Ve středověku jednotlivé části obce měli rozličný vývoj: Orechová Potôň (Dióspatony) poprvé se vzpomíná jako Gyospothon v roce 1367. V roce 1553 je obec jako královský majetek s 10 porty. V roce 1764 patřila Michalovi Csibaovi av polovině 19. století pánům z Lehnice a hraběcí rodině Pálffyovců. Forge Potôň (Förgepatony) poprvé zmiňují až v roce 1750. Dolní Potôň (Bögölypatony) se poprvé vzpomíná v roce 1253 jako Bech. Král Ludvík II. v roce 1524 svým nařízením vzpomíná název v holičkách stolici jako Beogol-Paton. V roce 1553 se vzpomíná jako královský majetek pod názvem Bekele-Paton. V dalším období pánům v obci byly Pálffyovci, když ji maďarský král daroval rodině Pálffyovců na znak díků za vítězství Mikuláše Pálffyho nad Turky u města Győr. Chotár Dolní poto tvoří níže položené území Žitného ostrova, které se nazývá Potônske loukami. Před odvodněním tohoto území (od 19. století) se zde nacházely rozsáhlé vodní plochy, bažiny a louky. Vzhledem k vodohospodářský členité území na tomto území vznikly několik samoty, jak Ágerdőpuszta, Füzérfamajor, Vilmos-major, ASAS-puszta, Baranáspuszta, Bögölypatonyi-puszta, Bögölypatonyi-ret, Bögölypatonyi-sziget, Kerekes-bárányos, Lángpuszta, Nagyfövenypuszta jakož i Majer Pálffy a Bárányos a mlýn Legrad.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
