Jeskyně je vytvořena v druhohorních střednětřesových šedých až tmavě šedých gutensteinských dolomitech a dolomitových vápencích, její zadní část ve světle šedých steinalmských vápencích silického příkrovu. Vznik podzemních prostor podmínila zejména výrazná tektonická porucha, podél které působila korozní a erozní činnost podzemního vodního toku. Tento se na povrch dostává vyvěračkou Buzgó, odkud přitéká do Čremošné. Podzemní hydrologický systém začíná v závrtech u studny Žedem na Silické planině v nadmořské výšce 535 ma postupně přibírá další vody infiltrující ze srážek.
Celková délka jeskyně je 1355m. Vodní tok v jeskyni v úseku od vyvěračky po Marikino jezero dosahuje délky 520m. Z tohoto jezera vede proti přítoku vody sifon, přes který potápěči pronikli do Zříceného a Suťového dómu. Předpokládá se, že odtud pokračují prostory dál, avšak nejsou zatím známy. Hlavní část jeskyně tvoří kaňonovitá chodba, která je na příčných poruchách rozšířena do mohutných dómů vysokých až 45m. Na podzemním řečišti jsou místy průtoková jezera. Severně od Maričina jezera je boční levostranný přítok vody, který odvodňuje přilehlou západní část vodosběrné oblasti jeskyně.
V boční západní přítokové větvi jeskyně se vyskytuje bohatá sintrová výzdoba, ze které jsou nejhodnotnější rozmanité excentrické výrůstky (heliktity). V pozoruhodné podobě se zde vytvořily i zemní pyramidy. Teplota vzduchu v jeskyni je 9 °C, relativní vlhkost 98 %.
Ze 4 druhů netopýrů v jeskyni zimují zejména podkováře malé (Rhinolophus hipposideros) a podkováře velké (Rhinolophus ferrumequinum). Ze suchozemských bezobratlých zde žijí jeskynní žižávka Mesoniscus graniger a troglofilní mnohonožka Polydesmus denticulatus. Z pavouků lze na stěnách jeskyně zpozorovat troglofilního kosce Ischyropsalis manicata. Bohaté populace vytváří vzácný troglobiontní chvostoskok Arrhopalites aggtelekiensis, jiný chvostoskok z rodu Mesaphorura je pro vědu novým druhem. V podzemním toku se hojně vyskytuje stygobiontní korýš nifargus jeskynní Niphargus tatrensis.
Jeskyni objevili v roce 1964 jeskyňáři z Rožňavy snížením vody ve vyvěračce a následným rozšířením úzké vstupní chodby. Průzkum vyvěračky začal V. Rozložník v roce 1954. V současnosti se do jeskyně vchází vyraženou štolou, dlouhou 120m. O zpřístupnění jeskyně se uvažovalo již po jejím objevení, avšak turistické zpřístupnění se stalo skutečností až v roce 2004 zásluhou J. Stankoviče a jeho spolupracovníků. Délka zpřístupněné části je 420m.
Rožňava
049 45 Krásnohorská Dlhá Lúka
Krásnohorská Dlhá Lúka
Na naší webové stránce používáme pro zlepšení našich služeb soubory cookies.
Pro pokračování prosím potvrďte dodatečné povolení.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
