Historie
Jeskyni objevil A. Král za pomoci A. Mišury a dalších průzkumníků suchým nejspodnějším ponorem Demänovky v roce 1921 a pojmenoval ji Chrám svobody. V roce 1922 vznikla Komise pro zveřejnění Demänovských jeskyní, která zahájila zpřístupňovací práce. V roce 1923 instalovali dočasné elektrické osvětlení. Část jeskyně od Mramorového řečiště přes Velký dóm až po Zlaté jezírko zpřístupnili v roce 1924.
V roce 1925 vzniklo Družstvo Demänovských jeskyní, které pokračovalo v práci Komise. Výprava vedená A. Králem objevila v roce 1926 Jánošíkův dóm, Panenskou chodbu, Chodbu utrpení a Červenou galerii. V. Benický a A. Lutonský objevili v roce 1927 Kouzelnou chodbu a Fialový dóm, v roce 1929 Svantovitovy síně, o rok později Zázračné síně. V roce 1928 byl vyražen nový vchod do jeskyně v dolince Točište, v provozu je od roku 1930. V roce 1931 se instalovalo definitivní elektrické osvětlení a zpřístupněná trasa se prodloužila do Růžové síně ao odbočku do Hviezdoslavova dómu. Ve stejném roce J. Zelinka objevil Medvědí chodbu a zjistil její komunikaci s povrchem. V roce 1933 se z Medvědí chodby překopal nový východ z jeskyně, který změnil přehlídkovou trasu. Horní části od Hviezdoslavova dómu se zpřístupnily v letech 1931 – 1933. V letech 1948 – 1955 jeskyně Demänovské doliny zkoumal a komplexně zaměřil A. Droppa. V roce 1951 pod jeho vedením propojili Demänovskou jeskyni svobody s Pustou jeskyní, v roce 1983 ji speleopotápěči V. Žikeš a Ľ. Kokavec spojili s jeskyní Vyvírání. Po neúspěšných pokusech v letech 1952, 1968, 1974 a 1983 se na přelomu let 1986 a 1987 dosáhlo její přirozené spojení is Demänovskou jeskyní míru. Jeskyňáři z oblastní skupiny SSS Demänovská Dolina vylezením stěny Velkého dómu v roce 1986 objevili jeho vrchní patra, později v roce 1989 dosáhli propojení jeskyně s Jeskyní pod Útesem a Údolní jeskyní. V roce 1991 pod vedením Ľ. Holíka pronikli do prostor Jeskyně trosek v délce 1,2 km a následně ji připojili k Jeskyni svobody. Také později, od roku 2004 objevovali Demänovskou medvědí jeskyni o délce 1,6 km (J. Šmoll a kolektiv), která se osm let později stala součástí Jeskyně svobody překopáním zanesené chodby jen několik metrů od betonového chodníku prohlídkové trasy. Od roku 2009 v jeskyni probíhají podrobné měřické práce pod vedením P. Hericha, jeskyně po dalších objevech narostla na dnešních více než 11 km, průzkum a měření stále pokračují.
Představuje morfologicky nejpestřejší část Demänovského jeskynního systému. Vytvořena je v druhohorních střednětřesových tmavě šedých gutensteinských vápencích křížňanského příkrovu podél tektonických poruch ponorným tokem Demänovky a jejími bočními visutými ponornými přítoky. Délka jeskyně je 11 117 ms výškovým rozdílem 130 m, spolu s dalšími tvoří největší jeskynní systém na Slovensku o délce více než 40 km.
Dolní, říčně modelované chodby představují několik horizontálních vývojových úrovní (Mramorové řečiště, Hliněná chodba, Suchá chodba, Přízemí, Králova galerie). Místy jsou rozšířeny řícením (Velký a Chrličový dóm, Růžová síň, Pekelný dóm). Na jeskynní úrovně ve visuté poloze ústí strmě klesající chodby, zejména od nynějšího vchodu a východu z jeskyně. Kromě menších oválných chodeb (Chodba utrpení, Panenská chodba, Medvědí chodba, Klenotnice) zahrnují i větší prostory (Kulový dóm, Propast parašutistů, Jánošíků a Hvězdoslavův dóm, Hluboký dóm). Puklinový charakter bez výraznějších znaků říční modelace mají Zázračné síně, Kouzelná chodba a Kamenný vinohrad. Z bohaté sintrové výplně jsou unikátní sintrová lekníny a jiné jezerní formy (špongiovité, korálovité, hroznovité) i excentrické stalaktity. Upoutají mohutné sintrové vodopády a stalagnáty, sférolitické stalaktity a mnohé další formy. Ve Velkém dómu je mocný nátěk bílého měkkého sintra.
Jeskyní protéká podzemní tok Demänovky, která pramení pod hlavním hřebenem Nízkých Tater na nekrasovém území a do podzemí se noří na Lúčkách. Na povrch se dostává jeskyní Vyvírání severně od Demänovské jeskyně svobody. V jeskyni se nachází množství jezer a jezírek, v nezpřístupněných částech největší z nich - Velké (Těsnohlídkovo) jezero má délku 52 m, šířku 5 až 12 ma hloubku přes 7 m. Teplota vzduchu v jeskynním systému je 6,1 až 7,0 °C, relativní vlhkost 94 až 99 %.
V Medvědí chodbě se našly kosti jeskynního medvěda (Ursus spelaeus). Nález šťúrovky Eukoenenia spelaea představuje jeden z nejsevernějších výskytů zástupce této řady pavoukovců, čímž se Demänovské jeskyně řadí mezi biospeleologické lokality evropského významu. Z drobných bezobratlých jsou dále významné zejména mnohonožka Allorhiscosoma sphinx (endemit jeskyní středního Slovenska), různonožky Synurella intermedia a Niphargus tatrensis.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
